Sladká mrkvička, kozí sýr, víno v hroznech i skleničce anebo uheráček či šťavnatý steak. I tyto potraviny se mohou pochlubit přízviskem bio. Podmínkou ovšem je, že základní suroviny pocházejí z ekologických farem, kde hospodaří jako za časů našich praprarodičů bez chemie a bez znásilňování přírody. Kdo by na takové jídlo neměl chuť? Komu by se nesbíhaly sliny na jazyku?

Jak roste životní úroveň, vzrůstá i spotřeba biopotravin. Například loni dosáhla 1,29 miliardy korun. Oproti roku 2006, kdy Češi za biopotraviny utratili 760 milionů korun, to představuje nárůst o 70 procent. Biopotraviny si loni také poprvé ukrojily více než půl procenta z tuzemské spotřeby potravin a nápojů.

Podle agentury Green marketing se nyní výrobcům biopotravin a jejich zpracovatelům otevírá jedinečná šance. „Zájem o biopotraviny v tuzemsku skýtá neopakovatelnou podnikatelskou příležitost. Je jisté, že spotřeba bude v několika dalších letech strmě stoupat. Byla by škoda přenechat většinu trhu zahraničnímu zboží,“ uvádí Tomáš Václavík z agentury Green marketing.

Podle odborníků spotřeba biopotravin v Česku dál poroste. Například loni za ně každý obyvatel republiky utratil v průměru 126 korun, letos už to bude 252 korun. „V roce 2010 odhaduji, že průměrná spotřeba na obyvatele dosáhne 645 korun,“ míní Václavík.

České rodiny, které nakupují biopotraviny, patří většinou k občasným konzumentům. Důvodem je pocit, že alespoň někdy jedí zdravě, a hlavně jejich děti. „Máme sedmiletého syna a tříletou dceru a oba například jinou než biomrkev nejedí. Spolehlivě poznají, kdybych jim dala obyčejnou. Navíc dcerka trpí ekzemem a po biomarmeládě se neosype, zatímco po běžné ano,“ vypráví Šárka Kváčová ze středních Čech.

Víc než ekofarmáři chybějí výrobci biopotravin

Ministr zemědělství Petr Gandalovič si je vědom faktu, že zatím není možné, aby všechny potraviny, které Češi spotřebují, byly v biokvalitě, ovšem bylo by dobře, aby se ve většině domácností alespoň některá jídla obešla bez konzervantů a chemikálií. „Nemá cenu na jedné straně dotovat ekozemědělce a na druhé straně vytvářet podmínky, za nichž české potraviny míří do zahraničí na zpracování, a pak se vracejí na tuzemský trh,“ poukazuje ministr na málo rozvinutý potravinářský průmysl.

Gandalovič míní, že hlavní slabinou českého biozemědělství jsou nedostatečné investice do zpracování surovin. „Máme dostatek ekozemědělců, velkou část surovin ale vyvezou do zahraničí. Musíme proto vytvořit větší prostor pro investice do zpracování surovin a potravinářství,“ říká ministr.

Bílou vránou je v Česku mlékárna Olma Olomouc, která vyrábí biopotraviny už od roku 1999, kdy rozjela biomléko a biojogurt. Tehdy dokonce její spor s Danone o značku bio řešil až soud. „Na tři měsíce jsme museli přerušit výrobu a naše originální bio se stalo nebiem a jejich Probio bylo uznáno biem. Posléze vyšel zákon o biopotravinách, který jednoznačně definoval, co může být pojmenováno bio a na jeho základě Danone spor prohrál,“ vzpomíná na nelehké začátky biopotravin v Česku obchodní ředitel Olmy Jan Vařeka.

Tvrdí, že manažeři olomoucké mlékárny neobjevili Ameriku, ale šli cestou, kterou už se vydali potravináři v Evropě a Americe. Zatímco před deseti lety se biopotraviny týkaly v tuzemsku několika málo jedinců, dnes je situace zcela jiná. „Potvrdilo se nám, že Češi mají blíž k západní kultuře než k pití vodky. Proto se přidávají další výrobci biopotravin a budou přibývat,“ míní Vařeka. Podle jeho zkušeností mají šanci malí i velcí zpracovatelé biosurovin.

Podstatné je najít díru na trhu

„Je důležité se orientovat na něco, co bude zákazník akceptovat. Úspěšní mohou být malí, střední i velcí výrobci. Menší firmy se mohou specializovat jen na bio a budou to mít v provozu jednodušší. Nemusí oddělovat jednotlivé procesy, vytvářet na den či dva v týdnu speciální podmínky pro příjem, zpracování, skladování až po samotné účetnictví,“ předává zkušenosti obchodní ředitel Olmy. Na rozdíl od některých začínajících výrobců biopotravin si nestěžuje na nekompromisní hygienické podmínky. Tvrdí, že kdo dobrovolně podniká v bioprogramu, musí se smířit s přísnějšími měřítky.

