Předně je nutno konstatovat, že trh s potravinami je v ČR, právě vinou velkých obchodních řetězců, neskutečně pokřivený. ČR patří spolu se Slovenskem, Maďarskem a pobaltskými státy mezi země s nejvyšším podílem prodejů potravin v akcích. To vede ke snížení statistické ceny potravin, která se tak dostává na chvost EU a neodpovídá ekonomické realitě. Výsledkem je, že běžné regálové ceny potravin mimo slevu patří k nejvyšším v Evropě a porovnání třeba s Německem nebo Rakouskem to opakovaně prokázala. Srovnatelné potraviny jsou u nás vesměs dražší než v těchto zemích, jejichž obyvatelé ale jsou na podstatně vyšší příjmové hladině. Na vině je pouze obchodní politika řetězců, pracujících s neskutečně vysokými maržemi.

Novela ZVTS ovšem neřeší tyto akce vůči spotřebiteli, natož aby je zakazovala, jak nepravdivě tvrdí prezident SOCR, ale snaží se narovnat obchodní vztahy v akcích mezi dodavateli a obchodníky. Jak již bylo řečeno, je slevová akce typicky český fenomén a protože zde jsou výrobky, které se až z 90 % prodávají jenom v akcích, je zřejmé, že nastavení férových podmínek je životním zájmem dodavatelů. Současná praxe je vesměs taková, že na akce jsou poskytovány cenové slevy, které se běžně uplatňují již týden a více před jejím zahájením a často i týden po, takže pro dodavatele to představuje značnou finanční ztrátu, aniž by slevu spotřebitel pocítil. Pouze se vylepší zisk obchodníka. Pokud se akce povede a prodá se třeba dvojnásobné množství oproti objednanému, je dodavatel povinen jej dodat, a pokud ho nemá, je výrazně sankcionován. Pokud se naopak akce nevydaří, obchodník zboží neodebere, a to bez jakéhokoliv postihu, a ztrátu nese opět dodavatel. Proto je navrženo zakázat slevové bonusy na akce v obchodních smlouvách a řešit je samostatnými smlouvami za definovaných cenových, časových a objemových podmínek. Z toho je patrné, že není omezována ani velikost ani počet akcí a dokonce ani výše slevy v ní, která je mimochodem často pod výrobními náklady dodavatele. Takže cílem není zdražení potravin zákazníkům, ale další narovnání nerovných vztahů mezi dodavateli a obchodem, což může být obchodníky považováno za nepřijatelné.

Totéž platí i o společné reklamě na výrobky a o její ceně. Novela opět požaduje, aby byly tyto náklady vyloučeny z obchodních smluv na dodávky zboží a staly se předmětem samostatných smluv o reklamě, kde lze zkontrolovat, že je reklama realizována za ceny obvyklé a neslouží k dalším skrytým poplatkům do pokladny obchodníka. Jinak opět platí, že její objem není nijak omezován a je závislý pouze na dohodě dodavatele a obchodu.

Poslední správnou připomínkou, která se ve stanovisku SOCR objevila, je konkurenceschopnost českých výrobců oproti zahraničním dodavatelům. Ceny zemědělské produkce, jako hlavního vstupu do potravinového řetězce, jsou v celé Evropě známy, stejně jako ceny energií, práce a dalších vstupů. Statisticky jsou i známy ceny průmyslových výrobců v EU a z tohoto pohledu ti čeští, z velké většiny rozhodně konkurenceschopní jsou. Ovšem nemluvíme zde o skrytých nebo zjevných dotacích, které v mnoha státech EU slouží k podpoře vývozu, a to i do jiných členských zemí a hlavně nemluvíme o obchodní politice zahraničních řetězců, neboť jsou to oni, kdo určují cenu pro konečného spotřebitele. A právě SOCRem zmiňovaná společnost Nielsem ve svých výzkumech prokázala, že obchodníci prodávají dovážené výrobky za nižší ceny než české, jak v akcích, tak mimo ně, a to i díky tomu, že na ně uplatňují výrazně nižší obchodní přirážky. Pokud tedy někdo hovoří o nižší konkurenceschopnosti českých výrobců, musíme se ptát, kdo za ní stojí, a z řady provedených analýz jednoznačně plyne, že výrobci to nejsou.

Souhlasíme s tím, že je nutno si sednout k jednomu stolu a o věcech jednat, neboť mediální osočování, stejně jako v minulosti, ničemu a nikomu nepomůže. Jako Potravinářská komora bychom ovšem v této souvislosti uvítali podstatně konstruktivnější přístup SOCR k řešení vztahů mezi dodavateli a obchodními řetězci namísto manipulace s veřejným míněním a vysílání poplašných zpráv. Dříve o jakémsi blíže nespecifikovaném ekonomickém kolapsu národního hospodářství, nyní o zbídačování českého spotřebitele.

Miroslav Koberna
ředitel pro programování a strategii PK ČR