Dnes je libanonské hospodářství na hraně klinické smrti. Aby bylo dosaženo trvalého zlepšení současné potravinové krize, je v prvé řadě potřeba garantovat nákladním lodím, které uvízly v ukrajinských černomořských přístavech, bezpečný průjezd Černým mořem. V prvé řadě musí Rusko dlouhodobě dodržet svůj slib, že nebude útočit na obchodní lodě a jiná civilní plavidla a na černomořská přístavní zařízení. Vše záleží na tom, jak rychle bude průlomová dohoda, zprostředkovaná OSN a Tureckem, v příštích 120 dnech naplněna.

Co se týká zásob pšenice, je situace v Libanonu uspokojivá. V současné době je v Libanonu 12 obilných mlýnů, které mají zásoby pšenice pro zpracování na další cca 2 měsíce. Celkové zásoby jsou odhadovány na min. 65 – 70 tis. tun pšenice uskladněné v jednotlivých mlýnech. Průměrná měsíční spotřeba mouky, zejména na výrobu tzv. arabského bílého chleba, je cca 27 tis. tun. Problémem Libanonu není jenom pšenice jako taková, ale hlavně nedostatečné zdroje elektrické energie. Mlýny jsou napojeny na soukromé firmy provozující diesel-generátory. Elektrický proud ze státem provozovaných elektráren je dodáván do sítě pouze 2 hodiny denně. Při vysokých cenách paliv je produkce mouky při závislosti na soukromých poskytovatelích elektrické energie cenově velmi nákladná, což je důvod, proč místní trh začíná zaplavovat mouka dovážená z Turecka. Obchodníci využívají situace, kdy turecká vláda silně dotuje výrobu mouky v té podobě, že dovoz pšenice z Ruska a Ukrajiny je bez cla pro ty zpracovatele, kteří následně mouku exportují. Je fakt, že obchodní aktivity, a to za každé situace, se Libanoncům nedají zapřít. Libanonští obchodníci využívají svých dlouholetých obchodních kontaktů, díky kterým se Libanon, i přes současné hospodářské, finanční i politické problémy, stále drží nad vodou.

Kontakt: Ing. Petr Sochor, E-mail: petr_sochor@mzv.cz