Třetinový propad

Spor o to, zda by se lidstvo mělo živit především produkty ekologického zemědělství, se táhne už dlouho. Řada studií dokazovala, že ekologické hospodaření zajistí při celkově šetrnějším přístupu k životnímu prostředí dokonce vyšší úrodu než plodiny pěstované konvenčně s využitím umělých hnojiv a pesticidů. Tým vedený Verenou Seufertovou z McGill University v kanadském Montrealu ale při zevrubnějším pohledu odhalil, že mnohé z těchto studií nebyly provedeny zcela objektivně. Ukázalo se například, že pro produkci ekologického zemědělství byla započítána sklizeň z větších ploch, než z jaké sklízeli zemědělci hospodařící s pomocí „chemie“. Někdy byly za výsledky ekologického zemědělství vydávány sklizně s vydatnou pomocí umělých hnojiv a pesticidů.

Celkem našla Seufertová a její kolegové ve světové vědecké literatuře výsledky 66 objektivních testů ekologického zemědělství provedených na 34 různých plodinách. V těchto studiích sklízeli ekologičtí zemědělci ze stejné plochy v průměru o třetinu menší úrody než jejich konvenčně hospodařící konkurenti. Zvláště špatně dopadalo ekologické pěstování zeleniny a obilovin, především pak pšenice. Vzhledem k tomu, že pšenice představuje jednu ze základních plodin pro značnou část současného lidstva, přineslo by její ekologické pěstování na velkých plochách nejen pokles výnosů a propad v produkci, ale zároveň i vzestup cen potravin.

Málo živin v pravý čas

Zakopaný pes nízkých výnosů ekologicky pěstovaných plodin spočívá v nedostatečném přísunu živin. Právě zelenina a obiloviny jsou na živiny velmi náročné. Potřebují například velké množství dusíku v období intenzivního růstu. Konvenčně hospodařící zemědělec dodá na pole dusík a další živiny ve formě umělých hnojiv v době, kdy je rostliny potřebují nejvíce. Také ekologicky hospodařící zemědělec se snaží dostat do půdy dost živin. Zaorává například zbytky po sklizni. Nedokáže ale zareagovat na aktuální potřebu plodin. Na ekologicky obhospodařovaném poli vládne nepoměr mezi tím, co rostliny momentálně potřebují a co se jim nabízí. 

Některým plodinám se vede i v podmínkách ekologického zemědělství velmi dobře. Platí to například o jahodách, které mají výnos snížen jen o 3 %, a také o olejninách jako je sója. Té se při ekologickém hospodaření sníží výnos jen o 11 %. S velkým úsilím se mohou ekologičtí zemědělci přiblížit výnosům konvenčního zemědělství. To však platí jen pro omezený okruh plodin. Ve většině případů zůstává rozdíl mezi výnosy ekologického a konvenčního zemědělství nepříjemně vysoký.

Nejde jen o výnosy

Tým Vereny Seufertové porovnával jen výnosy při obou typech hospodaření. To je sice jedno z hlavních kritérií pro hodnocení zemědělské produkce, ale zdaleka není jediné. Důležité jsou i dopady na životní prostředí. Mohlo by se zdát, že v tomto ohledu ekologické zemědělství  jasně dominuje. Hodně ale záleží na metru, jaký se pro srovnání použije. Pokud bychom například počítali, jaké ekologické škody napácháme, abychom sklidili metrák úrody, nemusí být dominance ekologického zemědělství patrná. Vzhledem k výrazně nižším výnosům mohou být škody přepočtené na jednotku produkce dokonce vyšší než u konvenčního zemědělství.

Velkou neznámou jsou možnosti ekologického zemědělství v rozvojových zemích. Pro zemědělce z ekonomicky rozvinutých zemí je rozhodující, zda a nakolik se jim prodražení produkce ekologického zemědělství vrátí v zachovalejším životním prostředí. Ve třetím světě je zásadním úkolem současného zemědělství zahnat bídu a hlad. Ekologické zemědělství má pro chudé rolníky tu výhodu, že se obejde bez drahých hnojiv a pesticidů. Rolník tak může vyrábět levněji. Pokud tak vyrábí potraviny převážně pro vlastní potřebu, můžou ho snížené výnosy dostat do vážných problémů. Produkty ekologického zemědělství vypěstované v zemích třetího světa jsou však většinou určeny k exportu do ekonomicky vyspělých zemí. Rolníci nemají prakticky žádný vliv na ceny a nejednou se jim stává, že z nejrůznějších důvodů nemohou svou produkci prodat anebo jsou nuceni jít s cenou dolů. Pak jim ekologické zemědělství obživu nezajistí.

Podle autorů studie v Nature bude pro zabezpečení výživy lidstva zapotřebí využívat nejrůznější postupy. Vedle ekologického zemědělství neztratí na významu ani zemědělství konvenční a uplatnění najdou i systémy, které budou kombinovat oba přístupy. 

-25 %  Porovnání celkové produkce ekologického a konvenčního zemědělství.

-34 % Porovnání výsledků ekologického a konvenčního zemědělství ve srovnatelných podmínkách. Porovnání produkce ekologického a konvenčního zemědělství při podobných osevních postupech a dávkách dusíku.

-13 % Porovnání ekologického a konvenčního zemědělství v systému hospodaření, který klade maximální důraz na minimalizaci škod na životním prostředí.

-5 % Porovnání s ekologickým zemědělstvím provozovaným v systému zaměřeném na maximální výnos při využití luskovin a víceletých plodin, bez závlah a na vhodných půdách.

Jaroslav Petr, profesor České zemědělské univerzity

Zdroj: Lidové noviny, 2.5.2012