Ruský prezident Vladimir V. Putin podepsal 12. července 2018 prezidentský dekret č. 420, kterým prodloužil platnost embarga o další rok – do 31. prosince 2019. Ti, kdo doufali, že by obchodní válka již mohla skončit, jsou zklamáni. Toto rozhodnutí však bylo předvídatelné. V prvé řadě je ruské embargo reakcí na sankce západu, které jsou taktéž pravidelně prodlužovány. Za druhé embargo zapadá do kontextu aktuální reality mezinárodního obchodu, kde se protekcionistická opatření stávají běžnou záležitostí bez ohledu na dohody a závazky. A v neposlední řadě je embargo impulsem pro rozvoj ruského zemědělství a potravinářství. Otázkou zůstává, zda by odstranění embarga zásadním způsobem změnilo situaci, ve které se již čtyři roky nacházíme a které se řada zemí a firem již v rámci možností dokázala přizpůsobit.

Aktuální stav ruského zemědělství a potravinová soběstačnost

Od srpna 2014, kdy bylo zavedeno embargo, je zemědělství v Rusku věnována speciální pozornost na všech úrovních a obzvlášť v kontextu politiky náhrady dovozu (tzv. „importozaměščenija“). Podle vicepremiéra pro zemědělství A. Gordějeva bylo u základních potravin již dosaženo požadované soběstačnosti, nyní je potřeba hledat nová odbytiště pro ruskou produkci a zaměřovat se více na kvalitu než kvantitu. Na základě údajů Ruského statistického úřadu a Ministerstva zemědělství RF je možné shrnout následující fakta:

• v roce 2017 došlo k dalšímu snížení importu potravin; od zavedení embarga se hodnota importu potravin snížila ze 43 mld. USD na aktuálních 23,32 mld. USD
• v prvním kvartále roku 2018 bylo v ruských obchodech pouze 35 % potravin dovozového původu (oproti 44 % před zavedením sankcí)
• zemědělská výroba se zvyšuje (především díky vysoké úrodě obilí a produkci drůbežího a vepřového masa), v roce 2017 došlo k dalšímu růstu zemědělské výroby - cca o 2,4 %
• pokračuje státní podpora zemědělství, podobně jako v předešlém roce by v roce 2018 měla dosáhnout hodnoty okolo 240 mld. rublů (za období 2013 – 2016 dosáhla ruská státní podpora zemědělství celkem 825 mld. rublů)
• export ruských potravin roste (v roce 2016 dosáhl hodnoty 17,1 mld. USD, v roce 2017 se zvýšil o 21 % na 20,7 mld. USD); hlavními exportními trhy se staly Egypt, Turecko, Čína a Jižní Korea; hlavními exportními položkami jsou pšenice, rybí výrobky a olej
• stále platí, že Rusko je soběstačné v produkci obilí, brambor, zeleniny, cukru, vajec, vepřového a kuřecího masa; deficit zůstává v produkci mléka, hovězího masa a ryb (pozn. Rusko neplánovalo být 100 % soběstačné ve všech oborech, ale byly nastaveny limity na úrovni 80 – 90 % soběstačnosti a pouze u uvedených základních druhů potravin)
• za 4 roky trvání embarga ruský dozorový orgán Rosselchoznadzor odhalil více než 26 tis. tun nezákonně dovezeného sankcionovaného zboží na území Ruska.

Výše uvedená fakta je nutné vnímat v širším kontextu. Nedá se jednoznačně tvrdit, že všechna čísla rostou a že vše je výsledkem embarga a politiky náhrady dovozu. Jedním z nejvýznamnějších faktorů výše uvedených dat je devalvace kurzu rublu. Ta na jedné straně ovlivnila snížení importu potravin, jelikož se dovozové potraviny staly někdy i několikanásobně dražší. Na druhé straně slabý rubl stimuluje export domácí produkce. Bohužel ale produkce s nízkou přidanou hodnotu, protože zpracovatelský potravinářský průmysl zatím neprošel takovou revolucí jako zemědělství. Všechna domácí čísla jsou porovnávána s výchozími hodnotami ruské zemědělské produkce před embargem, které byly na velmi nízké úrovni.

Sami zemědělci kvitují rozvoj a modernizaci odvětví, ale zároveň dodávají, že je před nimi ještě spousta výzev a problémů k řešení. Podle studie společnosti Deloitte z roku 2017 ruští představitelé agro-sektoru jako největší výzvy nejčastěji uvedli: snížení výrobních nákladů, zvýšení efektivity výroby, expanzi na nové trhy, modernizaci výrobní a technologické základny a investice do specialistů. Mezi hlavní problémy pak patří nedostatečná podpora a financování ze strany státu, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, nedostatečná státní regulace oboru, vysoké ceny na energie a nízká kupní síla spotřebitelů. Obavy z evropské konkurence už nejsou tak vysoké, ale podle vyjádření některých zemědělských sdružení, odvětví spoléhá na to, že potravinové embargo bude zachováno minimálně do roku 2020. Ne všechny uvedené problémy může vyřešit stát, ale např. v oblasti finanční podpory a legislativní regulace ze strany státu je nutné zmínit, že Rusko dělá viditelné pokroky.

