Jak v předvečer slavnostního zahájení veletrhu v koloseu výstaviště německý ministr Hans Peter Friedrich uvedl, zemědělství je klíčem k jistotám života. Podle jeho slov je v Německu každé třetí euro z agrární produkce. Německo je také třetím největším exportérem na světě a se zemědělskou a potravinářskou výrobou je spokojeno na 80 % Němců. „Kvalita rovná se spokojenost,“ zdůraznil také ve svém vystoupení Hans Peter Friedrich.

Důraz na solidaritu

Hans Peter Friedrich nedávno ve funkci vystřídal ministryni Ilse Aignerovou, jejímž úkolem bylo v Bruselu dojednat do roku 2020 pro agrární sektor takové podmínky, jaké povedou ke spokojenosti místních farmářů. „Mým úkolem je navázat na tyto dobře vytvořené ekonomické základy fungující agrární ekonomiky,“ řekl dále ministr a zdůraznil, že se hodlá cíleně věnovat podpoře ekologické a regionální produkce. To je také jeden z pěti cílů, které si vytkl. K nim patří i podpora soběstačnosti, široké škály produkce, regionálních specialit a bezpečných potravin.

Jak také zmínil, kvalita, na níž bude velmi bazírovat, je nejen základem domácí spokojenosti, ale i pevného přátelství s Bruselem. Evropská unie totiž hodlá daleko přísněji trestat jakékoli přestupky u kvality a bezpečnosti potravin, Německo tomu nechce zavdat jakoukoli příčinu.

Ostatně slova ministra úzce korespondovala i s výroky eurokomisaře Daciana Cioloşe, který ve své řeči na Grüne Woche podtrhl, že reforma společné zemědělské politiky (angl. CAP), o níž se rozhodlo loni, dala zásadní impulzy unijnímu agrárnímu sektoru. Reforma podle něj povzbuzuje zemědělce produkovat to, co chtějí spotřebitelé, a nikoli to, co chtějí úřady. „Nechci žádnou umělou konkurenceschopnost,“ dodal.

Brusel chce zrušit subvence na export do Afriky

Brusel vstupuje na horkou půdu a pronesl tak jedno ze zásadních prohlášení právě na Grüne Woche ústy Daciana Cioloşe. Ten je připraven odstranit, a to beze zbytku, podporu vývozu zemědělských produktů z Evropské unie na černý kontinent. Afričtí rolníci už dlouhé roky trpí pod záplavou levných evropských potravin.

Jde o skutečně výbušné téma finanční pomoci, kterou mohou získat evropští producenti, když exportují své zboží na trhy v Africe. Tamní zemědělci a západní nevládní organizace subvence už roky kritizují jako neférové a požadují jejich zrušení. Mnoho afrických rolníků už tato unijní politika zruinovala a připravila je o obživu.

Oznámení svého plánu rumunský eurokomisař zjevně předem neprojednal s šéfem Evropské komise (EK) Manuelem Barrosem, podle ohlasu v kuloárech veletrhu a znalců bruselské politiky si ale může být jist jeho podporou.

Tradiční dotace vývozů na černý kontinent jsou Rumunovi, který studoval v Montpellier a má za manželku Francouzku, trnem v oku už dlouho. Nicméně skutečné subvence exportu z Bruselu se v uplynulých letech postupně snižovaly. Jestliže roku 1991 činily ještě 5,65 miliardy eur (podle současného kurzu asi 155 miliard korun), v roce 2012 už na ně unijní kasa vyplatila pouhých 147 milionů eur (asi čtyři miliardy korun).

První hodnocení bruselského vystoupení dávají Dacianu Cioloşovi za pravdu a jeho iniciativa je hodnocená jako správná. Přichází prý ale tak jako tak pozdě. Dvě desítky let subvencí přispěly k tomu, že evropští zemědělci vyráběli draze, a přesto byli konkurenceschopní. Na straně poražených stáli rolníci z Afriky. Jejich trhy například zaplavovalo drůbeží maso ze starého kontinentu za ceny, pod které oni sami nemohli jít. Nevládní organizace tato politika uváděla v zoufalství. Jejich boj s ní byl dlouho marný.

Potravinářský průmysl v EU kvůli dumpingovým cenám zlikvidoval během několika let drůbežářství v mnoha afrických zemích. A když zlikvidovali konkurenci, mohli navíc Evropané ceny za jimi vyvezenou drůbež na afrických trzích zvýšit.

Ostatně Evropané dávají zabrat i nejsilnější africké ekonomice – JAR. Johannesburg má s Bruselem obchodní dohodu, na jejímž základě se evropské maso exportuje na jih Afriky bezcelně. Důsledek? Evropská jatka zvýšila své vývozy do JAR leckde až o stovky procent a tamní masná branže je před kolapsem. Eurokomisař Cioloş však úplně se starými zvyky skoncovat nechce. Jako náplast na zrušení dotací vývozů by se napříště měly unijní produkty prezentovat pod značkou Made in Europe. Podporu příslušných pobídkových programů chce Dacian Cioloş do roku 2020 zvýšit ze současných 60 milionů eur (asi 1,6 mld. Kč) na více než 200 milionů eur (asi 5,5 mld. Kč) ročně.

Amerika a Asie na veletrhu letos chyběly

I když chce zemědělský eurokomisař Dacian Cioloş s jistou opatrností snižovat podporu vývozů na africký trh, rozhodně jeho úřad vehementně brání dovozům potravin z USA, Kanady, ale i Latinské Ameriky a stejně tak i z asijského kontinentu. Kdo na Grüne Woche totiž jezdí pravidelně déle než dvacet let, jistě mu neušla absence těchto zemí a kontinentů.

