Jaké budou vaše kompetence?
Vytvořili jsme nový úsek životního prostředí, ke kterému byla připojena věda, výzkum a vzdělávání s poradenstvím.
Původní odbor environmentální politiky jsme přejmenovali na odbor ekologického zemědělství a obnovitelných zdrojů energie. Zcela nově jsme vytvořili odbor Správné zemědělské praxe a koordinace cross-compliance (CC).
Měl bych mít na starosti environmentální agendu, a to ve vazbě na jiné úseky MZe a komunikaci s Ministerstvem životního prostředí ČR. Jsem v resortu jsem za Stranu zelených, jejíž jsem členem.

Z jakého důvodu post náměstka vznikl?
Také proto, že si současné vedení ministerstva uvědomuje, že součástí zemědělství je údržba krajiny a ochrana přírody a zemědělci jsou v této oblasti jedním z rozhodujících činitelů. Vznik této pozice je zakotven i v požadavcích Strany zelených v koaliční dohodě. Obdobný proces proběhl například v Rakousku.

Plánujete nějaké změny?
Věnovat se budu nyní především cross-compliance. Tato kontrola dodržování evropských směrnic ve vztahu k životnímu prostředí se má spustit od příštího roku a ministr Gandalovič ji označil za můj první velký úkol. Plánuji problematiku více zpřístupnit zemědělcům, vysvětlit, že nejde o hrozbu. Kontrolní systém, který bude nutné vytvořit nebo adaptovat, nemusí být pro zemědělce velkou zátěží. Kontrolovat se budou pouze rizikové podniky. Nemělo by jít o bič na krácení dotací, chceme ale využít možnosti a donutit zemědělce zlepšit své chování, zejména tam, kde to je nejvíce potřeba. Například půdní eroze je v ČR problémem, který uživatele půdy moc netrápí. Teď můžeme blíže specifikovat pravidla GAEC a být v kontrolách důslednější.
Další možností je zjednodušení systému, aby vše probíhalo koordinovaně pod taktovkou MZe. Bude jasné, kdo kontroluje a kdy kontroluje v rámci CC a jaké to může mít pro zemědělce důsledky, včetně možností odvolání.
Dále připravuji změny v oblasti, které jsem se věnoval doposud, tedy v ekologickém zemědělství. Chtěl bych ho na ministerstvu posílit vytvořením samostatného odboru a jmenovat pracovní skupinu nebo poradní orgán pro ekologické zemědělství, který by byl kompetentní připravit nový akční plán. Především by měl dohlížet nad realizací programu Ekologické zemědělství, do kterého se uvolnilo poměrně dost peněz, tedy 30 mil. korun na dalšího dva a půl roku. Skupina by měla mít přesný počet jmenovaných členů a její závěry budou využitelné pro ministerstvo zemědělství. Předpokládám, že bude mít větší váhu než dosavadní akční tým.

Budete se snažit o větší podporu tuzemské bioprodukce?
Jsou tři hlavní témata, kterým se budu věnovat. Je dobře, že máme hodně ekologicky vedených ploch v LFA oblastech, ale je třeba v nich mít také více zpracované produkce. To je můj první cíl. Výrobků z živočišné výroby není v obchodech tolik, kolik bychom si představovali. Bylo by dobré, kdy fungovalo více regionálních zpracoven pro biohovězí. Konečně se také objevily další produkty, než jen výsekové maso – například salámy a biopárky. Je třeba podpořit finalizaci skopového masa. Katastrofálně v České republice chybí biomléko. Přitom i v oblastech s převahou trvalých travních porostů je větší potenciál jeho produkce. Je potřeba, aby v nich ekologické zemědělství nebylo jen dotační, ale také produkční. Pak bude výplata dotace, která dosahuje téměř 89 eur na hektar, oprávněná.
Je potřeba, aby se projevily efekty, kvůli kterým se peníze vyplácejí – vliv na životní prostředí, biodiverzitu, ochrana půdního fondu, tedy to, co ustanovuje Program rozvoje venkova. V rámci projektů ministerstva životního prostředí bychom chtěli tyto efekty monitorovat. U travních porostů nejsou výrazné, proto je třeba motivovat farmáře, aby byly větší. Chceme těmito kroky získat oporu pro získání dotací pro ekologické farmáře i po roce 2013, kdy jejich vyplácení zdaleka není jasné.

Co je dalším bodem?
Rozšíření ekologického zemědělství i do produkčních oblastí, kde je environmentální efekt největší. Obhospodařuje se stále málo orné půdy, trvalých kultur či ploch se zeleninou. Dotace nebudou v tomto případě jediným nástrojem, plánuji další kroky, které jsou zahrnuty ve tředím bodu, kterému se chci věnovat. Jde o podporu a profesionalizaci struktur – chybí například výzkum, a veškeré současné poradenství je zaměřenou pouze na vyplňování žádostí o dotace. Podstatná je podpora marketingu a odbytu, o tu se snažíme v programu Ekologické zemědělství.

Nepomohlo by především změkčení norem pro malé zpracovatele nebo zemědělce, aby se například usnadnil prodej ze dvora?
Veterinární předpisy jsou stanoveny na základě norem Evropské unie. Umožňují takzvané místní posouzení. Jde tedy o výklad a o to, aby místní výrobci přesvědčili dozorové orgány, že i za méně složitých podmínek lze vyrábět živočišné produkty bezpečně. V tom se hodně dělá, několik nevládních organizací připravilo rozbor těchto předpisů a jejich adaptace v České republice. Mají podklady z Německa či Rakouska. Jednání na toto téma se Státní veterinární správou ČR iniciovaly již nevládní organizace (např. svaz Pro-Bio a Bioinstitut). Má podporu i ministra Gandaloviče.
Pro malé zpracovatele je také výhodné bodové ohodnocení v rámci programu rozvoje venkova. Pomoci mohou také lokální projekty, například mobilní jatka pro jehňata, které realizují na Ostravsku. Existují švýcarské kohezní fondy pro kraje Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský, a chceme přesvědčit ministerstvo, financí, aby je využilo na projekt pro podporu certifikovaných biopotravin, konkrétně pro živočišné výrobky.

Které organizace připravují rozbor předpisů?
Obecně prospěšná organizace Bioinstitut vydává příručku, která je výkladem národních předpisů pro drobné podnikatele. Bude se zřejmě jmenovat Zpracování masných produktů v podmínkách prvovýrobce.

Kdo po vás převezme ředitelskou funkci v Bioinstitutu?
Pavlína Samsonová, která tam dosud působila jako vedoucí kanceláře. Organizace má několik zajímavých projektů, například Věda a výzkum z ministerstva životního prostředí, který se týká sledování environmentálních efektů na biodiverzitu v ekologickém zemědělství a vytváření návrhů pro platby po roce 2013. Půjde o monitorování a měření stanovených environmentálních indikátorů a jejich využívání. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky by ze získaných údajů měl vytvořit příslušné závěry. Dále běží projekt Ekozemědělci přírodě, který ukazuje, že tito hospodáři nečekají jen na dotace, ale sami zakládají aktivní krajinné prvky a chrání krajinu dobrovolně. Vznikla síť těchto podniků, zatím je v ní deset modelových farem, kde jsou vytvořeny plány šetrného hospodaření. Výsledky se prezentují formou informačních tabulí a letáků.
S norským výzkumným ústavem Bioforsk má Bioinstitut také projekt na pěstování luskoobilních směsek v ekologickém zemědělství. Dále se uvažuje o podpoře modelových farem ministerstvem zemědělství, které by jim měl pomáhat investičně – vybavovat farmy zařízením pro návštěvníky a podobně.