Zatímco výkupní cena mléka pro prvovýrobce klesla od roku 2014 do letošního srpna o téměř 40 % (průměrná cena mléka v roce 2014 činila 8,90 Kč/l, v roce 2015 to už bylo jenom 7,29 Kč/l a za prvních 8 měsíců tohoto roku dokonce jen 6,34 Kč), velmi podobný byl pokes cen i pro zpracovatele při dodávkách do obchodních řetězců. Zatímco v lednu 2014 dostali zpracovatelé za kilo eidamu zaplaceno 114 Kč, v srpnu 2016 to už bylo jen 65 Kč (to představuje více než  42 % pokles). Spotřebitelská cena ve stejném období přitom poklesla jen o 35 %. Zarážející jsou ovšem v této souvislosti obchodní přirážky řetězců. Na pultech obchodů se totiž eidam v srpnu 2016 prodával průměrně za 107 Kč za kilogram, což je o 40 % více než cena, za kterou je eidam do obchodu dodáván. Neméně zajímavé jsou poznatky vyplývají ze statistických údajů pro máslo. To zpracovatelé dodávali v srpnu 2016 téměř přesně za o čtvrtinu nižší cenu než v lednu 2015, přičemž na pultech za stejnou dobu došlo k poklesu jen o 11,5 %. Polotučné mléko dodávaly mlékárny do obchodů v lednu 2014 za 13,67 Kč, v sprnu 2016 za 10,75 Kč  tedy snížení o 21,36 %) a obchody to stejné mléko prodávaly za 19,86 Kč, respektive 17,63 Kč (tedy snížení o pouhých 11,23 %, zato s téměř 65% obchodní přirážkou). Z těchto údajů tedy jasně vyplývá, že obchodní řetězce si němennými či dokonce ještě s procentuálním navýšením  obchodních přirážek vytvořily dostatečný polštář pro postupné zvyšování cen mléka placených zemědělcům a zpracovatelům na vlastní náklady, tedy bez zatížení spotřebitele.

Bohužel, zavádějící informace o zvyšování cen potravin pro spotřebitele v důsledku vyšších cen placených prvovýrobcům a zpracovatelům se v posledních dnech objevují v řádě médií, naposledy v pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 2. 10. 2016 v diskusi ministra zemědělství Mariana Jurečky a stínového ministra zemědělství za KSČM Pavla Kováčika.

Potravinářská komora ČR dlouhodobě kritizuje i další diskutované téma v tomto pořadu, a to v zákoně zakotvené označení Česká potravina. Ačkoliv vítáme jakoukoliv podporu a propagaci českých potravin, nemůžeme souhlasit s tím, že kvůli stávající definici 75% podílu české suroviny ve výrobku, jsou z toho označení prakticky vyloučeni nejen velcí, ale i střední a v případě čokolády i malí, výrobci řady produktů. Jde zejména o čokoládu a čokoládové výrobky, protože zde nelze podíl české suroviny zajistit ze zřejmého důvodu, že u nás kakaové boby nerostou, nicméně u zpracovatelů ovoce a zeleniny, ať už na šťávy, džemy nebo kompoty či sterilovanou zeleninu, není možné podílu 75 % dosáhnout z prostého důvodu, že v České republice není dostatek suroviny, tedy ovoce a zeleniny, pro danou výrobu, a jestliže chce pokrýt výrobce požadavky trhu a nevyklidit pozice zahraniční konkurenci, musí surovinu dovážet. A za to je trestán nemožností použít logo Česká potravina.

Právě tuto skutečnost reflektuje certifikát Český výrobek – garantováno PK ČR, jehož podmínky vznikly ve spolupráci s jednotlivými svazy na základě detailní znalosti trhu a prostředí a nikoliv z důvodů sebeprezentace toho, jak to myslíme s českým potravinami dobře.

V tomto kontextu pak ovšem zůstává záhadou, proč ministerstvo zemědělství neprosazuje povinné uvádění podílu hlavní složky u potravin, kde ji lze poměrně snadno stanovit, nebo povinné označení výrobce i s adresou, což by paradoxně pomohlo spotřebitelům v orientaci daleko více než dobrovolné a vágní označení Česká potravina.

Více informací:
Ing. Dana Večeřová, ředitelka marketingu a komunikace
tel.: 296 411 184, 602 704 859
e- mail: vecerova@foodnet.cz
Adresa: Počernická 96/272, Praha 10 – Malešice, 108 03

zdroj: Ropa.cz »