Autor:
Jiří Kohout

Včelař František Černoch

Autor: DENÍK/Jiří Kohout

Začal jako školák a včelařství jej uchvátilo natolik, že jím postupně „nakazil” celou svoji rodinu. Dnes vede kroužek mladých včelařů, je předsedou včelařské organizace a ve svých třiasedmdesáti letech téměř neví, co je to nachlazení – protože pravidelně konzumuje základní včelí produkt, med.

Pane Černochu, o českém medu se říká, že patří k těm nejkvalitnějším. Projevuje se to třeba na ekonomické situaci včelařů?

Výkupní cena medu je teď v listopadu trochu lepší, ale nebylo tomu tak vždycky. Ještě na konci sezony byla poměrně nízká.

Výkupní cena, to znamená cena, kterou včelaři obdrží za kilogram medu, pokud jej neprodají sami, ale odvezou někam do výkupny?

Ano, včelař přiveze v konvích nebo sudu med do výkupny, které jsou na Tachovsku dvě. V Chodové Plané a ve Stříbře. Teď v těchto týdnech ale funguje pouze stříbrská výkupna. Zřejmě letos není tolik medu, asi ani ze zahraničí, protože se ozval největší český velkoodběratel a vyzval drobné výrobce, aby med vykoupil.

Jaká tedy je v současnosti výkupní cena medu?

Světlý med se vykupuje za padesát korun za kilogram a u tmavého je cena za jeden kilogram sedmdesát korun. To už jsou solidní ceny. Kolikrát když jedete po vesnicích a vidíte med vyložený na stolku u vrátek, je tam cena kolem osmdesáti korun. To je málo. Drobní včelaři by kilo medu měli prodávat tak za sto korun, aby pokryli alespoň náklady.

Co všechno se do nákladů může promítnout?

My musíme včely nakrmit, ošetřit, pečovat o ně, jezdit za nimi. To všechno něco stojí.

Čím se včely krmí?

Krmí se cukrem. Jedno včelstvo spotřebuje tak patnáct až dvacet kilo cukru za rok. A ten už většinou pod dvacet korun neseženete.

A jaký druh cukru je nejvhodnější?

Nejlepší je krystal.

Říkal jste patnáct až dvacet kilo cukru na jedno včelstvo. O kolik těch včelstev se vlastně staráte?

Naše rodina má dohromady přibližně sto včelstev. Ale včelařů je nás několik. To znamená, že jen za cukr vydáme několik desítek tisíc korun.

Zmínil jste také léčení včel. To je jak náročné? A jak se musí platit?

Včely léčíme třikrát během podzimu. Na jaře se pak dělá nátěr plodu. To znamená, že pokud jsou u plodu více než dva roztoči, musí se plod potřít štětečkem s roztokem léčiva. Nátěr pak slouží k tomu, aby se roztoči nemnožili. Včelaři platí třicet procent nákladů, zbytek je dotovaný. V přepočtu na koruny si účtujeme u nečlenů včelařského svazu dvacet korun na jedno včelstvo. A když počítám další náklady, tak to jsou třeba členské příspěvky, také inseminované matky něco stojí, samozřejmě pořizovací náklady na stáčení medu, na obaly.

Vyplatí se tedy včelařit? Jak velká může být výtěžnost ze včelstva?

Pokud se někdo o včely stará dobře, může vytěžit až sedmdesát kilo medu z jednoho včelstva. Ale záleží také na mnoha faktorech okolo. Nejenom na tom, jak se o včely stará. Záleží na počasí, přírodních podmínkách. Říká se, že u včel je vždycky sedm let dobrých a sedm let špatných. Já včelařím přes šedesát let a musím potvrdit, že toto rčení funguje. Zrovna teď jsme asi ve druhém dobrém roce.

Před chvílí jsme hovořili o současných výkupních cenách. Řekl jste, že jsou docela příznivé. Znamená to, že loni příznivé nebyly?

Moc příznivé nebyly ani letos v létě. To byla výkupní cena za kilo kolem čtyřiceti korun. A někdy před dvěma roky to bylo také jenom pětadvacet korun. To se moc nevyplatí. Ale nedá se s tím nic dělat, výkupní ceny určují odběratelé. U nás je největším velkoodběratelem Medokomerc Jaroměř. To je vůdčí společnost v České republice, která hýbá s trhem medu v Česku. Ale ceny, které určuje, se odvíjí od cen v Německu.

Med se dá koupit přímo od včelařů, ale samozřejmě je k dostání i v obchodní síti. Často se v médiích objevují informace, že med v supermarketech – obvykle dovezený z ciziny – není kvalitní. Co si o tom myslíte?

Med dovážejí obchodní řetězce často třeba z Argentiny nebo z Číny. Já ale také vycházím jen z odborných včelařských časopisů, kde se píše, že některé tyto importované medy obsahují antibiotika a další látky. Osobně s tím ale zkušenosti nemám. Rozhodně bych ale spotřebitelům doporučoval spíše kupovat med od českých producentů.

Dokážete odhadnout, jak se bude vyvíjet příští včelařský rok?

To se odhadnout nedá. Uvidíme, jaké bude počasí. Samozřejmě děláme všechno proto, aby včelstva byla zdravá a aby se rok podařil. Ale neovlivníme všechno.

V souvislosti se zdravím – včelaře asi nejvíce trápí varroáza. Dá se jí nějak předejít?

Aby se varroáze předešlo, vkládáme po ukončení snůšky, tedy někdy v září, do včelstev tzv. gabonové pásky. Včely jak se po nich pohybují, tak roznášejí léčivou látku.

Rybáři často o sobě říkají, že nejí ryby. Jak je to u včelařů? Máte rád med?

Já si dávám každé ráno polévkovou lžíci medu do čaje a prakticky neznám, co je to nachlazení nebo podobné problémy.

Kromě medu, jaký včelí produkt ještě vyrábíte?

Produkuji ještě včelí vosk. Na ten existují výkupny a je po něm docela poptávka, protože má poměrně široké možnosti využití. Používá se třeba v kosmetickém či farmaceutickém průmyslu, vyrábí se z něj i průmyslové formy. A výkupní cena za kilogram je kolem pětadevadesáti ko­run.

A co třeba medovina? Ta by vás nelákala?

Medovinu dělat nebudu. Za prvé to nepiji, za druhé je to dost pracné. Trvá to přibližně celý rok, než medovina vykvasí, uzraje. Do toho se pouštět nebudu.

Co vás kromě kolísajících výkupních cen medu na včelaření trápí?

Český med je ve světě uznávaný, žádaný, je to pojem. Proto mě nejvíc trápí, že klesají stavy včelstev a populace včelařů stárne. Mládež se získává těžko, ta raději sedí u počítače. U nás v kladrubském kroužku máme pět dětí. To stačí k tomu, aby kroužek fungoval, ale byli bychom raději třeba za deset zájemců. Všechny děti v kroužku mají vlastní včelstva a učí se se včelami pracovat. Třeba můj vnouček, tomu je třináct a má už šestnáct svých včelstev. Potřebujeme mladé včelaře, uvítali bychom mezi mládeží větší zájem, protože český med si to zaslouží.

Co byste doporučil lidem, když kupují med?

Především to, že by měli nakupovat hlavně od včelařů. Protože čeští včelaři si nedovolí, aby se nějaké léky dostaly do medu. Včely léčíme mimo sezonu a léky se tedy do medu nemohou dostat. Navíc antibiotiky se u nás vůbec neléčí, to je zakázané.