Na většině z 1,3 mld hektarů zemědělsky obhospodařované půdy na světě se dnes pěstuje pouhých 70 rostlinných druhů. Pokles biodiverzity v takové míře podpořil diskuse o trvalé udržitelnosti současných intenzivních metod zemědělství, které se týkají i obav ze znečištění vod, půdní eroze, kvality krajiny a bezpečnosti potravin.

V Evropě tyto obavy vykrystalizovaly v nárůst podpory veřejnosti, vlád a Evropské unie systémům, které používají méně intenzivní metody, jako je ekologické zemědělství, ve víře, že tyto systémy mají pozitivní vliv na celkové ozdravení agroenvironmentálního prostředí.

V důsledku toho certifikované plochy v ekologickém zemědělství a plochy v konverzi vzrostly v Evropě z 0,7 mil. ha v roce 1993 na 6,3 mil. ha v roce 2003 (170 000 farem). Ve světě se dnes ekologické zemědělství praktikuje na více než 31 milionech hektarů na 558 449 farmách. V České republice rapidně vzrůstá trh s bio produkty, ročně o 30-50 %, přesto domácí bio producenti v současnosti zásobují pouze 30 % trhu.

Zemědělsky obhospodařované ekosystémy obsahují významné prvky biologické rozmanitosti důležité pro zajištění produkce potravy, fungování ekosystémů a bezpečný život. Udržitelné využívání je předpokladem pro zachování  biodiverzity zemědělských ekosystémů 

Se značným přispěním nevhodných technologických postupů přetrvává v České republice vysoký podíl půd ohrožených vodní erozí (téměř 42 % zemědělsky využívané půdy je zařazeno do ohrožených až nejohroženějších půd), což bezprostředně ovlivňuje i stav biodiverzity vodních ekosystémů. Navíc došlo v posledních letech k opětovnému mírnému vzrůstu používání chemických látek na ochranu rostlin a je očekáváno riziko zvýšení užívaného množství v souvislosti s přistoupením ke standardům společné zemědělské politiky EU.

Výskyt a počet jedinců planě rostoucích druhů rostlin doprovázejících zemědělské hospodaření, běžných ještě v 50. letech, jako byl koukol polní, hlaváček letní, chrpa modrá, vochlice hřebenitá, sveřep stoklasa nebo jílek mámivý, a volně žijících živočichů, jako byla koroptev polní, zajíc polní, sysel obecný nebo čejka chocholatá, nadále klesá. Půdní struktura je stále narušena do té míry, že většinou neumožňuje dlouhodobé přežívání půdních organismů, zejména kroužkovců a členovců

Intenzifikace a expanze moderního zemědělství patří mezi největší současné hrozby pro celosvětovou biodiverzitu. V poslední čtvrtině 20. století byl v Evropě zaznamenán dramatický pokles rozšíření a výskytu mnoha druhů spjatých se zemědělsky obhospodařovanou půdou, což vede k rostoucímu zájmu o udržitelnost současných metod intenzivního hospodaření. Trvale udržitelné systémy hospodaření, jako je ekologické zemědělství, jsou nyní vnímány jako potenciální řešení stálého poklesu biodiverzity a dalších nedostatků moderního průmyslového zemědělství.

Metody ekologického zemědělství, které prospívají biodiverzitě

• Smíšené farmy

Smíšené zemědělství je na ekofarmách běžné. Na celém území farmy a často i na polích poskytuje domov širokému spektru volně žijících rostlin a živočichů. Většina ekofarem pěstuje plodiny a zároveň chová dobytek. Ekologický chov zahrnuje často jak ovce, tak i hovězí dobytek. Zahradnictví často pěstují mnoho různých plodin na jednom poli, například když farmář pěstuje produkty pro přímý prodej do prodejen biopotravin nebo na tržnici.

Smíšené zemědělství poskytuje větší rozmanitost potravních zdrojů, a také zdroj potravy v různých údobích roku, stejně jako rozmanitá stanoviště pro hnízdění. Například na loukách a pastvinách či na orné půdě se nacházejí různé druhy bezobratlých a semen. Smíšené chovy  hovězího dobytka a ovcí jsou důležité pro zachování rozmanitosti vegetace luk a pastvin. V konvenčním zemědělství, i když i tam bylo smíšené zemědělství kdysi normální, je nyní ustálenou praxí specializovat farmy pouze na pěstování plodin nebo chov dobytka, a také specializovat se stále více ve své oblasti.

• Střídání plodin a travní úhor

Střídání plodin je metoda požadovaná u každé ekologické produkce na orné půdě a je nedílnou součástí systému. Obvykle zahrnuje jetelotravní úhor a je klíčovým prostředkem ochrany před škůdci a plevelem. Metody a prostředky z pastvinářských oblastí se zavádějí do oblastí produkce na orné půdě. Ačkoliv tráva často obsahuje vysoký podíl jetele, má obvykle menší hustotu než trvalé travní porosty na konvenčních farmách (které jsou často intenzivně hnojeny), a proto poskytuje více vhodných stanovišť pro hnízdění a shánění potravy. Na konvenčních farmách se v současnosti střídání plodin provádí pouze v menšině případů; velkou část orné půdy v České republice nyní tvoří monokultury.

• Jarní setí

Jarní osevy nabízejí důležitá hnízdní stanoviště pro ptáky hnízdící na zemi a strniště přes zimu poskytují významný zdroj potravy (plevele a zrna) ptákům, kteří se živí semeny, zvláště když jsou na nich podsevy nebo zelené hnojení. Jarní osev je velmi běžná praxe na ekofarmách. Naproti tomu do značné míry zanikla na konvenčních farmách, protože ozimy produkují vyšší výnosy.