Zatímco před takovými osmi roky byla až demonstrativní návštěva Ameriky na tomto veletrhu víc než patrná, letos se nic takového nekonalo. Tehdy totiž davy mladých Američanů zaplavily výstaviště a s košilemi s nápisy jednotlivých amerických států dávali tito mladí farmáři zcela okatě najevo svou přítomnost. Tehdy na dotaz, co je na Grüne Woche přilákalo, odpovídali jednoznačně. „Přijeli jsme se jako začínající farmáři podívat na naše budoucí odbytiště,“ suverénně odpovídali. A stejně tak na amerických stáncích s plyšovými kravičkami, prasátky a dalšími hračkami v podobě hospodářských zvířat osazenstvo dávalo tušit svými výroky, že napříště už nepůjde o tyto fetiše, ale na pultech budou v nabídce už jen maso, mléčné výrobky a další produkty z amerických farem.

Už tehdy si jistě nejen návštěvníci, ale především evropští farmáři uvědomili, co s jejich hospodářstvím vpád produkce z amerického a asijského kontinentu udělá, a začal boj proti této expanzi. Jak je to ve světě v tomto případě běžné, nastoupila veterinární a rostlinolékařská přísná opatření, která hromadným dovozům těchto produktů brání a na veletrhu to bylo víc než patrné. Jde o ochranářskou politiku, která neméně silně funguje v Austrálii, Americe a mnoha zemích světa.

Pod taktovkou zdravého životního stylu

Každý rok má na veletrhu nějaký segment agrárního sektoru svou halu a zvýrazňuje se určité specifikum. Stačí jít pět let zpátky a připomenout si boom obchodních řetězců a jejich nabídky na veletrhu. Řetězce Lidl a společnost Rewe s dceřinými supermarkety Billa a Peny market měly dokonce na výstavišti k dispozici ukázkové haly s nabídkou těch nejzdravějších, nejkvalitnějších a nejzajímavějších produktů. Denně tam také odborníci přímo předpisově před zraky návštěvníků opracovávali maso jatečných zvířat a vysvětlovali, co který výrobek v sobě obsahuje za surovinu.

V dalším roce to byly zase haly německých ovocnářů a zelinářů, kde byla neuvěřitelně bohatá nabídka více než stovky prastarých odrůd jablek a hrušek, které globalizace prakticky vymýtila a je snahou je znovu vzkřísit a šířit do místních lokalit. Totéž bylo i v případě zeleniny.

Pak to byl jakýsi kult biopotravin, který se prolínal výstavními halami, zejména německých a rakouských producentů.

Vloni nastoupila zase energie získávaná z přírodních zdrojů, která vtiskla halám nadčasový rámec neuvěřitelných možností využitelnosti unikátních prototypů vozů s možností dílčího využití i při polních pracích.

Letos zase návštěvníky jedna z největších výstavních ploch uvedla do role cestovatelů říší zdravého životního stylu. Při vstupu tak každý, kdo chtěl, získal cestovní pas se šesti okénky pro razítka. Ta se udílela až po zdárně vykonané zkoušce při jednotlivých zastaveních. Mohli jste tak určit, v čem spočívá tajemství tvrdého salámu specifické chuti a která ze tří variant je nejlepší a nejzdravější. Jelikož šlo o velmi podobný výrobek našemu salámu Herkules s přírodní zdravou kulturou Lactobacillus, kterou v České republice poprvé aplikovala do zkušební série výrobků ještě před rokem 1990 brněnská docentka MVDr. Věra Zlámalová a vytvořila tak unikátní uzeninu bez použití kouře a uzení, razítko bylo naše. Další zastavení znamenalo vstrčit ruku do rukávce a sáhnout jeho prostřednictvím do bedýnky, v níž se po hmatu mělo určit, o jaký typ luštěniny jde. Odlišovaly se tak fazole od cizrny, hrachu, čočky, ale i jednotlivé odrůdy od sebe. Další zastavení mělo jediný cíl. Z více než dvaceti semen, sušených bylin a listů určit, co je vhodné do nálevu při nakládání okurek. A tak postupně probíhaly i další znalostní zkoušky, jejichž cílem bylo hrou zavést jedince na správnou cestu po stezce za zdravím.

V hale byly i záhony zdobící venkovská sídla, kde se střídaly nenásilně různé květiny s řádky zeleniny a dával se tak za vzor dřívější způsob maloprodukce na vlastní zahradě s domácím zpracováním. Byl to jakýsi úkrok zpět od ryze konzumní společnosti, kdy se ještě donedávna slušelo, aby moderní člověk i na venkově neřešil, co by vypěstoval na své zahrádce, když lehce vše koupí v supermarketu.
Pod tímto dojmem nebylo od věci si v českém stánku koupit krásně naaranžovou nakládanou zeleninu s různými druhy ovčích sýrů od severomoravské firmy Michala Kočaře nebo ochutnat nafouklý smažený bochánek od firmy Hraška, jejíž vlastníci si dali za úkol s výrobky z luštěnin bojovat proti rakovině tlustého střeva a nezdravému přejídání tučnými jídly.

Okázalost vystřídala střídmost

Jako každým rokem, tak i letos dávala návštěva Grüne Woche mnoha podněty návod k zamyšlení. Letos to bylo o to zajímavější, že právě haly překypovaly nejen dobrotami, ale i svou zelení a květinami dávaly jasně najevo, kam by se svět měl napříště ubírat. Okázalost vystřídala střídmost.

zdroj: Eugenie Línková