Moderátor (Štěpánka Čechová):

Rozmary počasí, které teď v lednu připomíná spíše jaro, znovu upozornily na problém velké části českých lesů. Jen v posledních pár dnech jsme sledovali stromy padající na silnice jako třeba ty na cestě do Špindlerova mlýna v Krkonoších, kde snahy podemlela voda. Teď přišel pro změnu silný vítr a sním opět polomy. Všechny tyto jevy má velmi často na svědomí jedna a tatáž chyba. Totiž takzvaná monokultura. Mnoho lesních ploch je osázeno čistě smrkovým porostem a ten velmi špatně odolává výkyvům přírody. Při poryvech větru se takový les láme jako sirky. O problému teď více s ředitelem agentury Ochrany přírody a krajiny, Františkem Pelcem.

Pane řediteli, možná nejviditelnějším příkladem toho, jak to může dopadnout s monokulturou, se staly obrovské polomy ve slovenských Tatrách. Řekněte, má čistě smrkový les také nějaké výhody a nebo je to následek potřeba dřevařského průmyslu?

Host (František Pelc):

Tak předně je potřeba doplnit, že tyto monokulturní porosty, kde převažují smrky a jsou ještě stejnověké jsou samozřejmě labilní nejenom z hlediska větru, ale i v pádech ostatních přírodních činitel. Jak jste naznačili, mizí škůdců nebo i místní zátěž. Takže vzpomínka na lesy pod Tatrami je sice velká, ale nemusíme chodit ke kolegům na Slovensko. Dobře si všichni pamatujem 80. léta, kdy v českých horách, ať už v Krkonoších, Jizerských horách, v Krušných horách odumřely stoky kilometrů čtverečních těchto porostů. Čili tyto porosty jsou svým způsobem, charakter pěstování lesa je překonán. Má své kořeny v jiných sociálních a ekonomických podmínkách 18. případně 19. století, a teď musíme změnit zcela paradigma pěstování lesa, protože společnost má požadavky na les poněkud jiný. Kromě obnovitelné zdroje, kterým je dřevo. To je samozřejmě i ta jeho stabilizační funkce, rekreační funkce je to prostor pro přírodu, biodiverzitu. Když ten způsob nezměníme a hospodaření, tak samozřejmě se těmto rizikům nevyhneme.

Moderátor (Štěpánka Čechová):

Ano, vy hovoříte o změnách. Hovoří o nich třeba i ekologové z hnutí Duha, kteří upozornili, že stát i v minulých letech ještě přímo dotoval zalesňování monokulturou. Například z evropských fondů od státního zemědělského a intervenčního fondu. Podle Duhy šlo v letech 2004 a 5 na výsadbu smrků celkem 38 procent dotací na zalesňování. A přitom za přirozené situace by to prý mělo být jen 11 procent smrčiny v českých lesích. Mění se už něco teď v přístupu k této problematice a nebo opakujeme i teď v roce 2007 stále tutéž chybu?

Host (František Pelc):

Víte, ten problém je závažný, protože ho nelze skutečně změnit ze dne na den, protože ta technologie pěstování lesa je vždycky dlouhodobá záležitost. Ale my musíme změnit ty přístupy okamžitě. Jakkoli ty pozitivní plody můžem získat za několik desítek let. To, co říkáte, je svým způsobem toho, že všechno ještě v pořádku není a je samozřejmě nezbytné více preferovat pěstování druhově a prostorově rozmanitějších lesů, aby tam byly různě staré stromy různých druhů, aby to víc korespondovalo se stanovištními podmínkami, protože když nebudeme pěstovat takovéto lesy s využitím většího podílu přírodních procesů, tak my nejsme schopni odhalit, jak všichni zaznamenáváme, ty klimatické změny. To nemusí být jenom, že bude tepleji, ale může se snadně zvyšovat větší výkyvnost tepla, větru a tak dále. A my musíme pěstovat takové struktury, které budou schopné komunikovat s tím měnícím se prostředím. A takové technologie jsou známy i v lesní vědě i v lesní praxi a některé progresivní země, jako je třeba Slovinsko nebo Švýcarsko, část Německa se touto cestou vydaly a myslím si, že pro nás to je vzor a samozřejmě z hlediska podpory zavádění těch dřevin je logické, že by se měly přednostně podporovat ty dřeviny v daleko větší míře, které v našich lesích chybí a které budou zvyšovat druhovou rozmanitost. Smrk je důležitá dřevina, patří především do hor, ale vzhledem k tomu, jak se mění klimatické podmínky budem muset změnit celkovou strategii pěstování lesa a opustit pěstování monokultur.

Moderátor (Štěpánka Čechová):

Vaše agentura má na starosti konkrétně chráněné krajinné oblasti v České republice. Tam už jste s něčím takovým začali, když jste o té důležitosti tak přesvědčen?

Host (František Pelc):

Samozřejmě jsme začali. Jednak cíleně podporujeme druhovou rozmanitost určitými dotačními programy. Program Péče o krajinu. Teď by nám v tom měly pomoci poněkud i operační program Životní prostředí. To je jedna strana věci. Druhá strana věci je, že my potřebujeme změnit zakázku na pěstování lesa na státních pozemcích. Ta změna musí platit pro všechny, ale Česká republika má takový zajímavý fenomén, že asi 2 třetiny lesů jsou ve státním vlastnictví. Takže je logické, že vláda, potažmo státní orgány by měly ve spolupráci se Státními lesy, Lesy České republiky změnit tu zakázku na pěstování lesa. My jsme udělali v tom první drobné krůčky, že jsme připravili určité dohody o spolupráci mezi Lesy České republiky a agenturou. Nejenom pro území CHKO, ale i národních rezervací, případně i jinde, kde sledujeme vymezování ploch, které jsou ponechány samovolnému vývoji, který monitorujeme, abychom zjistili, jak ty přirozené lesy reagují na ty klimatické a další změny a využili toho pro přírodě blízké pěstování lesa. Jsme připraveni tuto dohodu i rozšířit a předběžně o tom začínáme jednat s Lesy České republiky.