- Agrární komora
- Agroweb
- Agris
- Asociace soukr. zemědělství
- Agronavigátor - ÚZEI
- Moravskoslezský kraj
- Min. zemědělství
- Min. pro místní rozvoj
- Min. životního prostředí
- Státní zem. interv. fond
- Český statistický úřad
- Sbírka zákonů
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Vláda ČR
- Evropská unie
- Státní správa
- Poradci MZe
- Krajská informační střediska
- Infovenkov
- 5. listopad 2024:
Advent je zpět!
... více - 5. listopad 2024:
Seminář "Protierozní ochrana půdy v dotačních a legislativních podmínkách"
Regionální agrární komora Ostrav ... více - 24. říjen 2024:
Co dělat na pozemcích postižených záplavami?
Opatření, která můž ... více
Biopotraviny a aditiva
V EU je v současné době povoleno více než 300 potravinářských aditiv, přídatných látek, které podporují dlouhou trvanlivost potravin, jejich vůni, barvu i chuť. Patří k nim barviva, konzervanty, antioxydanty, emulgátory, stabilizátory, látky regulující kyselost či látky protispékavé a protihrudkující, chemické sloučeniny usnadňující loupání brambor či způsobující zlatavé zbarvení chipsů. Další aditiva fungují jako odpěňovače při
výrobě marmelád či jako katalyzátory (např. nikl) pro ztužování tuků při výrobě margarinů.
Názory vědců týkající se jejich vlivu na zdraví lidí se výrazně liší. Jedna strana zastává názor, že aditiva jsou zcela neškodná, protože jsou vědecky testována. Názor oponentů je, že laboratorně se zkoumá pouze jedna látka po omezenou dobu v umělých podmínkách. Nikdo neumí testovat laboratorně desítky chemických aditiv najednou tak, jak je konzumujeme v běžném životě, a navíc nežijeme v laboratorních podmínkách – dýcháme znečištěné ovzduší, žijeme ve stresu apod.. Problematické je rovněž vysledovat důsledky denní konzumace chemických aditiv za delší dobu, 20 či 40 let.
Mezi aditivy je velký rozdíl. Počítají se mezi mě i látky přirozené, které nemají žádné negativní dopady. Při výrobě biopotravin je možné použít omezený počet – 36 – tzv. přídatných a pomocných látek. Mohou to však být pouze látky přírodní, které nikdy nesmí být geneticky upravené. Jedná se např. o: kyselinu askorbovou, kyselinu jablečnou, karubin (moučka ze svatojánského chleba), vinan draselný, agar, uhličitan sodný při výrobě cukru, oxid uhličitý, arabská guma apod.
EU však povoluje i některá aditiva, která nejsou podle zastánců zdravé výživy zcela optimální. Je to například E250 – nitritová sůl (NS) – pro výrobu bio uzenin. Některé svazy ekologických zemědělců v Evropě používání této soli zakazují (např. Bioland, Demeter). Hlavním argumentem pro používání nitritové soli je efekt červené barvy u uzenin a prodloužení trvanlivosti. Mnoho spotřebitelů totiž bledá až nahnědlá barva ekologicky vyrobených uzenin bez aditiv odpuzuje. Cesta bez NS tu však je, český výrobce (ekofarma Sasov) připravila 1. český biouherák pouze s použitím soli. Tento výrobek vysoké kvality, chuťově i vizuálně atraktivní, byl oceněn titulem Biopotravina roku 2004.
Zdroj: Mgr. J. Průšová, Mgr. H. Zemanová: Biopotraviny – spotřebitelské otázky a odpovědi, PRO-BIO Liga ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství Praha, 2004. Zdroj info ÚZPI