Stanoví například, jak musí být ekologicky orientované zemědělství podporováno, komunikováno a zkoumáno, nebo jaké předpisy musí být dodržovány při výrobě, zpracování a prodeji. V Evropě se výrobní podmínky pro biopotraviny kodifikují na úrovni EU, v členských státech se upravují a doplňují národními ustanoveními a potom se na regionální a komunální úrovni uvádějí do praxe.

Nařízení EU o ekologické produkci, právní předpisy o hnojivech, osivu a ochraně rostlin nebo zákon o genetických technologiích – to je jen několik příkladů právních aktů, které vymezují rámec zemědělství a potravinářství. Vedle zákonů, které účastníkům hospodářského dění zaručují právní jistotu a umožňují spravedlivou soutěž, mají velký význam také podpůrná opatření Společné zemědělské politiky EU (SZP), jako například přímé platby zemědělcům nebo zaměření výzkumné politiky. 

Peter Röhrig, jednatel Svazu ekologického potravinářství z Německa říká: „Jak silně může přepracování zákona otřást celým sebevědomím oboru, ukazuje návrh Evropské komise týkající se úplné revize evropského nařízení o bioprodukci. Biosektor Evropy se téměr jednohlasně bouří proti návrhům, které se čtou jako sepsaný návod na okleštění ekologického potravinářství. Místo ‚more and better‘ – jak Evropská komise deklarovala svůj cíl – nyní hrozí všem účastníkům hospodářského dění ‚less and worse‘. Kdo chce ‚more and better‘, musí stávající evropské ekonařízení na rozhodujících místech zdokonalit.“  

Markus Arbenz, jednatel federace International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM) doplňuje: „Při diskusi o ekologické budoucnosti a tvorbě dobrých rámcových podmínek pro více bio se dostávají do popředí také nástroje mezinárodní obchodní politiky. Uzavírání bilaterálních a multilaterálních dohod jako TTIP (Transatlantická dohoda o obchodu a investicích/Transatlantic Trade and Investment Partnership), CETA (obchodní dohoda mezi Kanadou a EU/Comprehensive Economic and Trade Agreement) nebo TiSA (dohoda o službách/ Trade in Services Agreement) je nejen pokusem reorganizovat obchod na celém světě v neprospěch biosektoru. Zvlášť biobranže si musí dát dobrý pozor na to,  které standardy agrární a potravinové kultury jsou podstatné a nevyjednavatelné. Protože biosektor se musí nadále vyvíjet dynamicky a jako vzor potravinářství, aby se vyrovnal s výzvami změn klimatu, suverenity v otázkách výživy, ztráty biodiverzity a přírodních zdrojů. Šanci k tomu dává Mezinárodní rok půdy 2015 Organizace spojených národů (OSN).“

IFOAM, mezinárodní patron veletrhu BIOFACH, a BÖLW, národní odborný garant, v roce 2015 společně v rámci těžiště kongresu zdůrazňují mimo jiné tyto zásadní body: 

Zásady ekologického hospodaření jsou zakotveny v ekonařízení EU, které přes 20 let tvoří právní rámec. Spolu s praktiky a v souladu s novými výzvami, které jsou důsledkem pokroku a profesionalizace biosektoru v EU a na celém světě, byly tyto zásady neustále rozvíjeny. Návrh Evropské komise na úplné přepracování ekologické legislativy EU z března 2014 proto v mnoha členských státech EU uhodil jako bomba. Plánovaná kontrola maloobchodu by vedla k zániku mnoha bioprodejen. Po zrušení pružných pravidel by bylo mnohem obtížnější vyrábět ekologické produkty ve všech regionech Evropy. Stanovení specifických mezních hodnot pro bioprodukty by podlomilo osvědčený a úspěšný princip procesně orientované kontroly. Navíc tyto návrhy ztěžují zemědělcům z chudých jižních zemí přístup na trh, protože by museli dodržovat evropské standardy místo lokálně přizpůsobených rovnocených vlastních standardů. Návrhy Evropské komise znejišťují branži. Snaha o zamítnutí návrhu a cílené rozvíjení stávající ekologické legislativy osvědčeným způsobem proto dnes určuje politickou práci oboru v celé EU.

Zdroj: BioFach