Sacharidy neboli cukry (starším názvem uhlovodany nebo karbohydráty) jsou nízko- i vysokomolekulární látky vyskytující se v každém organismu. V našich tělech mají funkci jakéhosi paliva. Jsou tedy zdrojem energie a to velice rychlým zdrojem, ovšem s nesrovnatelně nižší energetickou hodnotou než např. tuky. Nevýhodou sacharidů je, že se dají poměrně špatně skladovat (jediná zásobní látka je polysacharid glykogen – hlavně ve svalech a játrech).

Základní stavební jednotkou sacharidů jsou tzv. monosacharidy. tedy takové cukry, které tvoří jen jediná molekula (jen jediný 5 nebo 6 uhlíkatý řetězec). Dále následují oligo- a polysacharidy. Ty jsou tvořeny několika na sebe navazujícími molekulami monosacharidů. Ty se při trávení nejdřív musí rozštěpit právě na monosacharidy a ty teprve mohou být rozštěpeny v mitochondriích za zisku energie.

Monosacharidy

Monosacharidy nám sice poskytnou okamžitě velké množství energie, ale to, co vypadá slibně, má většinou za následek, že se nám uloží ve formě tuků. Navíc po pozření nastane okamžitě velký výkyv koncentrace cukru v krvi, nejprve nahoru a pak dolů (dojde totiž k okamžité vysoké produkci inzulínu, který je zodpovědný za snižování hladiny cukru v krvi), což vyvolá opětovný pocit hladu (nízká koncentrace cukru v krvi je totiž jednou z příčin pocitu hladu). Mezi monosacharidy patří glukóza, fruktóza, sorbóza. Podobný efekt ale mají i další lehce stravitelné sacharidy s delším řetězce.

Polysacharidy a oligosacharidy

Při vhodné kombinaci se jednotlivé cukry začnou štěpit postupně, což zajistí optimální přísun energie a stálou hladinu krevního cukru.

Dlouhodobá konzumace většího množství rychle metabolizovatelných sacharidů je spojena s vyšším rizikem ztráty zraku. Horní obrázek je simulací ztráty centrálního vidění na počátku choroby zvané makulární degenerace, jež postupně vede k úplné ztrátě zraku. Kredit: National Eye Institute, National Institutes of Health.

Chung-Jung Chiu a Allen Taylor jsou vědci z Bostonu. Pracují v instituci, která spadá pod americké federální ministerstvo zemědělství. To je pověřilo porovnáním zdravotních údajů a stravovacích návyků. Analýzu provedli u více než čtyř tisíc žen a mužů. V jejich hledáčku se ocitly osoby ve věku mezi 55 až 80 lety.

Zaměřili se na jedlíky stravy bohaté na snadno vstřebatelné a rychle metabolizované sacharidy. Tedy na osoby u nichž dochází často k prudkým nárůstům a poklesům hladiny krevního cukru. Mezi potraviny, které takové rozkolísání způsobují, patří také bílé pečivo, rýže, brambory, těstoviny a samozřejmě také cukr, maltóza. Naproti tomu výrobky z celozrnné mouky a celozrnné rýže takový efekt nezpůsobují. Hovoříme o nich, že jejich glykemický index je menší.

Ještě nedávno jsme slýchali ze všech stran doporučení zvýšit spotřebu komplexních sacharidů. Tato snaha vycházela z logického předpokladu, že pokud chceme snížit spotřebu tuků, musíme je nahradit něčím jiným a sacharidy se zdály být tím nejvhodnějším zástupcem. Jenže člověk, který ve velké míře konzumuje potraviny s vysokým glykemickým indexem (bílé rohlíky, bagety, hamburgery, pizza, koblihy, ...) má častěji hlad a hlad se snaží utišit opět např. samotným pečivem (veden domněním, že samotný rohlík má přeci málo tuku) a tím se dostává do začarovaného kruhu. Tohle všechno již bylo známo. Nyní ale ze studie vypadnul ještě jeden výsledek. Souvisí s chorobou zvanou makulární degenerace.

Makulární degeneraceJde o onemocnění sítnice oka. Takovým prvním příznakem začínající makulární degenerace je ztráta centrálního vidění. Jde o jednu z nejčastějších příčin oslepnutí u starších osob. Ze studie vyplynulo, že právě strava bohatá na snadno metabolizovatelné sacharidy se ukazuje být příčinou zmíněné ztráty zraku. V podezření je ono kolísání hladin krevního cukru, protože se tato choroba častěji vyskytuje i u diabetiků a ti jak známo, problémy s hladinou krevního cukru také mají.

V tuto chvíli neznáme efektivní léčbu makulární degenerace. Proto je jakákoli forma prevence žádoucí. Poznatky z Massachusetts dokládají, že prach obyčejné nahrazení bílého pečiva za celozrnné by mělo být prevencí časného oslepnutí a mělo by zpomalovat zhoršující se stav makulární degenerace, pokud k ní již došlo.

Sacharidy v nevhodném složení a množství už nejsou na lavici obžalovaných jen za vznik obezity a kardiovaskulární nemoci. Nově se k tomu přidává zhoršené centrální vidění a slepota. Na lehkou váhu bychom neměli brát ani nedávný poznatek o vlivu zinku. Také on se může na nás podepsat slepotou.

Pramen: US Department of Agriculture (2007, December 1).

Zdroj:www.agris.cz