Co říkají paragrafy

Biopotravinami jsou produkty vyrobené ze surovin, které pocházejí z ekologického zemědělství, a to za podmínek uvedených v zákoně číslo 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. Na takové potraviny musí být vydáno osvědčení o původu.

Biopotraviny jsou opatřeny nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a příslušnou značku mohou používat pouze ti producenti, kteří pravidelně procházejí certifikačním procesem ministerstva zemědělství, respektive jím založené organizace Kontrola ekologického zemědělství.

Spotřebitelé už v současné době většinou vědí, že konzumací biopotravin chrání vlastní zdraví i životní prostředí. Biopotraviny totiž mají vyšší výživnou hodnotu (vyšší obsah vitaminů, zejména C a E, i vyšší obsah minerálních látek). Ekologicky pěstovaná zelenina má až o polovinu nižší obsah dusičnanů a pokud jde o pesticidy, v porovnání s konvenční zeleninou jich obsahuje až o devadesát procent méně.

Pokus o přežití

Jedním z úspěšných „biozemědělců“ je Tomáš Soška, jednatel společnosti Vitaminátor v Sosnové na Opavsku. Při setkání v agrární komoře nám vyprávěl: „Naše rodina se přistěhovala do Sosnové jako první v roce 1921 a hospodařila tam až do obsazení Sudet v roce 1938. Vrátila se pak až po válce.“

Další přestávka v hospodaření trvala od roku 1948 do roku 1993, kdy rodina dostala statek opět zpátky, ale ve špatném stavu. Po smrti otce hospodaří Tomáš Soška na 125 hektarech půdy, z toho je 75 hektarů sadů obdělávaných v ekologickém režimu. Tvrdou prací obnovil provoz statku, jehož hlavní činností bylo a je sadařství.

„Od změny systému v roce 1989 u nás zemědělství ztrácí postavení – a hospodařit na malém nejde. Proto jsme jako pokus o holé přežití začali vyrábět surový pasterizovaný mošt pod značkou Vitaminátor,“ říká Tomáš Soška.

Výsledkem tohoto snažení je skvělý přírodní nápoj, vyrobený bez stabilizátorů a barviva.

Čisté ovoce se rozdrtí a pak vylisuje. Filtrací se zbaví hrubé nečistoty, zahřeje se na pasterizační teplotu a naplní do obalů. A to vše v přívěsu za nákladním autem s kapacitou půl tuny zpracovaného ovoce za hodinu.

Mobilní moštárna jezdí teď nejen k ovocnářům v různých částech České republiky, ale také do sousedního Polska a na Slovensko, kde je o ni rovněž zájem. „Mnohdy nám lidé nevěří, že si prý pořád stěžujeme. Ale naštěstí se situace mění, naši šanci vidím v produkci biopotravin, “ řekl nám Josef Sklenář, majitel biofarmy Sasov v příměstské části Jihlavy.

Tento názor podepírá dvacetiletou zkušeností: „Podnik jsme založili v roce 1991, v areálu statku jihlavské Střední odborné školy. Od roku 1999 je farma certifikována čili uznaná za podnik ekologického zemědělství. Naše činnost je pestrá, každý rok pěstujeme asi dvacet druhů plodin. Kromě toho chováme prasata, krávy, ovce a koně. Kvalita chovu a pohoda zvířat jsou naší nejvyšší prioritou. V zájmu co nejnižšího stresu jsme letos dostavěli vlastní jatka. Nabízíme teď mnoho vlastních produktů, u nichž dbáme na nejvyšší kvalitu zpracování. Maso musí dobře vyzrát. Zříkáme se používání umělých přípravků – i těch, které jsou povoleny – a snažíme se o soulad s přírodou.“

Šance udržet se

Mezi zdejší speciality patří salám uherského typu, vyráběný z vepřového a hovězího biomasa. Mořská sůl v něm dostává přednost před dusitanem sodným, který se v jiných státech přidává do biovýrobků běžně, kvůli trvanlivosti. Novinkou je pak kančí „biolovecký“ salám.

„U nás se vše točí kolem ceny, kvality a zdraví,“ říká Josef Sklenář.

„V uvozovkách dobrý potravinářský technolog dokáže ze sto kilogramů kýty vyprodukovat sto osmdesát kilogramů šunky na pizzu. Ovšem když použijeme metrický cent biokýty my, tak náš konečný výrobek váží asi osmdesát pět kilogramů. Tady vidíte ten obrovský rozdíl. Ale chceme uspět a dokázat, že ekologické hospodaření je perspektivní.“

Podle jeho slov je farma životaschopná jen proto, že majitelé se důsledně snaží o snížení výrobních a režijních nákladů.

Akční plán rozvoje ekologického zemědělství počítá s tím, že v příštích pěti letech se výměra půdy obhospodařované v ekologickém režimu zvýší na patnáct procent a podíl biopotravin na českém trhu stoupne na tři procenta. V současnosti dosahuje tento podíl jedno procento.

Zároven by se měl zvýšit i podíl českých bioproduktů, a to na šedesát procent celkové konzumace. Dnes se jich většina dováží.

„Jednou z možností, jak podpořit české biopotraviny jsou odbytová místa lokálního charakteru, kde by pěstovatelé nabízeli tyto zdravé produkty,“ míní ministr zemědělství Ivan Fuksa.

Dalším záměrem je zvýšit rozlohu orné půdy na celkové ploše ekologického zemědělství. Nyní je jí asi jedenáct procent, do pěti let by se tento ukazatel měl zdvojnásobit.

Zemědělství šetrnému k přírodě pomáhají například dotace z Programu rozvoje venkova.

Zatímco v roce 1998 dostali „ekorolníci“ jako dotaci na plochu zhruba 48 milionů korun, v roce 2009 šlo o 981 milionů.

Doplňující informace

KAREL SEDLÁČEK