Mezinárodní ceny obilovin v sezóně 2020/2021 výrazně vzrostly. K tomuto nárůstu přispělo několik faktorů. Na začátku sezóny 2020/2021 byly celosvětové zásoby vysoké, ale v několika hlavních produkčních oblastech byla nižší než očekávaná sklizeň. Přes relativně omezené dopady pandemie na agrární obchod nastaly logistické potíže, nejistota na trhu a dočasná omezení vývozu v některých zemích. Důležitějším faktorem, který stál za růstem cen, však mohl být výrazný nárůst dovozu obilovin ze strany Číny (možný důsledek stagnující domácí produkce kukuřice, snahy o obnovu stavů prasat po vypuknutí afrického moru prasat v roce 2019, zlepšení obchodních vztahů Číny se Spojenými státy a vysokých domácích cen). OECD předpokládá, že jde pouze o krátkodobý jev, který skončí v sezóně 2022/23 po obnově stavů prasat v Číně. Studie OECD zkoumá potenciální dopady tohoto cenového vývoje v reakci na obavy, že trhy s potravinami mohou vstoupit do nové fáze vysoké cenové inflace, pokud se čínská poptávka po dovozu krmných obilovin bude nadále zvyšovat. Čína dováží více než 15 % globálně obchodované kukuřice, a tak by dle různých scénářů mohly být ceny zemědělských komodit o 4 - 25 % vyšší ve srovnání s projekcemi OECD-FAO Agricultural Outlook 2021-2030. To by zlepšilo vyhlídky pro země vyvážející krmiva, ale zvýšilo by to též riziko nedostatku potravin pro nejchudší vrstvy světové populace.

Enhancing the effectiveness of sub-national biodiversity policy

Většina strategií a akčních plánů jednotlivých států uznává vazby mezi biologickou rozmanitostí a rozvojem. Cíle v oblasti biologické rozmanitosti z Aichi ale nebyly splněny a biodiverzita nadále rychle klesá. Začleňování opatření v oblasti biologické rozmanitosti do dílčích strategií rozvoje by mělo být proto podporováno i na úrovni městské, venkovské a regionální, které hrají při plnění národních závazků klíčovou roli. Největší negativní dopad na ekosystémy přitom pochází ze změn využití půdy v důsledku rozšiřování a intenzifikace zemědělství, ale také z rozšiřování měst a související infrastruktury. OECD proto vydává přehled úspěšných příkladů a analýzu opatření v oblasti biologické rozmanitosti na regionální a lokální úrovni – např. město Lille uzavírá se zemědělci smlouvy podporující ekologické zemědělství a řešící otázky sekvestrace uhlíku, biodiverzity, ochrany podzemních vod, hospodaření s povrchovou vodou a používání pesticidů; jiným příkladem je nový nástroj držby půdy (tzv. skutečné environmentální závazky/obligations réelle environnementales) uplatňovaný od roku 2016 ve Francii k podpoře biodiverzity, v jehož zavádění hrají hlavní roli místní samosprávy. V českém kontextu mohou být obdobným příkladem nově uzavírané pachtovní smlouvy se zemědělci na území hlavního města Prahy podporující udržitelné hospodaření nebo využívání místních odrůd.

Mgr. Radek Stránský, Odbor zahraničně obchodní spolupráce, MZe