Když při poskytování zboží a služeb selhává trh (např. v situaci informační asymetrie či vysoké koncentrace tržní síly) nebo stát (důsledkem zásadních rozpočtových omezení, změn politických priorit či administrativní neefektivity), roste úloha subjektů, které trh a stát doplní či vykompenzují při zajišťování kontinuity v poskytování např. potravin, sociální a zdravotní péče, v integraci vyloučených nebo nekonkurenceschopných a které obecně nerezignují na utváření spravedlivějších vztahů (udržitelnějších dodavatelských řetězců).

Často se na tyto subjekty odkazuje jako na „třetí sektor“ (mezi sektorem veřejným a soukromým) nebo aktéry sociální a solidární ekonomiky (SSE) jako jsou např. charitativní organizace, sdružení, nadace, sociální podniky, družstevní platformy, vzájemné organizace, komunitní/místní iniciativy apod. Pro tyto subjekty je (např. u družstevních platforem v oblasti „food delivery“) charakteristické: členské financování (nikoli např. rizikový kapitál), open-source technologická řešení, činnost adaptovaná na konkrétní teritorium a vysoká míra místního zapojení (nikoli standardizovaná řešení replikovaná zpravidla ve městech a bez lokálního angažmá), demokratické/participativní rozhodování (oproti absenci účasti při rozhodování) nebo neexistence mechanismů bránících zbytečné konkurenci mezi členy (oproti rozsáhlému využívání mechanismů pro hodnocení, cenotvorbu, úkolování, odměňování nebo propouštění). Aktéry SSE není vždy možné snadno identifikovat dle pevného souboru uplatňovaných pravidel (některá nastíněna výše) nebo právní formy. Např. silné postavení družstevních forem/subjektů v některých zemích (viz novozélandský globální hráč Fonterra, 22 % indické populace je součástí družstev mj. v oblasti mlékárenství, družstevní sektor v Nizozemí nebo ČR) nemusí korespondovat s rozvinutým potenciálem SSE. Společným identifikačním prvkem ale je zpravidla úzká souvislost s konkrétním územím, fungující dialog/bottom-up přístup a budování konsensu.

Tyto subjekty by bylo zjednodušující chápat pouze jako doplněk/kompenzaci mezer ve fungování státu/trhu, protože opakovaně působí také jako průkopníci při identifikaci a provádění sociálních inovací, z nichž některé (fair-trade, etické financování) jsou ze strany států a byznysu dokonce průběžně integrovány do vlastního fungování. Nejen pro situaci výpadků systémů tak nabízejí aktéři SSE tolik potřebnou diverzifikaci modelů zajišťování zboží/služeb (v dodávkách např. možnosti samostatného vyzvednutí, přímého prodeje, prodeje prostřednictvím družstva, doručení do domu aj.).

Jedním takovým modelem může být například platforma Open Food Network (fungující v 18 zemích a pomáhající místním výrobcům vytvářet místní dodavatelské řetězce pro spotřebitele), jiným třeba fair trade družstvo Equal Exchange (180 zaměstnanců vytváří roční obrat 79 mil USD a podporuje 100 000 rodin a malých výrobců ve více než 20 zemích). V tomto kontextu lze rozumět i obdobně orientovaným iniciativám a alternativním modelovým nabídkám ze strany trhu nebo státu (v ČR např. nedávno otevřená prodejna regionálních potravin „Naše síťovka“). Územně zakotvené aktivity aktérů SSE mohou mít i zřetelnou obchodní/mezinárodní dimenzi. Proto např. Nizozemí podporuje účast příslušných holandských subjektů na americkém SOCAP, nebo Evropská komise a Španělsko podporují propagaci evropských sýrů vyrobených aktéry SSE na severoamerickém trhu. Významný obchodní/exportní potenciál je patrný i u dalších konceptů spjatých s územím (např. zeměpisná označení), jejichž nositeli mohou být subjekty/sdružení výše uvedeného typu. Také ČR má silné povědomí o tomto potenciálu a podporuje jeho rozvoj doma i v zahraničí.

Mgr. Radek Stránský
Odbor pro vztahy s EU a zahraničně obchodní spolupráci, MZe