„Lidé si obvykle rádi ulehčují práci. Našli by se rádoby podnikatelé, kteří by nařízení obcházeli, ale to právě při výrobě biopotravin nejde. Biopotraviny přece přinášejí nadstandard. Je to náročnější, méně efektivní, ale spotřebitel má jistotu, že lepší už maso či mléko být nemohou,“ uvažuje ředitel Vařeka. Boom biopotravin dokumentuje i obrat Olmy. Zatímco v roce 2000 se biovýrobky na celkových tržbách ve výši 2,6 miliardy korun podílely necelým půl procentem, tedy téměř třinácti miliony korun, loni už dosáhly dvou procent. Z celkového obratu 4,673 miliardy korun přinesly v roce 2007 mléčné biopochoutky 98 milionů korun. „Stravovací návyky se mění a toho si musí obratný podnikatel všimnout,“ míní obchodní šéf Olmy Olomouc.

Totéž tvrdí manželé Zemanovi, kteří v Praze na počátku nového milénia rozjeli pod značkou Albio informační centrum, síť obchodů, restaurací a pekárnu, jejichž mottem byly biopotraviny. Roční obrat se pohyboval kolem 35 milionů korun. Před dvěma roky z rodinných důvodů opustili takhle široký záběr a založili v Oříkově u Sedlčan pekárnu Zemanka, která vyrábí měsíčně přes jednu tunu biosušenek a krekrů.

„Od prvního měsíce poptávka stoupá. Na tom je jasně vidět, že biopotraviny v tuzemsku chybějí. Je to obrovská díra na trhu. Kdo bude dělat biopotraviny, odbyt najde,“ uvažuje šestatřicetiletý Jan Zeman. Jeho o čtyři roky mladší manželka Hana je autorkou biokuchařky a receptur, podle nichž pekárna vyrábí. „Snažila jsem se, abychom dělali z českých surovin, ale na trhu chybějí. Kromě mouky a sušených jablek většinu komodit dovážíme. Třeba pohanka a jáhly, které tu běžně rostly, se nyní vozí z Číny,“ uvádí Zemanová.

Chytřejší se zaměří na bio

Podle předsedy Svazu ekologických zemědělců Zdeňka Perlingera se rok od roku zvyšuje zájem zemědělců o ekoprodukci. Perlinger tvrdí, že reklama svazu i ministerstva zemědělství je natolik slyšet, že chytřejší, kteří hledají nějakou mezeru na trhu, už pochopili a míří na biopotraviny.

„Nejvíc výrobců biopotravin je v oblasti masa, převážně jde o chovy v horách, ale bohužel často končí v konvenčních jatkách, protože ta s certifikátem bio chybějí,“ uvádí Perlinger. Podle něj se pomalu rozjíždějí majitelé malých jatek a řeznictví, která v Česku po vstupu do Evropské unie podnikatelé uzavřeli. „Zavřít se dá snadno, rozjet hůř, na to je třeba dost peněz,“ glosuje šéf ekozemědělců. Přesto má po ruce hned dobrý příklad. „Na Domažlicku co nejdříve otevřou jatka i výrobnu biogulášů.“

Podle agentury Green marketing se podíl biopotravin z dovozu loni proti roku 2006 zvýšil z 56 na 62 procent. Tuzemští výrobci tedy nestihli zachytit zájem spotřebitelů. „Z Německa, Itálie, Francie, Rakouska a Ukrajiny vozíme převážně zpracované potraviny – mléčné výrobky, dětskou výživu, omáčky, těstoviny, pomazánky, cukrovinky, oleje, nápoje,“ vyjmenovává Václavík.

Na obranu českých výrobců ovšem uvádí, že se musejí často potýkat s příliš přísnou aplikací veterinárních předpisů, s nedostatkem informací o biotrhu a výhodách ekologického zemědělství i s malým „podnikatelským“ duchem. A jakou oblast by doporučil těm podnikavým?

„Nic není jednoduché. Produkce je extrémně náročná. Zpracování je relativně jednodušší, ale oproti konvenčnímu mnohem složitější. Prodej je asi nejjednodušší, jste-li šikovný prodavač a marketér. Finančně jsou zajímavé všechny oblasti, pokud jste dobrý a děláte práce kvalitně,“ míní Tomáš Václavík, který připravuje ročenku Český trh s biopotravinami.

Jak získat certifikát Bio

Vyberte si kontrolora: Ministerstvo zemědělství pověřilo tři soukromé organizace – KEZ, ABCERT a BIOKONT – které zkontrolují, zda zájemce o certifikát bio dodržuje ekologické požadavky.

Podejte žádost na ministerstvo zemědělství: Pokud získá od certifikované organizace potvrzení o vstupní kontrole, zaregistruje se na ministerstvu a do žádosti na listině A4 vyplní základní údaje o farmě či výrobní lince. Výrobce může získat certifikát ihned, farmář čeká dva roky, vinař tři roky, aby mohl označovat své suroviny bio. Během tohoto takzvaně přechodného období má nárok na dotace a musí dodržovat pravidla ekologického zemědělství.

Biopotraviny v Česku (údaje k březnu 2008)

* údaj za rok 2007
Pramen: Ministerstvo zemědělství a Green marketing