Profesionálním, ale zároveň milým způsobem informuje o buvolech v Braniborsku, zubrech v Severním Porýní-Vestfálsku a skotu Nguni v Namibii. Především ovšem fundovaně a podrobně vysvětluje, proč hovězí dobytek není zodpovědný za zhoršující se stav životního prostředí.

V posledních letech byl skotu, kvůli jeho produkci metanu v trávicím ústroji, neustale připisován obrovsky podíl na zhoršujícím se životním prostředí. Anita Idelova ve své knize vysvětluje, proč hovězí dobytek sám o sobě nemůže byt považován za hrozbu pro životni prostředí a poukazuje přitom na různé způsoby jeho chovu.

Jestliže je skot trvale chován na pastvě, není hrozbou pro naše životni prostřeli, nýbrž může naopak přispívat k omezeni změn klimatu. V zelení porostlých plochách, jež tvoři 40 procent pevniny, je totiž v podobě humusu uloženo značné množství uhlíku.

Každá tuna humusu v zemi odlehčuje naši atmosféru o 1,8 tuny oxidu uhličitého. Trvalý chov dobytka na pastvě tak nabízí vyšší potenciál ukládaní CO2 než jakákoliv jiná forma zemědělství. Hovězí dobytek je, narozdíl od člověka, schopen zeleň zužitkovat a proměnit ji v mléko a maso. Konkurentem v oblasti potravy se skot pro člověka stává teprve v případě přikrmováni sójou a obilím, prostřednictvím kterého bývá u krav zvyšován výkon.

„Děláme tak z krav prasata!“ píše Anita Idelova a myslí tím intenzívni chov hovězího dobytka. Neboť používáni průmyslových krmiv a k jejich vyrobě potřebných syntetických hnojiv, kaceni deštných pralesů a přeměna zeleni porostlých ploch v ornou půdu – skutečně urychluje klimatické změny.

Anita Idelova kritizuje ve své knize studii Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) vydanou v roce 2006, která se zabývá konzumem masa a nese název „The long shadow of livestock“ (Dlouhé stíny dobytka). Ale vyvrací i jiné časté argumenty příznivců průmyslových chovů, podle nichž množství skleníkových plynů klesá úměrně se zvyšováním produkce mléka. „Autoři teto studie nezaměřili své průzkumy na různé typy produkce a jejich různou intenzitu, ačkoli smysluplné závěry jsou možné jen tehdy, pokud je známo, kolik muselo byt vynaloženo prostředků k dosažení určitého cíle.“ Vyšší produkce je možné dosáhnout jen pomoci průmyslových krmiv, při jejichž výrobě jsou spotřebovávány přírodní zdroje a uvolňovány oxid uhličitky a oxid dusný.

Anita Idelova kritizuje, že v propočtech autorů studie není zohledněno, jak nákladná je produkce průmyslových krmiv a jak vysoká je životnost zvířat. Krávy krmené průmyslovým krmivem jsou totiž mnohem náchylnější k nemocem a čím dříve jsou vyřazeny, tím více mladých zvířat je musí nahradit.

V neposlední řadě je chov na pastvě také velmi šetrný ke zvířatům. Anita Idelova ve své knize popisuje soužití člověka a zvířat, konkrétně metodu nazvanou „Low Stress Stockmanship“ (chov bez stresu), která prosazuje šetrné zacházení s dobytkem a také humánní zabíjeni – zastřeleni na pastvě. „Pro to, abychom pochopili, že neexistuje šetrnější forma porážky než ta na pastvě, kde zvíře určené k porážce trefí – nejlépe vleže – zcela nečekaně střela, je jedno, jestli jsme ochránci zvířat, masožravci nebo oboje zároveň. Při takovém způsobu porážky se vyhneme naháněni, nakládáni, transportu a opětovnému vykládání zvířat, nedochází ke stresování zvířat na jatkách, vše je nahrazeno jednou jedinou střelou.“

Dr. Anita Idelova je zvěrolékařkou a byla v letech 2005 až 2008 nedouci redaktorkou časopisu „Global Agro-Report“. Dále je spoluzakladatelkou pracovni skupiny s názvem „Critical Veterinary Medicine“, sitě Gen-Ethic a společnosti pro ekologicky chov zvířat („Society for ecologic keeping of animals“). Působí jako docentka na univerzitě v Kasselu.

Anita Idel: „Die Kuh ist kein Klima-Killer“. Metropolis Verlag, 200 stran. ISBN: 978-3-89518820-6.

Zdroj: EkoConnect, Autoři: Nora Petzold a Bernhard Jansen,

Překlad z němčiny: Dr. Petr Nadeniček