Ekologické zemědělstv (dále též EZ) je legislativně upravený moderní způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy, závislosti a spontánní rytmy přírody. EZ dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizka kontaminace potravního řetězce. EZ také zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat. Hospodaření podle zásad ekologického zemědělství je upraveno zákonem (v ČR 242/2000 Sb. a EU Nařízení 2092/91), každý kdo chce označovat své produkty jako výrobky ekologického zemědělství se musí těmito předpisy řídit a jejich nedodržení je penalizováno.

Základem ekologického zemědělství je dobrá a zdravá půda. Udržení a zlepšování její úrodnosti se provádí statkovými hnojivy, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha (široká biologická diverzita), která zesiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům, poskytuje úkryty užitečným organismům, které také přispívají k regulaci škůdcků atp.

Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí především preventivními opatřeními, s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě a jako poslední možnost využitím biologické ochrany rostlin. Ekologičtí zemědělci nesmějí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy, nicméně určité typy hnojiv jsou v EZ povoleny (např. vapnitý dolomit, hořká sůl, síran vápenatý atp.).

Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku (což ale není závazné) a je jim umožněn život podle jejich životních potřeb v souladu s jejich etologickými a sociálními nároky. Počet zvířat v ekologicky hospodařícím podniku je omezen počtem kusů (rozdílným dle druhu) na plochu, tak aby každé zvíře mělo dostatek prostoru. Aby byl zajištěn uzavřený cyklus musejí krmiva pocházet z jiných ekologických farem či nejlépe z vlasní produkce. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí.

Je-li tedy výrobek označen slovem BIO či EKO znamená to, že jeho producent při výrobě a zpracování splňoval podmínky stanovené legislativou (zákon 242/2000 Sb. a Nařízení 2092/91). Ekologické zemědělce sdružuje PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců, jehož členové (členství je dobrovolné) se zavazují dodržovat ještě o něco přísnější směrnice než-li stanovuje zákon. Svaz PRO-BIO jim také pomáhá poradenstvím, finančními podporami a hájením jejich zájmů.

Ostatní zmíněné systémy více zdůrazňují filosofickou stránku hospodaření a jsou více celostně zaměřeny.

Velmi podobné EZ je Biologicko-dynamické zemědělství, které splňuje legislativní požadavky na EZ, liší se však nejvýrazněji od zemědělství nejen konvenčního, ale i obecně ekologického především používáním speciálních preparátů. Nejsou to však jenom preparáty a není to ani jenom používání homeopatických opatření pro regulaci škůdců a chorob rostlin nebo eventuálně také hospodaření podle kosmických rytmů, co je pro tento směr zemědělství typické.

„Biodynamické zemědělství má totiž nejen udělovat ozdravné impulsy půdě a Zemi a produkovat potraviny člověku skutečně životodárné, ale má rovněž vnášet zdravého ducha do lidské společnosti. To je druhá veliká oblast působnosti biodynamického zemědělství, oblast velice důležitá, neboť naše společnost potřebuje ozdravné impulsy, jak se zdá, ještě více než nemocná půda a Země. Jestliže je však dnes u nás již větší počet lidí, kteří se v malém nebo i větším měřítku pokoušejí zásady biodynamiky při práci s půdou uplatňovat, pak myšlenky biodynamiky na poli sociálním a ekonomickém k nám zatím jen těžko hledají cestu.“ (Radomil Hradil in www.biodynamika.cz)

V práci s půdou biodynamické zemědělství (stejně jako EZ) využívá kompostovaná statková hnojiva a (na rozdíl od EZ) biodynamické preparáty (hnojové a křemičité preparáty připravované v rámci farmy a dodávány do půdy v tzv. homeopatických dávkách), je využíváno zelené hnojení (stejně jako v EZ). V osevních postupech jde o co nejširší střídání plodin, preferováno je střídání polní produkce s pastevním obdobím – tedy v rámci podniku jak rostlinná tak živočišná produkce. Zemědělský statek je zde chápán jako organismus, který musí být do značné míry uzavřený (to v EZ v současné době platí spíše teoreticky, legislativně to je ošetřeno minimálně), aby si zachoval vlastní zdraví. Krmiva i hnojiva by měla pocházet pokud možno z vlastního statku. Zacházení se zvířaty stojí na stejném základě jako v EZ.

