Rozvoj ekologického zemědělství je také velkou šancí pro uplatnění českých biopotravin na trzích zemí Evropské unie (EU), kde je po biopotravinách ze strany spotřebitelů stále větší poptávka.

K největšímu nárůstu ekologicky obhospodařované plochy došlo po obnovení státní podpory ekologického zemědělství v roce 1998. Od roku 2004 jsou podmínky státní podpory pro ekologické zemědělství upraveny v programovém dokumentu Horizontální plán rozvoje venkova na období 2004–2006, který byl připraven v souladu s nařízením Rady 1257/99 o podpoře rozvoje venkova a který umožňuje čerpat finanční prostředky na podporu rozvoje venkova z garanční sekce fondu EAGGF (Evropský zemědělský garanční a orientační fond). Výše kofinancování z fondu EAGGF je možná až do výše 80 % kalkulovaných plateb. Dotační program pro ekologické zemědělství je jedním z agroenvironmentálních opatření, a navázal tak na státní podporu ekologického zemědělství v období před vstupem do EU.

Dotační tituly a výše dotace

Mezi agroenvironmentální opatření patří následující dotační tituly:

a.         ekologické zemědělství,

b.         ošetřování travních porostů,

c.         zatravňování orné půdy,

d.         tvorba travnatých pásů na svažitých půdách,

e.         pěstování meziplodin,

f.          trvale podmáčené louky a rašelinné louky,

g.         ptačí lokality na travních porostech,

h.         pásy orné půdy oseté vybranými plodinami za účelem zvýšení potravní nabídky ptačích společenstev a živočišných druhů vázaných na polní stanoviště (dále jen "biopásy"),

i.          podopatření osevní postup v ochranných zónách jeskyní, toto opatření lze uplatnit pouze na území chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Výše dotace na ekologické zemědělství je rozdílná v závislosti na pěstované kultuře a pro rok 2004 byla následující:

a.         3520 Kč/ha, při hospodaření na orné půdě, s výjimkou pěstování zeleniny nebo speciálních bylin,

b.         1100 Kč/ha, při hospodaření na travních porostech,

c.         12 235 Kč/ha, při pěstování vinic, ovocných sadů nebo chmelnic

d.         11 050 Kč/ha, při pěstování zeleniny nebo speciálních bylin na orné půdě

Rozvoj ekologického zemědělství

Klíčovou roli pro rozvoj českého ekologického zemědělství (EZ) v budoucích letech bude hrát zejména Společná zemědělská politika EU (SZP), proto je nezbytné sledovat a reflektovat její vývoj. V současné době je zřejmé, že SZP se bude v budoucnu více zaměřovat na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ochrany přírody a rozvoje venkova na úkor dotování zemědělské nadprodukce formou přímých plateb.

Uvedené tvrzení dokládá také fakt, že se v rámci změny SZP navrhuje zrušení vazby výše přímé platby na výši produkce a zavedení tzv. křížové shody (zemědělec obdrží přímou platbu pouze v případě, že plní požadavky na ochranu přírody a krajiny). Tento trend bude znamenat větší podporu takového způsobu zemědělství, který bude šetrný k životnímu prostředí, např. lze očekávat zvýšení podpory ekologického zemědělství.

Navíc od roku 2007 se připravuje zcela nový finanční fond pro rozvoj venkova, který bude pokrývat podporu všech hlavních zemědělských činností ve vztahu k rozvoji venkova. To znamená, že k současným podporovaným oblastem v rámci programů rozvoje venkova (hospodaření v méně příznivých oblastech, agroenvironmentální opatření včetně ekologického zemědělství, investice do zemědělských podniků) přibudou ještě další oblasti související s rozvojem venkova (například agroturistika, produkce regionálních specialit, území Natura 2000, podpora mladých zemědělců).

Podpora mimoprodukčních funkcí

Tento trend směřování podpory do mimoprodukčních funkcí zemědělství a rozvoje venkova je reakcí na současné problémy intenzivního zemědělství. Ukazuje se, že moderní evropské zemědělství bude založeno na upřednostňování kvality zemědělské produkce nad její kvantitou, protože důraz na kvantitu produkce s sebou přináší některé velmi závažné problémy.

Tyto problémy vyústily v poslední době v potravinové skandály (onemocnění BSE, výskyt hormonu MPA v potravním řetězci atd.), které způsobily velkou ekonomickou ztrátu zemědělským podnikům ale především byla silně ohrožena důvěra spotřebitelů ve zdravotní nezávadnost potravin.

V rámci reformy SZP je kladen zvýšený důraz právě na produkci bezpečných a zdravotně nezávadných potravin, kdy jedním z preventivních opatření může být právě podpora rozvoje ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství snižuje zemědělskou nadprodukci, dbá na welfare chovaných hospodářských zvířat, snižuje riziko kontaminace životního prostředí chemickými látkami, vytváří nový trh pro biopotraviny atd.

Akční plán EZ do roku 2010

Ekologické zemědělství v ČR je v současné době na vysoké úrovni, ne všechny oblasti rozvoje ekologického zemědělství jsou rozvinuty dostatečně. Není např. dostatečně rozvinut trh s produkty ekologického zemědělství, sortiment biopotravin je zatím omezený, spotřebitelská veřejnost nemá dostatek informací o biopotravinách a ekologickém zemědělství obecně, je žádoucí podpořit rozvoj výzkumu a vzdělávání v ekologickém zemědělství.

