V průměru byla v Německu výkupní cena za litr mléka 34 centů za litr, sedláci však chtěli 43 centů jako dříve. Byli kvůli tomu ochotni i jednorázově ztrácet, proto od 26. května vyhlásili bojkot. Než dostávat za mléko málo, tak raději nic, bylo jejich krédem.

Protesty německých sedláků měly celoevropský ohlas a postupně se k nim přidávali zemědělci okolních zemí. V neposlední řadě to byli i čeští zemědělci, kteří byli zprvu, po týdnu německých protestů, vráceni s plnými cisternami vezoucími mléko do německých mlékáren, zpět domů. Agrární komora ČR proto doporučila českým zemědělcům, aby mléko v dalších dnech protestů nevyváželi a nechávali ho ke krmení hospodářských zvířat nebo přidávali do senáží. Šlo o deset procent z celkového množství mléka. Zhruba stejné procento tvoří vývoz mléka do některých německých mlékáren, kam se vozí přebytek, a to především odbytovými družstvy Mlecoop a Mlékařským hospodářským družstvem Jih.

Solidarita mezi sedláky a mlékaři v Německu

Od počátku nešlo ale o boj sedláků proti mlékařům. Navíc v Německu mlékárny na sebe vzaly dobrovolně ztráty a kompenzovaly je sedlákům. Množství mléka, které od sedláků měly podle smlouvy získat a v době protestů nedostaly, prostě dál zahrnuly do příjmů a sedlákům nedodané mléko zaplatí.

V pondělí 26. května podpořil hned v začátku protestů dodavatele mléka také německý ministr zemědělství Horst Seehofer. Jasně ve svém prohlášení dal najevo, že chápe tento boj o cenu jako vyjádření nespokojenosti producentů a zpracovatelů s chováním řetězců. Ty jednak neúměrně tlačí na ceny a hrají líbivou politiku vůči spotřebitelům. Prostřednictvím reklamy i letákových akcí lákají spotřebitele do svých obchodů k nákupům toho nejlacinějšího zboží. Jsou to ale právě obchodní řetězce, které zvyšují své marže a rozšiřují škálu poplatků, například za zalistování, výhodněji umístěne zboží v regálech. Růst ročních obratů jednotlivých řetězců to jen potvrzuje. Německá vláda stejně jako poslanci se postavili za své sedláky a potravináře a těm se nakonec začíná dařit postupně stanovenou cenu 43 centů za litr získat.

Lidl se stal vzorem vstřícnosti

„Tento průlom je pro všechny producenty mléka v Německu naprosto předvídatelný úspěch. Uznávám hlavně angažovanost obchodního řetězce Lidl, který vnesl do jednání posun, a hodnotím pozitivně porozumění konkurenta v potravinářském obchodě. Nyní je již díky oznámenému zlepšení tržní ceny (o 10 centů za litr mléka,o 20 centů za 250 gramů másla), možné pomoci producentům mléka z těžké krize, která ohrožovala jejich existenci,“ řekl ve čtvrtek v den ukončení protestů prezident německého svazu sedláků Gerd Sonnleitner. Byly to ale i některé další řetězce, které pochopily, že tlak na cenu nelze uplatňovat donekonečna a že nízká cena je likvidační pro sedláky v celé Evropě.

Čeští zemědělci ocenili přístup německého ministra zemědělství

Čeští producenti mléka na popud agrární komory své protesty ukončili hned v sobotu, byla to odezva na rozhodnutí Němců. Pavel Sáňka, předseda mlékařského odbytového družstva Mlecoop, které nakoupí ročně až čtvrtinu mléka z celkové produkce České republiky, se k akci vyjádřil následovně. „Rádi jsme podpořili svými akcemi německé farmáře, ve finále jde i o naše farmářské ceny.“

Ztráty, které českým zemědělcům během protestů vznikly, podle něj lze brát jako vklad pro budoucnost, kdy by ceny neměly být podnákladové. „Zároveň mohu říci, že jsme chápali naše německé kolegy, kteří nás od hranic nebo z německé mlékárny při svozu a dodávce mléka vrátili domů. Velmi jsme ocenili přístup německého ministerstva a ministra zemědělství Seehofera, který se spolu s poslanci za své farmáře jednoznačně postavil. U nás tomu bylo opačně. Ministr zemědělství Petr Gandalovič žádná opatření nepřijal a zůstal i tentokrát českým zemědělcům mnoho dlužen. Očekáváme, co v reakci na německé farmáře a jimi dosaženou farmářskou cenu za mléko udělají mlékárny a řetězce,“ uzavřel Sáňka.

Co vše ovlivnilo cenu

Řada lidí si klade otázku, proč ale k těmto farmářským nepokojům muselo dojít a proč šla cena mléka v poslední době dolů, až se stávala být likvidační. Všem třem subjektům – zemědělcům, zpracovatelům i obchodníkům – rostly náklady, což se nutně promítalo do cen a pokud se nezdražovalo zboží na pultech, někdo to musel takzvaně odnést.

Druhým momentem je schválené zvýšení kvót o dvě procenta (i když dobrovolné), a tím i umožnění dalšího růstu produkce mléka.

Třetím důvodem, proč se mohou přebytky mléka zvyšovat, je nižší spotřeba mléka, která neklesla jen v České republice. Podle Miroslava Jirovského, předsedy Zemědělského svazu ČR, se nyní na hlavu a rok spotřebuje v ČR 239 litrů. Do roku 1990 to bylo 290 litrů a dokonce i víc. „Pokud by se u nás spotřeba mléka v průměru na každého občana ročně zvedla jen na 260 litrů, přebytek mléka by zmizel, spočítal Jirovský. Dodal ještě, že vývozní politika EU, pokud jde o mléko a mléčné produkty, pokulhává za světem.Ve vztahu k Austrálii a Novému Zélandu je dokonce tristní a jestliže Evropská unie vyveze osm procent své produkce mléčných výrobků, potom právě u Nového Zélandu je to přesně naopak, ten vyváží až 92 % své výroby. A jestliže se budeme zabývat hlouběji spotřebou mléka a mléčných výrobků, je potom potřeba brát v potaz i zdánlivé drobnosti, jako jsou aditiva a náhražky mléčné bílkoviny, jako je škrob nebo sója. Jogurty s dlouhou trvanlivostí nebo tvrdé sýry eidamského typu, kde není po mléčné bílkovině ani stopy, jsou toho jen slabým důkazem. Přitom právě mléko a mléčný tuk, na nějž se váže vše zdravé a lidskému organismu prospěšné, jsou takřka nenahraditelnou složkou lidské výživy(až na výjimky u nemocných s intolerancí k mléčné bílkovině).