Biodynamičtí zemědělci mají vlastní směrnice a vlastní svaz Demeter (jedná se o soukromý subjekt s vlastními směrnicemi, které jsou přísnější než legislativa EU pro EZ). Takže je-li výrobek označen logem svazu Demeter znamená, že byl vyroben dle zásad Biodynamického zemědělství (směrnice Demeter neobsahují nic o hospodaření dle kosmických rytmů). (vice např. na www.biodynamika.cz)

Permakulturanení specificky zemědělským systémem, ale spíše celostním konceptem utváření udržitelných lidských obydlí a života podle přírodních vzorů. Permakultura není (na rozdíl do EZ a biodynamiky) nijak institucionalizována a právně upravena.

Zemědělské hospodaření je v permakultuře založeno na minimalizaci vstupů enerige do systému hodpodaření za udržení výnosů. Na místo pěstování monokultur preferuje tzv. polykultury (tedy pěstování rozmanitých druhů plodin na jednom místě), což samozřejmě platí o pro oba výše zmíněné zemědělské systémy, ale v permakultuře se to projevuje a aplikuje nejvýrazněji.

Základem je kombinování různých druhů plodin a jejich vlastní vzájemné posilování (zahrada/pole tedy není rozdělena na místo pro zeleninu, ovocné stromy, byliny atp. vše je promíseno v ideálním poměru tak, aby se jednotlivé rostliny, živočichové atp. vzájemně pozitivně ovlivňovaly, a tak aby nebylo nutné do systému vkládat jinou energii než energii slunce: využití spontáních přírodních procesů).

Důraz je kladen na multifunkčnost prostoru a pěstování plodin i v malých měřítcích např. v domácích zahradách, vytváření produkčních zahrad např. ve městech místo travnatých ploch atp., ale také na balkonech či v trhulících v oknech. Také jde o to, že dle permakultury neexistuje nic jako odpad vše lze zpětně využít v rámci systému (stejně jako v bio-dynamickém zemědělství a částečně i v EZ).

Konečným cílem permakultrní zahrady či statku je takový systém do něhož se v počátku vloží velká vstupní energetická investice, a který díky tomu potom funguje již téměř bez dalších energetických vstupů (krom energie slunce a lidské práce), díky přirozeným zpětným vazbám a synergickým procesům a přesto poskytuje výnosy. Permakutlura byla vytvořena na základě myšlenek Billa Molisona a Davida Holmgrema, který také vytvořil tzv. permakulturní zásady:

Pozoruj a zapoj se – vyhradime-li si čas na pochopení a propojení se s přírodou můžeme navrhovat řešení vhodná pro naši specifickou situaci

Zachyť a uchovej energii – vyvineme-li systém uchování zdrojů v době jejich dostatku můžeme je využít tehdy, když jsou zapotřebí

Získej výnos – ujisti se, že získáváš skutečně dostatečnou odměnu za práci, kterou děláš.

Používej samoregulace a přijmi zpětnou vazbu – abychom zajistili, že systém bude fungovat dobře i nadále potřebujeme zabránit nevhodným aktivitám

Používej a oceňuj obnovitelné zdroje a služby – co nejlépe využívej přírodní bohatství, abys redukoval naše spotřební chování a závislost na neobnovitelných zdrojích.

Nevytvářej odpad - oceněním a využitím všech zdrojů, které jsou nám dostupné nebude nic vyplýtváno

Navrhuj od vzorce k detailům - když na věci pohlédneme z větší dálky můžeme spatřit v přírodě a společnosti určité vzrodce. Ty mohou představovat základ našich návrhů, jejichž detaily doplníme v průběhu práce

Spojuj spíše než rozděluj – umístíme-li správné věci na správné místo vytvoří se mezi nimi vztahy, takže tyto věci spolupracují a vzájemně se podporují.

Využívej malých a pomalých řešení – malé a pomalé systémy se ovládají lépe než velké systémy, lépe využívají místních zdrojů a dosahují udržitelnějších výsledků.

Používej a oceňuj rozmanitost – rozmanitost omezuje zranitelnost vůči řadě hrozeb a využívá výhod jedinečných přírodních podmínek prostředí v němž se vyskytuje.

Využivej okrajovostí a oceňuj okrajové – styčná plocha mezi věcmi je místem, kde se ději nejzajímavější události. Jsou to také často nejhodnotnější, nerozmajitější a nejproduktivnější části systému.

Kreativně využívej a reaguj na změnu - nevyhnutelnou změnu můžeme pozitivně ovlivnit když ji budeme sledovat a zasáhneme-li v pravý čas.

Zdroje, podle nichž text zpracoval Jan Valeška, PRO-BIO LIGA:

www.permakultura.sk, www.biodynamika.cz, www.wikipedia.org, www.spiralseed.co.uk/permaculture, http://www.permaculture.org, www.ekozahrady.com, Urban, Šarapatka: Ekolologické zemědělství I. Díl. MŽP, Praha 2003.

www.biospotrebitel.cz