Proto se začala zkoušet perorální aplikace. Například se železo přidávalo do napájecí vody, což se však v praxi neosvědčilo, protože docházelo ke znečištění vodovodního potrubí. Podávání železa ve formě pasty je nutné několikrát opakovat, protože jednorázová vysoká dávka železa může predisponovat pomnožení klostridií. Podáváním pasty selatům do tlamy není možné spolehlivě zaručit optimální hladinu železa v organismu selat (zvracení, nespolknutí pasty).

Další alternativou je orální příjem preparátu železa v práškové formě, který mohou selat přijímat ad libitum z krmných misek. V Dánsku si tuto metodu již osvojilo mnoho zemědělských podniků. V Německu však je dosud málo známá, proto byla zahájena na jedné německé farmě (180 prasnic) testace preparátu s obchodním názvem „HemOral“ (kombinace vybraných zdrojů železa ve formě mikrokapslí, díky čemuž by měl být preparát spolehlivě zachycen ve střevě).

• Injekční preparáty dokázaly selatům zajistit v průměru o 10 g na litr krve vyšší koncentraci v porovnání s práškovým preparátem.
• V biologické výkonnosti nebyly mezi preparáty prokázány žádné statisticky významné rozdíly.
• Cena práškového preparátu byla sice nejnižší, ale do ekonomické rozvahy je nutné zahrnout vyšší pracovní náklady (krmné misky je nutné pravidelně kontrolovat a čistit; je nutné vést pečlivou dokumentaci o tom, který vrh kdy dostal preparát železa).
• V případě pasty zase celkové náklady zvyšuje nutnost opakované dávky (3., 7. a 10. den).
• Injekční aplikace je jednoduchá a komfortní, ale je nutné vzít každé sele do ruky, což působí selatům stres (odpadá při perorálním příjmu práškové formy).