• Omezení herbicidů a umělých pesticidů

Zákaz nebo omezení používání agrochemikálií je nejznámější charakteristika pěstování plodin v ekologickém zemědělství. To znamená, že se zde vyskytuje vysoký podíl bezobratlých a planých rostlin, které tvoří základ potravního řetězce a živí přirozené predátory.        

• Zákaz minerálních hnojiv

Ekologické systémy se spoléhají na řadu postupů ke zvýšení půdní úrodnosti (např. zelené hnojení, používání hnoje, tradiční osevní postupy včetně využívání jetelovin a bobovitých rostlin). Vyhýbají se tak škodlivému působení vysokých dávek anorganických hnojiv na biodiverzitu.

• Udržování stromů, křovin a okrajů polí

Důležitá součást ekologického zemědělství a je zakotvena ve standardech (vyhlášce, zákoně o EZ). Udržování úkrytů pro přirozené predátory, jako jsou pavouci, ptáci a brouci, přispívá k ochraně před škůdci. A protože hospodářství je většinou smíšené, křoviny se často využívají jako zábrana proti dobytku na poli. Standardy doporučují řádné udržování ostatních míst pro úkryty, například lesů a rybníků patřících k farmě. Na konvenčních farmách se odstranilo velké množství neobdělávaných ploch.

• Zelené hnojení

Jde o  zaorání nesklizené plodiny pro zvýšení/udržení úrodnosti. Je to cenná metoda, protože podporuje výskyt bezobratlých. Je to běžná praxe v systému ekologického zemědělství, ale jen zřídka se vyskytuje na konvenčních farmách.

• Podsev

Jedná se o vysetí trávy nebo jetele pod obilninu; podsev zůstává nízký, dokud plodina roste, a po sklizni začne růst. Podsev zvyšuje stupeň biodiverzity na obdělávaných plochách. Po sklizni během první podzimní a zimní periody úhoru podporuje vysemenění planých druhů rostlin. Tato technika se používá na velké části ekologických úhorů, přibližně na polovině. Kdysi byla rozšířená i v konvenčním zemědělství, ale nyní se používá jen zřídka.

• Meziplodiny

To je pěstování dvou nebo více různých typů plodin na stejném řádku nebo vedle sebe na poli ve stejné době. Provádí se kvůli ochraně před škůdci a chorobami nebo kvůli úrodnosti. Tato technika se používá na ekofarmách, ale ne běžně. Nikdy se nevyskytuje na konvenčních farmách.

• Menší pole

Smíšené farmy, střídání plodin a rozmanitost produkce vyžaduje spíše menší průměrné velikosti polí než při specializaci na pěstování monokultur.

Existující důkazy naznačující, že malá pole podporují větší rozmanitost na jednotku plochy, zejména jako důsledek většího zastoupení přirozených stanovišť mezi jednotlivými poli.

Množství a rozmanitost střevlíků, pavouků a půdní flóry se snižuje se vzdáleností od okraje pole.

• Holistický přístup ekologického zemědělství

Ekologické zemědělství je zvláštní „systémový“ přístup k celé farmě. Často se o něm mluví jako o souboru různých metod, ale ve skutečnosti je to ucelený souhrn pojetí a všech individuálních metod. Ekologické zemědělství je založeno na souboru principů, jako je: holistický (celostní) přístup k zemědělství (místo určování jednotlivých problémů); vytváření a udržování podmínek, které pozitivně ovlivňují zdravotní stav plodin/dobytka (místo pouhého léčení příznaků nebo problémů, např. aplikací chemických látek); a využívání přirozených procesů (místo používání umělých vstupů). Například je omezeno nebo zakázáno používat agrochemikálie, místo toho se používají alternativní metody založené na těchto principech. Mnohé zahrnují pozitivní využívání biodiverzity (prostřednictvím půdy, okrajů polí, křovin apod.), ochrana biodiverzity se tedy stává integrální součástí hospodaření. Například půda je považována za živou entitu, ne pouze za substrát pro pěstování plodin.

Některé z pozitivních vlivů ekologického zemědělství na biodiverzitu jsou přímo obsaženy ve standardech (např. zákaz používání agrochemikálií, používání travních úhorů), jiné jsou nepřímým výsledkem standardů (např. smíšené rostlinné a živočišné hospodářství, smíšené výsevy jařin a ozimů), a ještě další jsou výsledkem principů aplikovaných farmáři a jejich přístupu k ekologickému zemědělství přizpůsobeného situaci a problematice a upraveného o detaily, kterými se standardy nezabývají.

Kdo jsou ekologičtí zemědělci

       při pěstování rostlin nepoužívají syntetická hnojiva a pesticidy,

       pečují o úrodnost půdy, zachování čistoty podzemních i povrchových vod a vyváženost krajiny,

       nepoužívají geneticky manipulované organismy (GMO),

       zvířata chovají přirozenými způsoby s možností výběhu nebo pastvy,

       starají se o pohodu chovaných zvířat,

       krmí zvířata přirozeným způsobem, nepoužívají  preventivně antibiotika, zakázáno je   použití hormonálních přípravků, umělých stimulátorů růstu apod.,

       produkují nutričně vysoce kvalitní suroviny,

       podrobují se každoročně přísné kontrole,

       používají známku Bio-Produkt ekologického zemědělství.

 Zdroj: Tom Václavík, Green marketing,   zdroj info ÚZPI