Česká republika patří v EU mezi země s největším podílem propachtované půdy. Skutečnost, že na více než 80 % zemědělské půdy u nás dnes nehospodaří její vlastníci, ale pachtýři (nájemci), s sebou přináší řadu problémů. Mezi největší patří malý zájem pachtýřů o dlouhodobou udržitelnost půdní kvality. To je dáno jak tlakem na zemědělce produkovat co nejlevnější potraviny s co nejnižšími náklady, tak absencí dlouhodobějších vizí. Pokud zemědělec dnes nemá jasnou představu, co bude s půdou po ukončení pachtu, do péče o její úrodnost zpravidla neinvestuje. 

Dalším negativním faktorem, který výrazně ovlivňuje trend klesající půdní úrodnosti, je obecný stav české krajiny a zemědělské půdy. V převážně pahorkatinné krajině ČR (vody zde tečou do tří moří), máme největší půdní bloky v Evropě. Na historický relikt z 50. let, kdy došlo k masivní likvidaci přirozených krajinných prvků a odvodnění čtvrtiny zemědělské půdy, doplácíme doposud. Scelené půdní bloky, kromě toho, že snižují funkční i druhovou biodiverzitu, umožňují nasazení obrovských zemědělských strojů. Mnohdy se jedná o stroje určené např. pro americké prérie a jejich využívání masivně zvyšuje utužování půdy. Díky ekonomickému tlaku poklesly navíc od 90. let obrovským způsobem stavy hospodářských zvířat. Historický ráz farem je tak významně porušen, jejich přirozená komplexnost padla ve prospěch výdělečnější rostlinné produkce. Hovězí maso dnes dovážíme, chybějící přirozená hnojiva (hnůj, kejda apod.) jsou nahrazována chemickými, na půdě nejsou dodržovány vhodné osevní postupy. Vliv má také dotační politika a podpora vždy jen části vybrané produkce.

Výsledkem je, že máme přes 50 % zemědělské půdy z celkových cca 4,2 mil ha ohroženo vodní erozí, z toho je již přes 500 tis. ha vážně poškozeno, přes 14 % ohroženo větrnou erozí, 45 % půd je utuženo, v půdách chybí organická hmota, půdy se okyselují a je narušena i její biologická složka (půdní život). Utužená půda není schopna zadržet stále častější přívalové deště, jež jsou výsledkem klimatických změn, voda tak odtéká a způsobuje vodní erozi. Ta pak následně další škody na majetku a vodních nádržích. S mizející půdou klesá mocnost půdního profilu. Půda, která už v sobě nezadrží moc vody, rychlé vysychá a stává se výsušnou. Pomalu pak vzniká koloběh, ze kterého se špatně uniká.

A co tomu říká vlastní pozemek? Klesá jeho hodnota, a tím i cena. Snižování půdní kvality má přímý dopad jak na vlastníka pozemku, tak nepřímo na stát. Půda plní pro společnost, kromě produkce potravin, celou řadu dalších funkcí (retence vody, infiltrace vody, filtrace vody a mnoho dalších). Přesto, že by veškerá zemědělská půda v ČR dokázala zadržet až 8,4 miliardy m3 vody, je momentální potenciál zemědělských půd zadržovat vodu výrazně nižší  - na úrovni 5,04 miliardy m3 vody. To znamená, že z naší republiky odteče více než 3,3 miliardy m3 vody každý rok zbytečně pryč. To je pro představu zhruba tolik, jako bychom každoročně z české krajiny vypustili přibližně 10 vodních nádrží o velikosti Želivky nebo Lipna. Náklady na údržbu vody v krajině jsou dnes obrovské. Stávající nastavení DZES (standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, dříve GAEC), jejichž plnění je podmínkou pro čerpání dotací, nejsou bohužel dostatečné. Na ziscích, které ze zemědělské produkce mají soukromé subjekty, se tak nepřímo podílí stát kompenzací škod, které jsou s omezenou funkčností půdy spojeny.

Stav půdy může zlepšit kvalitní pachtovní smlouva

Z důvodu ochrany kvality pozemků, zabránění snižování jeho ceny, a tím i přímé podpory vlastní ochraně půdy, byla na Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP v.v.i.) vypracována „Metodika půdního průzkumu zemědělských pozemků určená pro pachtovní smlouvy“ (autoři Vopravil, Khel, Hladík, Havelková). Metodika vznikla v roce 2014 překvapivě na podnět církve, která se připravovala na převzetí řady zemědělských pozemků a chtěla tak předejít poškození půdy nesprávným hospodařením na pozemcích, na kterých nebude hospodařit sama.  

Vypracovaná metodika stručně uvádí možné typy, příčiny degradace zemědělské půdy a jejich prevenci a nabízí postup detailního pedologického průzkumu, jehož cílem je zmapování kvality půdy před pachtem a po ukončení pachtu. Součástí je i návrh znění pachtovní smlouvy, která podmínku uchování kvality zahrnuje. Metodika má za sebou nyní dva roky existence a dá se říci, že dokázala zásadně pozměnit pohled na užívání pozemků a vlastní přístup smluvních stran. Dnes se ukazuje, že o metodiku mají zájem nejen majitelé půdy, ale i samotní pachtýři, kteří chtějí mít jistotu, že po uplynutí doby pachtu nebudou neoprávněně nařčení vlastníky, že půdu poškodili.

V současné době se proto připravuje její aktualizovaná verze, která zohledňuje i postupy, při kterých namísto poklesu kvality půdy dochází k jejímu zlepšení.  Součástí bude i kompletně specializovaným právníkem aktualizovaná vzorová pachtovní smlouva, která bude zohledňovat jak zabránění poškození pozemku, tak i variantu jeho zhodnocení. Neb na půdu a pacht lze z hlediska právního pohlížet i jako například na byt, který buď nájemník poškodí, či naopak zhodnotí, a to se pak odráží i v jeho ceně, případně výši nájmu. Nová metodika by měla být k dispozici již v prvním čtvrtletí roku 2016.

Zpracovali:

Ing. Jan Vopravil, Ph.D. (Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v. v. i.)
Kateřina Čapounová (Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství)

Text vznikl v rámci projektu “Proč ekologicky a proč ne konvenčně?“ za podpory Ministerstva životního prostředí ČR a nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP. Realizátorem projektu je Bioinstitut o.p.s.. Více na www.rokpudy.cz