Mnoho větších i menších majitelů zemědělské půdy se již roky setkává s nabídkami odkupu půdy za ceny dalece převyšující běžnou tržní hodnotu i finanční možnosti na ní hospodařících subjektů. Takto půdu skupují v drtivé většině případů především subjekty mimo samotný obor, jako jsou např. finanční skupiny bez zájmu na této půdě produkovat. Dnes se tak hospodařící zemědělci potýkají s požadavky na stále se zvyšující nájmy a v případě prodeje také s cenami převyšujícími jejich reálné možnosti. Cena půdy, a to nejenom té s vyšší bonitou, roste do nereálných výšin jak v nájmech, tak při prodeji, na které nejsou schopni zemědělci reagovat, a Česká republika tak další cestou přichází o základní výrobní prostředek.

Jestliže autorka uvádí jako příklad Slovensko, kde skončil podobný zákon u Ústavního soudu, proč také nezmíní země, kde je trh s půdou historicky regulován jako třeba Francie, Nizozemí či nám blízké Rakousko a Německo. S jistotou lze říci, že tomu tak je právě s ohledem na vědomí jakou finanční i penězi nevyjádřitelnou hodnotu má půda pro společnost.

Dramatická vyjádření pana poslance Bendla „o padesátých letech“ můžeme dát do rovnítka s jeho působením v čele ministerstva zemědělství. Vždyť ve zpětném pohledu jde o jednoho z nejslabších ministrů, který svou prací resort nijak nerozvíjel, nepodporoval zemědělskou produkci, zaměstnanost ani tradiční speciální komodity … pokud bychom chtěli použít stejného populismu, tak mu dokonce škodil.

A spojování s politickým hnutím ANO? Agrární komora ČR je apolitickou, zákonem zřízenou organizací, která má tak říkajíc v popisu práce hájit zájmy svých členů – zemědělců, velkých, středních, malých, a to všech forem vlastnictví. Podporu pro své priority hledá, ostatně tak jako ostatní organizace, také v průřezovém jednání s parlamentními stranami. Podobně je tomu i s příjmy komory, které v žádném případě nestojí a nepadají se „sponzorstvím Agrofertu“. Stejně tak složení orgánů Agrární komory vychází z jasně daných předpisů, které nijak nepodléhají „agrofertizaci“, ale jsou pevně dány klíčem zastoupení jednotlivých regionů, organizací, zájmových sdružení a spolků. Pro úplnost - v devětadvacetičlenném představenstvu mají vazbu na Agrofert tři osoby. Výstupy komory jsou tedy jednoznačně opřeny o koncensus daný diskuzí všech zúčastněných.

Proto zákon podporuje aktivní zemědělce bez rozdílu velikosti a chrání malé a střední zemědělce, tedy nájemce, před skupováním půdy silnými subjekty. Mezi nástroje zákona proto patří povinnost zveřejnit určenými kanály informaci o záměru prodeje pozemku a především pak předkupní právo.  

Předkupní právo na propachtovaný pozemek neomezuje vlastnická práva a nejedná se v žádném případě o jakoukoli formu vyvlastnění, jak se mylně autorka domnívá, ale záměrem je pouze snaha ochránit investice nájemce. Založení porostu většiny polních plodin s sebou totiž nese poměrně značné náklady, které by v případě prodeje pozemku třetímu subjektu nebylo možné umořit.

Nyní máme dvě možnosti. Buď bude pokračovat výprodej pozemků bez jakékoliv vazby na její racionální využití, nebo přestoupíme do civilizovanějšího tábora těch, kteří znají její hodnotu a umí si ji vážit. Zeptejte se zemědělců, malých, středních i těch velkých. Zeptejte se sedláků, soukromníků, zástupců družstev, obchodních či akciových společností – rozumně hospodařit bez půdy prostě nelze, což je historicky podložená pravda. I proto si Agrární komora České republika za svým návrhem nadále stojí.

Úřad AK ČR Praha

zdroj: Agrární komora České republiky »