Občas se objevuje argument, že ten ztracený potenciál v rámci potravinářství je ale pro stát výhodnější – ti lidé nikam nezmizí, jenom místo potravinářství pracují v automotivu, kde si vydělají více. A tím pádem má stát přidanou hodnotu v jiném oboru.
Jsem přesvědčen, že to není správný pohled – už před dvaceti lety se řeklo, že bychom měli držet 80 procent soběstačnosti v komoditách, které dokážeme vyrobit. Myslím, že je to základní představa, že si dokážeme zajistit část spotřeby z vlastních zdrojů. Utíkají nám příležitosti a možnosti, pokud se soustředíme na jednoduché komodity, jako jsou obiloviny a vývoz telat na odchov.

Náklad toho státu na údržbu krajiny bude čím dál tím vyšší, pokud tam nebudou odpovídající tržby. Péče o krajinu a produkce potravin, zvlášť s takovou kvalitou, kterou dokážeme vyrobit, to jsou věci, které mluví pro nás. Podniky dokážou dělat precizní zemědělství na vysoké úrovni. A my si snižováním produkce necháváme utéct příležitost a spoléhat se na dovozy prostě není v pořádku.

Většina nárůstu záporného salda agrárního zahraničního obchodu je kvůli dovozu vepřového masa. Mají státy kolem nás jiné možnosti?
Samozřejmě že ta situace je z pohledu společnosti složitá. My jsme živočišnou výrobu do velké míry opustili, staré členské státy mají zaměřený pohled na zemědělství na původní struktuře dotací, kde bylo to schéma komoditně zaměřené. Tam k žádnému propadu nedošlo a stále udržují vysoké stavy, dochází pouze k modernizacím, které stav třeba u prasat zlepšují. Nebo to musí být podporované státem, resp. nějakou společenskou potřebou – například velkou nezaměstnaností ve Španělsku.

Kdežto my bychom to chtěli vrátit někam, kde už dávno nejsme. Je těžké se k něčemu takovému v rámci výroby vrátit a je otázkou, co bude chtít občan a spotřebitel. Trochu si lžeme sami sobě, když říkáme, že víme, že jíme české potraviny, přičemž je to pouze vyrobené v ČR, surovina je dovezená. A takový stav je tolerovaný. Je to i otázka spotřebitelské poptávky.
 
Mnozí ale říkají, že by se velké firmy podporovat neměly, protože mají úspory z rozsahu a už tím jsou na trhu zvýhodněné.
Dotace bych nejradši zrušil. Ale vstoupili jsme do EU, přes 30 procent evropského rozpočtu jde na zemědělské dotace a okolní státy mají mnohem vyšší podpory. Musíme to umět pochopit a pohybovat se v tom. Jinak se staneme jen příležitostí, kam naši sousedé tu produkci vyvezou. Třeba Polsko už nás přeskočilo s produkcí na hektar. Pokud se budeme rozdělovat na malé a velké a témata na politická a nepolitická, tak za chvíli nebudeme mít saldo agrárního obchodu ve výši čtyřicet, ale osmdesát miliard korun.