Podle nich pokles zemědělské výroby je zapříčiněn zejména snížením výměry obdělávané půdy, která od roku 1989 do loňska klesla o 21 procent, a stavů zvířat. Jen stavy skotu se snížily stavy skotu o 60 procent. „Hektarové výnosy a užitkovost zvířat stagnují, stoupla pouze dojivost,“ podotkl Hurta. Příčinou dlouhodobého poklesu výroby podle Hurty a Čuby je, že české zemědělství trpí jejich nedostatkem, takže nemůže mít peníze ani na modernizaci ani na rozvoj a zvelebení svých výrobních zařízení. Uvedli, že názory na otázku, proč došlo k poklesu výkonnosti zemědělských podniků se různí. Většina odborníků a politiků zastává názor, že takovýto vývoj si vynucuje EU a původní státy EU vidí v nástupnických zemích dobré odbytiště pro své výrobky. „Toto stanovisko však není správné, protože mnohé země, které jsou součástí EU a mají tudíž stejné podmínky, jaké má české zemědělství zaznamenávají trvalý rozvoj, zatímco naše zemědělství se soustavně propadá,“ konstatoval Čuba. Podle Eurostatu ČR za deset let snížila svoji produkci hovězího masa o 52 procent, zatímco Polsko jen o šest procent a Rakousko dokonce zvýšilo jeho výrobu o deset procent. Obdobně je tomu při výrobě vepřového masa, kdy v ČR klesla produkce o 22 procent, v Polsko se sice v roce 2000 také mírně snížila, ale před dvěma lety začala opět růst. Také v Rakousku stoupla produkce vepřového masa. „Pokud se zemědělství bude dále propadat, odejde z něho dalších 110 tisíc lidí a v roce 2013 bude v tomto odvětví pracovat jen 37 tisíc osob. Jestliže však obnoví svůj rozvoj, může zaměstnávat 200 až 300 tisíc lidí, může tudíž vytvořit 100 až 150 tisíc nových pracovních příležitostí. „Pád našeho zemědělství je způsoben vnitřními podmínkami státu, které jsem si sami vytvořili. Pokud tyto vnitřní nepříznivé podmínky změníme, může být pád našeho zemědělství zastaven,“ prohlásil Čuba. 

Vyšší užitná hodnota Zemědělci by podle Hurty a Čuby měli své produkty prodávat v jiné užitné hodnotě, a to za vyšší ceny. Musí se však přizpůsobovat měnícím se zájmům odběratelů a spotřebitelů, což dosud podle Čuby nedělali. Například prodávali brambory přímo z pole a už nereagovali na to, že v dalším období spotřebitelé požadovali předzpracované brambory na hranolky nebo loupené brambory. Naopak přenechávali příležitosti jiným účastníkům trhu. Nezapojili se do procesu zhodnocování potravin. „Nevzali v úvahu, že při každém odejmutí určité meziprodukční činnosti, převezmou realizátoři do své marže více, než jim při spravedlivém rozdělování náleží,“ prohlásili s tím, že zemědělcům tak zůstává stále méně. V roce 1937 se zemědělství podle nich podílelo asi 66 procenty na ceně výrobků, nyní asi 12 procenty a v roce 2015 se podle očekávání budou podílet zhruba osmi až deseti procenty. „Tak je tomu proto, že proti silným, dobře organizovaným dodavatelům a odběratelům stojí řada malých zemědělců,“ míní.
Pokud se zemědělství chce dostat k penězům, pak musí podle odborníků hledat způsob, jak se může podílet na celém procesu výroby, zhodnocování a prodeji potravin. To je možné docílit buď tím, že velké potravinářské firmy a podniky služeb vstřebají do svých struktur malé zemědělské podniky, nebo zemědělci sami ovládnou proces výroby, zpracování a prodej potravin, uvedl Čuba.
Zemědělské podniky musí podle Hurty a Čuby své výrobky prodávat za vyšší ceny. „Ve veřejnosti panuje názor, že v konkurenci vítězí ti, kteří nabízí své výrobky za nejnižší ceny. Nejvýznamnějším konkurenčním projevem bývá však nikoliv nízká cena, ale především vysoká cena výrobku získaná za vysokou kvalitu, lepší obal nebo dokonalejší služby, poskytnuté v souvislosti s prodejem daného výrobku. V globalizovaném světě je vyšší cena výrobků dosahována nikoliv tím, že se zvýší cena všech výrobků, ale tím, že vyšší cena výrobků je dosahována výrazně vyšší kvalitou části výrobků prodávaných za vyšší – například dvojnásobnou cenu,“ konstatovali. Jako příklad uvedli, že například potraviny se mohou dodávat přímo do bytu spotřebitele. „Naše zemědělství přistupuje k těmto řešením opožděně nebo k nim nepřistupuje vůbec. Výsledkem jsou prohry našich podniků v konkurenčním boji,“ podotýká.

Produkty, o které je zájem Zemědělství musí vyrábět a prodávat pouze takové produkty, o které je a bude na trhu zájem. Podle nich je v současné době před naším zemědělstvím obří prostor pro podnikání, a to nejen v tradiční zemědělské výrobě. Jde například o bioplynové stanice, využití energie a tepla, obnova skleníkové výroby, program výroby a prodeje čerstvých potravin a řada dalších. Zemědělské podniky mohou podle nich vyrábět také produkty pro farmaceutický průmysl, pro výrobu plastů a další, o které bude na trhu zájem. Může rozvíjet i stávající zemědělskou výrobu a produkovat lepší potravinářské výroby. Všechny tyto příležitosti by mělo zemědělství využít okamžitě.
Podle Čuby a Hurty je třeba vytvořit i lepší organizační uspořádání, které by mohlo fungovat v dnešním globalizovaném světě. České zemědělství je podle nich roztříštěné a nemá vyjasněny vlastnické vztahy. „Problém je i , že ztratilo spojení s vědou a výzkumem. Proto se ze zemědělských podniků vytratila tvůrčí atmosféra a zemědělství se propadalo do průměrnosti. „Vyšší zisky však mohou přinášet jen nová radikální zlepšení. A ta může přinášet jen věda a výzkum,“ prohlásil Hurta. Zemědělství podle něj má také nedostatek supermanažerů, kteří by byli schopni se postavit do čela realizátorů moderních zemědělských programů a nemá rovněž autoritativní organizace,“ konstatovali.
České zemědělství v současnosti podle obou odborníků zahrnuje asi 36 900 podniků s celkovou výměrou 3,67 milionu hektarů, přičemž 16 tisíc podniků spadá do velikostní kategorie 0 až pět hektarů a 400 firem obhospodařuje více než 2000 hektarů. Názory na optimální velikost podniku se přitom podle Čuby a Hurty různí. Velké podniky jsou podle nich schopny lépe využívat vědu a uplatňovat velkovýrobní technologie, mohou dosahovat větší produktivitu práce, mají větší stabilitu a lépe se prosadí v globalizovaném světě. Malé podniky jsou zase schopny lépe využívat iniciativy lidí. Proto aby zemědělství mohlo úspěšně fungovat, musí mít jak malé, ale i velké silné, autoritativní podniky, které jsou schopny realizovat velké programy, dodal Hurta.