Státní dotace bývají (jako všude) častým tématem diskuzí a kritiky. Podle výše uvedené studie čistý zisk všech zemědělských podniků na území Ruska zhruba odpovídá asi 87 % vyplacených státních dotací. Situace na trhu totiž není vyvážená. Na jedné straně je velké množství malých farmářů a podniků, kteří se pohybují na hranici ziskovosti a dotace jim často pouze pomáhají přežít. Na druhé straně v ruském agrobyznysu figuruje několik agroholdingů, které díky úsporám z rozsahu a státním dotacím zvyšují své zisky. Komu by zemědělské dotace měly být určeny je tak otázka, která trápí nejen Evropskou unii.

Jaký je dopad na ruské spotřebitele?

Ruští zákazníci utratí zhruba 40 – 50 % celkových měsíčních příjmů za potraviny. Hlavních pět položek, za které utratí nejvíce, jsou: maso, alkohol, zelenina (vč. brambor), mléčné výrobky a cukrovinky. Od roku 2014 je možné pozorovat snížení spotřeby potravin, na které se vztahuje embargo a u kterých se růst cen projevuje nejvíce. Např. v roce 2016 byla spotřeba mléka a mléčných výrobků o 12 kg nižší než v roce 2013 (snížení z 248 kg na 236 kg na osobu/rok), u ovoce došlo ve stejném období ke snížení o 2 kg (snížení z 64 kg na 62 na osobu/rok). U ostatních základních potravin je vývoj relativně stabilní.

Rusko prezentuje potravinové embargo jako opatření s pozitivním ekonomickým efektem, které zároveň posiluje národní hrdost (pozn. jeden z poslanců ruské Státní dumy navrhl 6. srpen vyhlásit „Dnem patriotismu“). Je však důležité podívat se na to, jaký reálný efekt embargo přináší více než 140 milionům ruských spotřebitelů. Vzhledem ke geografické a sociální rozmanitosti Ruska se liší napříč regiony, obory a skupinami obyvatel. Podle Asociace výrobců a dodavatelů potravin Ruska (RusProdSoyuz) je možné za jeden z objektivních pozitivních výsledků považovat to, že v současnosti je v ruských obchodech 80 % potravin domácí ruské výroby.

Převahu ruských potravin vnímají bezpochyby všichni, nejvíce ale skupina obyvatel s nižšími příjmy. Jejich reálné příjmy se již čtvrtý rok v řadě snižují, a proto pociťují především zvýšení cen bez ohledu na původ zboží. Růst spotřebitelských cen u potravin v letech 2014 – 2015 dosáhl 14 – 15,5 %, aktuálně se podle ruských statistik pohybuje na úrovni 2 – 3 %. Oproti tomu u skupiny obyvatel s vyššími příjmy (a ve velkých městech) je možné pozorovat celosvětový trend, tj. zvyšování zájmu o zdravou výživu a zdravý životní styl, organické a čisté potraviny atp., za které jsou ochotni si připlatit. Rozšiřuje se sortiment biopotravin a farmářských produktů a také počet obchodních sítí a restaurací, které se na tyto produkty specializují.

Rozmanitost v rámci regionů a odvětví

Efekt embarga napříč regiony je různorodý. Jižní regiony Ruska, kde jsou vhodné klimatické podmínky, zvýšily produkci a jsou nejen potravinově soběstačné, ale zároveň schopny nasytit trhy jiných oblastí. V těchto regionech se zvýšila investiční aktivita (domácí i zahraniční), vznikla nová pracovní místa a zvýšil se ekonomický výkon zemědělského/potravinářského sektoru. Rusko se stalo největším světovým producentem obilí a největším exportérem pšenice, na čemž se podílí všechny jižně položené regiony od evropské části až po Sibiř. Severněji položené oblasti (v mírném pásu) se více věnují např. živočišné výrobě. Oblasti Dálného východu a Kamčatky kvitují zvýšení dodávek ryb, rybích výrobků a kaviáru na domácí ruský trh. Kamčatka v roce 2017 ve srovnání s rokem 2014 zvýšila dodávky ryb do evropské části Ruska o 43 %. Běžné potraviny byly v těchto odlehlých regionech kvůli logistickým nákladům drahé i před embargem a vzhledem k tomu, že velká část potravin je dovážena spíše z Asie než z Evropy, potravinové embargo zásadněji nepociťují. Některé jiné ruské regiony se snaží vrátit k zapomenutým oborům, jejichž existence byla přerušena v 90. letech. Je to např. pěstování chmele, lnu či bavlníku nebo chov jelenů.

