Proto je vhodné připomenout, že nějak vylepšovat vzhled zvířat, kromě přirozené péče o čistotu a dobré podmínky chovu, je zbytečné. Dokonce to i zapovídá zákon, v našem případě zákon na ochranu zvířat proti týrání, který například v § 4 výslovně říká, že za týrání se považuje podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled.

Pokud jde o barvení, již byl u nás zaznamenán před několika lety případ „barvení“ okounků, kdy byli nuceni plovat v obarvené vodě, aby se jim dostala do zažívacího ústrojí a byla zdůrazněna jejich modrá barva. To samozřejmě nelze. Stejně tak nelze barvit či odbarvovat psy, či kočky. Každý takovýto úkon je pro zvíře stresující, nemluvě o tom, že mohou být poraněny či poškozeny sliznice očí či uší. Nebo může dojít k poranění při fixování zvířete. Zkrátka přibarvovat zvířata je hloupost.

Problémy a stres mohou působit i různé nefyziologické doplňky na obojky či oblečky. Určitě stresující mohou být zde upevněné zvonečky či přívěšky chrastící při každém pohybu. Obleček, pokud ano, měl by krýt záda a ledviny, a nikoli pokrývat celé tělo psa, pak může dojít k přehřátí a k nachlazení, kterému měl obleček původně zabránit.

Vrátíme-li se k používání barev, lze jich použít k označování zvířat, například skotu či prasat, ale jen ověřených zdravotně nezávadných barev, které nezanechávají rezidua v potravinách a nepůsobí utrpení zvířatům.

Samozřejmě, hovoříme-li o riziku týrání, mnohem horší než případné obarvení srsti je chov v nevhodných podmínkách či transport na zbytečně velké vzdálenosti, zejména například čeká-li ovce na konci pouti porážka, apod. S takovýmto odsudkem ochranářských organizací lze plně souhlasit. Takovýmto excesům se také snaží v souladu s platnou legislativou orgány státního veterinárního dozoru bránit.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR