Živočišná výroba 

Kvůli nutnosti velké investice do dojírny, která již dosluhovala a kvůli nízké ceně mléka (2012) jsme se rozhodli mléčný skot prodat a soustředit se na chov a rozšíření masného skotu v Boršicích u Blatnice. Postupně jsme navýšili základní stádo na 200 matek a v současnosti na farmě v Boršicích chováme kolem 500 ks masného plemene Blond Akvitaine.  Od jara do podzimu se dobytek pase na pastvinách nad Boršicemi v podhůří Bílých Karpat. Na zimu jej pak stahujeme zpět na farmu a vykrmujeme do porážkové hmotnosti. Kvalitní maso z takto odchovaných býků pak můžete zakoupit v naší Farmářské prodejně v Hluku. 

Rostlinná výroba

V současnosti obhospodařujeme 1932 hektarů, z čehož je 1482 hektarů půdy orné a 450 hektarů trvalých travních porostů či pastvin. Propachtováno máme kolem 1400 ha a v našem vlastnictví je nyní asi 532 hektarů. V rostlinné výrobě sázíme na osvědčené komodity, jako jsou obiloviny (pšenice ozimá, pšenice jarní, ječmen ozimý, ječmen jarní, oves), řepka ozimá, kukuřice, cukrovka a mák. Plodiny, které jsou pro náš podnik z hlediska ekonomiky a střídání v osevního postupu, zajímavé. Pro potřeby krmivové základny živočišné výroby v Boršicích pěstujeme vojtěšku, silážní kukuřici a trvalé travní porosty.

Co se týče způsobu a skladby pěstovaných plodin, v poslední době jsme jako velcí zemědělci neustále pod palbou kritiky, jak špatně hospodaříme, jak se špatně staráme o půdu, pěstujeme jen řepku, doháníme výnosy průmyslovými hnojivy, máme mrtvou půdu a jiná moudra z per či klávesnic samozvaných odborníků. Možná nejsmutnější na tom je, že autoři těchto článků možná znají či tuší realitu hospodaření, ale ta se jim nehodí do současného politického rozložení a přesvědčení, že je třeba dehonestovat „velké“ hospodáře. A líbivě píší, jak je třeba podporovat malé, soukromé zemědělce, kteří hospodaří na malých políčkách a mají daleko bližší vztah k půdě, než my, „průmysloví zemědělci“. Zní to krásně a romanticky, ale ukažte mi prosím ty zástupy nadšených, mladých hospodářů (čest výjimkám), kteří chtějí strávit celý život farmařením. Než o práci, zde jde o poslání a než o romantiku, o každodenní dřinu. Příkladem mohou být státy jako Francie, Rakousko či Německo, kde nyní na rodinných farmách bojují s generační obměnou. Mladí lidé se zkrátka do zemědělství moc nehrnou.    

Domnívám se, že je u nás třeba kompromisu mezi malými a velkými, mezi ekologickými a konvenčními zemědělci. Navíc rok od roku EU zpřísňuje podmínky hospodaření směrem k většímu podílu ekologického hospodaření. Například do roku 2030 Evropská komise chce, aby v rámci Evropské zelené dohody bylo 25 % půdy v ekologickém režimu. Na jedné straně je to dobře, protože ruku na srdce, sami bychom to možná neudělali. Na druhé straně, některá opatření jsou často ryze populistická, bez pozitivních ekologických dopadů. Například současné dělení honů s výměrou nad 30 ha. Což je mimochodem na erozně neohrožených pozemcích specialita jen v ČR. 

Hnojení

Jsme kritizováni, že málo hnojíme organickými hnojivy a preferujeme hnojiva umělá. Na dusíku, fosforu, draslíku či jiným prvkům mi nepřijde nic umělého. Ano, jejich výroba, zvláště dusíku je energeticky náročná. Tudíž ne příliš ekologická. Rovněž zdroje fosforu jsou omezené, a to může být do budoucna problém. Proto se snažíme vracet co nejvíce organické hmoty, zejména v podobě slámy a posklizňových zbytků, zpět do půdy. Na její rozložení je však potřeba dusík a ten musíme dodat. Rozhodně ho ale neházíme, jak se nám zlíbí a musíme splňovat předepsaná maximální množství, aby nedocházelo k jeho vyplavování do spodních či povrchových vod. Navíc hnojiva jsou obecně velmi drahá, takže šetříme každou kuličku. Slámu, kterou sbíráme, máme jen po potřebu živočišné výroby v Boršicích. Hnoje máme bohužel málo, jelikož značnou část roku (od května do konce října) máme zvířata na pastvě. Proto si po sklizni hlavních plodin vypomáháme setím meziplodin na zelené hnojení a také produkcí z naší kompostárny (kapacita 700 t), kterou v Hluku provozujeme již šestým rokem, a do které přispívá jak město Hluk, tak obec Boršice u Blatnice. Jsme zde schopni zpracovat veškeré organické zbytky, posečené trávy, listí a vracet je tak zpět kam patří, na pole. 

Zpracování půdy

Před nedávnem byla velkým trendem minimalizace, tedy mělké zpracování půdy. My jsme však zastánci klasiky a snažíme se co nejvíce orat či hloubkově kypřit. I když jsou roky, kdy je třeba rychle nachystat na setí a zde v Hluku či na Boršicku jsou doslova minutové (těžké, jílovité a kamenité) půdy, kdy máme jen krátký časový úsek, abychom přípravu zvládli. Proto často není v našich silách orat úplně všechny pozemky. Navíc jsme poslední léta bojovali se suchem a každá operace, zvláště orba, uvolňuje cennou vláhu. Proto zemědělství vždy bylo a vždy bude o kompromisu. Často jde o kompromis mezi špatnou a ještě horší variantou. My zemědělci jsme ale ti, kteří se musí přizpůsobit přírodě, ne ona nám.   

Také se setkáváme s názorem, že máme čím dál větší a těžší stroje, a tím více utužujeme půdu. Pravda je to opět jen částečná. Ano, mechanizace je větší a těžší, ale také je schopna utáhnout nářadí s daleko většími záběry, a tudíž se množství přejezdů eliminuje na minimum. Navíc se u traktorů používají široká, flotační kola či pásy. Na jaře pak takzvané dvojmontáže, tedy zdvojení styčné plochy kol, které je schopno rozložit váhu traktoru na větší plochu. A zase je to logicky v našem zájmu, jelikož v dobře nachystané, neutužené, provzdušněné půdě se plodinám daří a dosahují dobrých výnosů. Je to zcela prosté. Pokud se farmář nestará dobře o půdu, nic mu taky nepřinese! 

Kromě výše uvedených opatření jsme v posledních letech vysokou měrou investovali do precizního neboli přesného zemědělství. To v praxi znamená, že jsme pomocí technologií GPS schopni aplikovat postřiky a hnojiva s centimetrovou přesností (systém RTK, přesnost 2-4 cm). Díky tomu nepřehnojujeme či nepřestříkáváme na nepravidelně tvarovaných pozemcích. Tyto GPS technologie rovněž využíváme při jarní přípravě, setí, sklizni či sečení luk. Šetří nám náklady na hnojiva, osiva, chemii, naftu a ruku v ruce s tím méně zatěžujeme okolní přírodu.   

Dotace

Zemědělci jsou často degradování pouze na příjemce dotací, ale lidé si přitom neuvědomují, že dotace primárně slouží jim, a že udržují nízké ceny základních potravin. Pokud by nebyly, těžko by stál rohlík dvě koruny. Navíc problém dotací je ten, že ne všechny země jsou si „dotačně rovny“. Velmi zjednodušeně. Existují Evropské dotace a Národní dotace. Ty Evropské jsou podobné ve všech zemí, ale národní si v podstatě utvářejí státy sami. Proto se může stát, že se sem levněji vozí zboží z jiných zemí, jelikož je toto zboží podporováno vyššími Národními dotacemi. Dalším příkladem je dovoz ze třetích zemí, kde si můžeme o nějakých pravidlech nechat jen zdát. Argentinský stejk z býka, který je krmen GMO (geneticky modifikovanými) plodinami? Není problém. V EU jsou však GMO plodiny, jejichž výnosy jsou často oproti konvenčním odrůdám dvojnásobné, striktně zakázány. Přitom by to možná v budoucnosti mohla být jedna z ekologických cest, jak omezit použití pesticidů.        

Řepka, žlutá smrt

Silně alergenní pyl z jejích květů je všude, degraduje půdu, způsobuje erozi, při pěstování se používají kvanta chemie a jiné fabulace plnily stránky jinak seriózních periodik či internetových portálů. Chudák řepka. Přitom opak je pravdou. Pyl hrudkuje, je těžký, a tudíž nikam daleko nedoletí. To, co máme na našich autech jsou zejména pyly jehličnanů, trav a bříz, které kvetou ve stejné době jako řepka a jsou silně alergenní. Již ve škole jsme se učili, že řepka podporuje drobtovitou (krásné slovo) strukturu půdy, hluboce koření, pokrývá povrch půdy téměř 11 měsíců v roce, a tudíž výrazně omezuje větrnou či vodní erozi. Je vynikající předplodinou, a také výborným zdrojem pylu pro včely. A že jejím stříkáním ničíme včelstva? Proč bychom to dělali, když nám včely pomáhají svým opylením zvýšit výnos? Rovněž její výměra v rámci ČR není nijak dramatická a posledních 15 let se pohybuje kolem 15 % z orné půdy, s tím, že trend je spíše klesající. Bohužel její kvetení je tak výrazné, že si pak lidé myslí, že je všude. Ano, pěstování řepky se neobejde bez chemické ochrany, ale to je případ všech pěstovaných plodin. Dávky těchto přípravků jsou však nesrovnatelně nižší než tomu bylo v minulosti a zásadně přispívají ke zdravotní nezávadnosti potravin. 

Konkrétně Česká republika je ve spotřebě pesticidů na polovině až třetině spotřeby západní Evropy. Dle posledních údajů ÚKZÚZ (období 2011-2020) došlo k poklesu ve spotřebě účinných látek o celých 32 %. A co se týče potravinové bezpečnosti, tak jsme se v nedávno zveřejněném žebříčku zemí celého světa umístili na pátém místě. To myslím není špatná vizitka českého zemědělství.

Investice do ekologie provozu

Naše společnost rovněž hodně investovala do ekologie provozu a energetické soběstačnosti. To se nyní, v době zvyšujících se cen energie, ukazuje jako správné rozhodnutí. Nejprve jsme pořídili malou kogenerační jednotku o výkonu 30 kW, která je schopná maximálně využít energii zemního plynu, a tím zajistit plynulou dodávku elektrické energie (zejména v zimním období) a vytopit naši kancelářskou budovu včetně kuchyně a jídelny. 

Minulý rok jsme dokončili na střeše budovy dílny mechanizace fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 116 kW včetně bateriového uložiště. Letos pak tepelná čerpadla pro zimní otop dílen. Ročně tak přírodě ušetříme 266 tun CO2, které by jinak putovaly do ovzduší. Tyto investice nám nyní zajišťují téměř 65 % energetickou soběstačnost. V tomto trendu hodláme pokračovat i na farmě v Boršicích. 

Poděkování
Závěrem bych chtěl poděkovat zaměstnancům naší společnosti, protože současný stav Dolňácka, a.s. je výsledkem našeho společného úsilí a poctivé práce. Věřím, že se v budoucnu pohled na české zemědělství změní a čeští zemědělci se budou těšit dobré pověsti, kterou si bezesporu zaslouží.   

Ing. Petr Kolůch, ředitel společnosti Dolňácko, a.s.