Ty české pivovary, které jsou součástí nadnárodních koncernů, totiž pivo určené pro zahraniční trhy vyrábějí nejen doma, ale formou licence také přímo v Rusku, Polsku či na Slovensku.

A i když podle odborníků i tato, licenčně vyráběná piva, splňují podmínky tradiční české výroby, oficiálním označením EU „české pivo“ se nebudou smět chlubit. Nejsou totiž vyrobena v Česku. „Piva, která se budou prodávat s ochranným označením místa původu ,české pivo‘, musí splnit základní podmínku výroby v České republice,“ potvrdil LN ředitel Českého svazu pivovarů a sladoven Jan Veselý.

Například Plzeňský Prazdroj, který je součástí koncernu SABMiller, ale vyrábí plzeňskou dvanáctku nejen doma, nýbrž i v Rusku a Polsku, Velkopopovický kozel se zase vaří v Rusku, Maďarsku a na Slovensku.

Pokud by se tedy tyto známé pivní značky přihlásily o označení „české pivo“, měly by „problém“. Mohly by označit na etiketách pouze piva vyrobená v Česku. A takový postup by byl podle odborníků z marketingového hlediska těžko pochopitelný.

Pivovary by totiž nepřímo přiznávaly, že pivo vyrobené doma se chutí částečně liší od svého licenčního „bratra“. A to všechny velké pivovarnické skupiny na světě odmítají. „Kvalitu velmi pečlivě hlídají naši sládci a náš ležák vyrábíme v zahraničních pivovarech z naprosto stejných surovin jako v Plzni. Chuť je tedy nezaměnitelná,“ řekl LN mluvčí Plzeňského Prazdroje Jiří Mareček.

Podle některých českých pivovarníků, ale i zemědělců však EU označením původu „české pivo“ znovu potvrdila, že místní podmínky mají velký vliv na chuť i kvalitu potravinářských výrobků, včetně v Česku tradičního pěnivého moku. A takový výklad je v ostrém protikladu s tvrzením pivovarnických gigantů, kteří tvrdí, že dokáží vyrobit jednu značku piva ve stejné chuti i kvalitě kdekoliv na světě.