The Circular Economy in Ireland

Zemědělství je jednou z nejvýznamnějších, ale také nejvíce životní prostředí znečišťujících hospodářských činností v Irsku. Na zemědělství připadá 33 % irských emisí skleníkových plynů a tento sektor je též klíčovým původcem znečištění vodních zdrojů. Vláda a podniky proto podnikají kroky posilující oběhovost v rámci potravinového systému. Dosud zde ucelená vize pro oběhový potravinový systém chyběla. Nově schválená vládní strategie a připravovaný zákon o oběhovém hospodářství (upravující mj. problematiku potravinového odpadu) by měly pomoci překonat kompetenční roztříštěnost v této oblasti, nedostatek pobídek pro uplatňování oběhových postupů, chybějící harmonizované metodiky měření a sběru dat nebo nedostatečné povědomí mezi zemědělskými a potravinářskými podniky o potenciálu cirkulárních řešení pro snižování nákladů, tvorbu hodnot, zaměstnanost, odolnost a kvalitu životního prostředí. Odhaduje se, že v Irsku vznikl v roce 2018 řádově 1 mil. tun potravinového odpadu (z toho potravinový odpad z domácností tvořil 23 %), což odpovídá cca 3,6 Mt CO2 ekvivalentu. Oběhové hospodářství v zemědělsko-potravinářském sektoru tak může významně přispět k realizaci nízkouhlíkového programu Irska. Zpráva OECD je výsledkem dvouletého politického dialogu mezi sekretariátem OECD a širokým spektrem partnerů na irské straně.

Policies to bolster trust in agricultural digitalisation

Digitalizace zemědělství je chápána jako součást řešení problémů dlouhodobé udržitelnosti, řízení rizik, nedostatku pracovních sil nebo klesajícího růstu produktivity. Proto OECD věnuje systematickou pozornost tématu digitalizace v zemědělství. Aktuálně zveřejněná zpráva se zaměřuje na problém nedostatečné důvěry zemědělců v digitální technologie - jde o jeden z nejvýznamnějších limitů (nehmotný limit převládající v mnoha zemích) bránících v jejich akceptaci. Uvedený nedostatek důvěry vychází z problémů s ochranou soukromí (bezpečnost, sdílení dat, nedostatečná transparentnost při využívání údajů zemědělců), častým nesouladem na straně nabídky a poptávky po digitálních technologiích; vysokými nároky na zvyšování kvalifikace, ale i chybějícími či nedostatečnými standardy pro porovnávání funkcí digitálních technologií a jejich certifikaci. Optimální cestu k posílení důvěry a uvolnění plného potenciálu digitálního zemědělství vidí autoři v užití široké palety opatření v oblasti zprostředkování nebo garance záruk mezi zemědělci a poskytovateli technologií; oddělení diagnózy problémů od poskytovatelů jejich řešení; posílení poradenských služeb; podpory experimentálního užívání technologií skrze spolupráci veřejného a soukromého sektoru (pro umožnění zemědělcům dozvědět se více o těchto nástrojích a jejich významu pro provoz) nebo stanovení standardů hodnocení a certifikace funkčnosti digitálních nástrojů (pro umožnění porovnání výkonnosti technologií oproti stávajícím již využívaným řešením).

Mgr. Radek Stránský
Odbor zahraničně obchodní spolupráce, MZe