Proto přistoupilo MZe ke zpracování dokumentu Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, který bude systematicky podporovat rozvoj právě těch oblastí, které nejsou zatím rozvinuty dostatečně. Na přípravě Akčního plánu se podíleli experti z řad ministerstev zemědělství a životního prostředí, zástupci svazů ekologických zemědělců, kontrolní organizace, výzkumu a vzdělávání, a také samotní ekozemědělci, výrobci a obchodníci s biopotravinami.

Dne 17. 3. 2004 přijala Akční plán na svém zasedání vláda a uložila MZe vytvořit meziresortní pracovní skupinu ekologického zemědělství pro realizaci cílů Akčního plánu. Tato pracovní skupina již zahájila svoji činnost prostřednictvím zástupců ministerstev životního prostředí, místního rozvoje, průmyslu a obchodu, zdravotnictví a školství a také prostřednictvím zástupců všech krajů, protože je velmi důležité realizovat Akční plán také na regionální úrovni. Vzhledem ke skutečnosti, že Akční plán bude realizován také prostřednictvím nevládních organizací, podílí se na této realizaci také expertní tým, který zpracoval pracovní verzi tohoto dokumentu.

Pro tento účel byly v průběhu roku 2004 vytvořeny pracovní skupiny, které již zahájily svou činnost a které jsou tématicky zaměřené na řešení problematiky welfare, propagace, marketingu, výzkumu, vzdělávání a poradenství, nebo vztahu ekologického zemědělství a životního prostředí.

Regionální dimenze EZ

Je zřejmé, že ekologické zemědělství má také výraznou regionální dimenzi. Tím, že jsou prostřednictvím ekologického zemědělství a výroby biopotravin vytvářeny nové podnikatelské možnosti, je ekologické zemědělství vnímáno jako alternativa pro řešení problému vylidňování venkova a odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby. K tvorbě nových pracovních příležitostí může přispět např. rozvoj agroturistiky na ekologických farmách.

Agroturistika má své zázemí na zemědělském hospodářství, zejména pak na rodinných farmách. Představuje jedinečnou symbiózu zemědělství a turistiky. Zároveň přináší farmě dodatečný, často nezanedbatelný příjem. Umožňuje zemědělskému podnikateli realizovat část hlavní zemědělské produkce bez zbytečných mezičlánků přímo na farmě (stravování a prodej potravinových surovin hostům farmy apod.) Levnější prvotní vstupy umožňují přijatelné ceny za ubytování, což je zajímavé zejména pro nejpočetnější klientelu – rodiny s dětmi.

Agroturistika jako jeden z produktů venkovské turistiky získává stále více příznivců nejen mezi potenciální klientelou, ale zejména v řadách zemědělců. Hlavním přínosem agroturistiky je stabilizace pracovních míst na venkově a nabídka pracovních příležitostí pro ženy.

S rozvojem ekoagroturistiky souvisí také produkce regionálních specialit, které farmy nabízí. Produkce regionálních specialit přináší nové podnikatelské možnosti, známý je např. mošt z Bílých Karpat, moštárna Hostětín, který je lisován z ovoce ze starých sadů s původními odrůdami.

Podpora v rámci regionů

Jak již bylo řečeno, v rámci realizaci Akčního plánu byla navázána spolupráce s krajskými úřady. Kraje mohou přispět k rozvoji ekologického zemědělství například následujícími aktivitami:

•          kraje mají své koncepce rozvoje zemědělství, které buď existují, nebo se připravují, nebo se aktualizují, je vhodné do těchto koncepcí problematiku rozvoje EZ zařadit,

•          důležitým nástrojem rozvoje EZ v krajích je zakládání regionálních pracovních skupin, kde kraj působí jako koordinátor, který si pozve experty EZ v daném kraji ze svazu ekologických zemědělců, univerzit, zástupců obcí v daném regionu, farmáře atd., kteří by měli sami vytvořit poptávku, co by měl daný region řešit. Např. v Olomouckém kraji již taková regionální skupina zahájila svoji činnost, v Karlovarském kraji vzniká ve spolupráci svazu ekologických zemědělců a krajského úřadu Karlovarského kraje informační centrum ekologického zemědělství v prostorách SZeŠ Dalovice atd.,

•          problémem však zůstává, že krajské úřady mají malé kompetence v oblasti zemědělství a proto je jejich role spíše koordinační.

Rozvoj na úrovni obcí

V této souvislosti je třeba říci, že další možností rozvoje ekologického zemědělství v regionech je rozvoj na úrovni obcí, případně spolupráce mezi obcemi nebo směrem ke krajským samosprávám.

Doporučujeme proto starostům seznámit se s textem Akčního plánu a analyzovat, jakým konkrétním způsobem by mohli v rámci svých kompetencí ekologické zemědělství podpořit. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že by to měla být především otázka propagace a osvěty směrem k veřejnosti a otázka podpory zpracování ekologické produkce.

Konkrétně se nabízí například následující akce:

•          místní biojarmarky ekologických zemědělců a výrobců biopotravin

•          podpora zavádění biopotravin do škol, mateřských škol, zdravotnických zařízení

•          zakládání informačních míst ekologického zemědělství ve spolupráci s místními odborníky na ekologické zemědělství

Celý text Akčního plánu je rovněž k dispozici na www.mze.cz, v sekci Ekologické zemědělství.

Ing. Martin Leibl, Ph. D., Ministerstvo zemědělství ČR

Zdroj: Zpravodaj MZe 2/2005                     Zdroj info ÚZPI