Ne všechny obory jsou vládou podporovány stejně, aktuálně jsou dotace určeny především do těch odvětví, ve kterých je stále deficit. Jedná se především o akvakulturu, chov mléčného a masného skotu, pěstování skleníkové zeleniny či zakládání ovocných sadů. Jako jedno z nejefektivnějších opatření zemědělci zmiňují dotovanou úrokovou sazbu do 5 % na své projekty (na přelomu let 2014 a 2015 byla úroková sazba Centrální banky RF 17 %; postupně se opět snižovala a aktuální sazba je 7,25 %). Podpora vlády také pomalu přechází od zemědělství k potravinářství. Cílem Ruska je, stát se světovým exportérem potravin (ideálně těch v biokvalitě). Rusko si uvědomuje, že být světovým exportérem pšenice je sice úctyhodné, ale zpracovaná produkce může přinést větší zisky. Dá se tak očekávat zvýšení poptávky po potravinářských linkách a strojích, které si Rusko zatím není schopné vyrobit samo.

Jak embargo ovlivnilo vzájemný agrární obchod České republiky a Ruska?

Český agrární export (potraviny, živá zvířata, nápoje, tabák) do Ruska dosáhl nejvyšší hodnoty v roce 2014 – celkem asi 3 mld. Kč. Navzdory tomu, že již půl roku platilo embargo, dobíhaly závazky z dříve uzavřených kontraktů. V roce 2015 došlo k poklesu na 2,4 mld. Kč, v dalších letech začal export opět růst - v roce 2016 na hodnotu 2,6 mld. Kč, následně na hodnotu 2,7 mld. Kč v roce 2017. Letošní výsledky za prvních pět měsíců zatím ukazují 17% růst ve srovnání se stejným obdobím roku 2017. Většina položek českého agrárního exportu nespadá do kategorie sankcí (mléčné a některé masné výrobky ano), a proto statistiky a praxe ukazují, že český agrární export byl více než sankcemi zasažen devalvací kurzu rublu. Ve srovnání s jinými zeměmi EU (Finsko, Pobaltí, Nizozemí, Itálie, Německo), u kterých se podíl agrárního exportu do Ruska na tom celkovém promítal až v dvouciferných číslech, měla ČR výhodu, že sankce nezasáhly celé odvětví, ale „pouze“ několik jednotlivých firem. Jejich export mléčných výrobků (sýry, tvaroh, smetana, máslo, syrovátka atd.) se v době před sankcemi pohyboval souhrnně okolo 250 mil. Kč a měl potenciál růstu, což bohužel přineslo negativní důsledky a kompletní ztrátu ruského trhu. České a evropské firmy se ale poměrně rychle zvládly přeorientovat na jiné trhy.

Situace však není černobílá. Sankce přinesly šance jiným odvětvím české ekonomiky – výrobcům zemědělských strojů a potravinářských technologií. V souvislosti s modernizací zemědělství se v Rusku zvýšila poptávka po těchto výrobcích. Ačkoliv je v oboru velká světová konkurence, české firmy dokázaly využít příležitosti a zvýšily export svých strojů na ruský trh. Nejprve v roce 2015 přišel pokles exportu způsobený devalvací rublu, v dalších letech však export narůstal až do rekordní hodnoty necelé miliardy Kč v roce 2017 (před sankcemi se pohyboval okolo tři čtvrtě milionu korun). Hlavními exportními položkami jsou zemědělské stroje (žací, secí, sekací, mláticí a další), stroje pro lesnictví, dojící a mlékárenské zařízení či zařízení pro průmyslovou výrobu potravin (včetně zařízení pro pivovary). V blízké budoucnosti bude bezpochyby perspektivní oblast servisu a náhradních dílů.

Jen velmi málo českých firem se rozhodlo postavit výzvě sankcí a hledat nové cesty do Ruska tak, jak to udělala řada jiných zemí a zahraničních firem (přesun své výroby nebo alespoň její část na území Ruska, společné podniky atp.). Vyjádření o tom, že bychom neměli exportovat stroje nebo přesunovat výrobu, protože Rusko potom naše potraviny nebude chtít, jsou již překonané. Rusové už si je sami vyrábí, nebo obstarávají jinde. Finové vyrábí v Rusku jogurty, Italové a Francouzi sýry, Němci kombajny. Rusko nemá ani zdaleka dobré investiční a podnikatelské prostředí, ale firmy nejen z výše uvedených zemí ukazují, že i v takovém prostředí je reálné uspět. Navíc k těmto zemím nemá Rusko ani zdaleka takovou (politickou) afinitu jako k České republice. Otázkou tak zůstává, zda jsme trochu nepropásli šanci a „nezaspali“ dobu.

Je velmi pravděpodobné, že i po odstranění embarga už se málokteré potraviny budou na ruský trh vracet. Vzhledem ke struktuře ruské společnosti, která se jen těžko bude měnit, se dá očekávat, že i nadále poptávka bude buď po luxusních a prémiových potravinách, nebo po těch extrémně levných. Rusko si už nyní pečlivě vybírá, které zboží, ze kterých zemí a za jakých podmínek na svůj trh pustí. K vyřazení konkurence má kromě embarga spoustu dalších možností (např. v podobě veterinárních, fytosanitárních a dalších opatření). Sedět s rukama v klíně a odmítat se přizpůsobit situaci se tak neukazuje jako nejperspektivnější strategie.