Renata Šarjaková, 4. prosinec 2013
Dohody EU a ČR se třetími zeměmi pro spolupráci a obchod v oblasti zemědělství a potravinářství - stav k 30. 11. 2013

Dohody EU a ČR se třetími zeměmi pro spolupráci a obchod v oblasti zemědělství a potravinářství - stav k 30. 11. 2013

Česká republika, jako členský stát EU, participuje na bilaterálních dohodách, které má EU uzavřeny s mimounijními zeměmi (tzv. třetími zeměmi). Formy těchto dohod jsou různé a postihují různé úseky a úroveň spolupráce. Většina z nich však obsahuje i část týkající se buď obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky, nebo spolupráce v oblasti zemědělství.

Jedním z nejčastějších typů dohod jsou dohody asociační (AA), které zakládají přidružení (obvykle vč. vytvoření zóny volného obchodu – FTA) a jsou uzavírány se zeměmi, které buď hodlají vstoupit do EU, nebo chtějí mít s EU velmi úzké obchodní vztahy.


Častou formou jsou dohody o volném obchodu (FTA), které poskytují preferenční obchodní koncese za účelem postupného uvolnění obchodu, a jejichž podoba v poslední době nabývá formy prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu (DCFTA).


Neméně využívanou smluvní základnou pro spolupráci se zeměmi, kterým EU poskytuje různé formy pomoci za účelem jejich rozvoje, jsou dohody o partnerství a spolupráci (PCA) a dohody o hospodářském partnerství (EPA). V rámci těchto dohod může EU poskytnout partnerským třetím zemím autonomní obchodní preference (ATP), umožňující bezcelní přístup jejich zboží na unijní trh.
S vysoce rozvinutými zeměmi má EU většinou dohodnuta obchodní ujednání ve formě preferencí na vybrané zemědělské komodity v rámci svých závazků ve Světové obchodní organizaci (WTO).

Největší praktický význam pro podnikatelskou sféru mají dohody obchodního charakteru. Oblast dohod o volném obchodu (FTA) spadá do výlučné pravomoci EU a podléhá společné obchodní a společné zemědělské politice, pokud jde o agrární obchod. Členské země se na přípravě takových dohod podílejí a výsledná podoba dohod je pak závazná pro všechny členské země EU.


Součástí FTA jsou preferenční ujednání na vybrané zemědělské a potravinářské výrobky, která spočívají ve snížených clech nebo v celních preferenčních kvótách, usnadňujících přístup na trh. Dohody obsahují rovněž ujednání o veterinárních a fytosanitárních podmínkách a v poslední době i ujednání o vzájemném uznávání a ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů.


Obchod se zemědělskými a potravinářskými výrobky není nikdy v FTA plně liberalizován, ale vždy se jedná pouze o koncese poskytované na vybrané položky, na základě stávajících toků obchodu s postupným uvolňováním.


Pokud se jedná o dohody s rozvojovými zeměmi (zejména pak s nejméně rozvinutými zeměmi), jsou vzájemné koncese poskytovány na nereciproční bázi, tzn., že EU poskytuje třetí zemi větší přístup na trh, než sama získává. Za to bývá někdy požadován zlepšený přístup na trh třetí země v oblasti obchodu s průmyslovými výrobky nebo služeb. Pokud jde o obchodní ujednání se zeměmi rozvinutými, pak by měly být koncese v oblasti agrárního obchodu reciproční.


V průběhu jednání EU se třetími zeměmi o dohodách o volném obchodu prosazuje ČR v oblasti obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky liberální politiku, snaží se uplatňovat své ofenzivní zájmy a bránit své zájmy defenzivní. V poslední době ČR, v rámci prohloubených a komplexních dohod o volném obchodu, poměrně tvrdě prosazuje uznávání chráněných zeměpisných označení u vybraných českých piv a chmele, což jsou položky, které nás v zahraničí nejvíce reprezentují.


Mezi tradiční české vývozní položky, u kterých ČR zpravidla požaduje redukci dovozních cel na straně třetích zemí, patří pivo, chmel, slad, mák, mléčné produkty, lihoviny, potravinářské přípravky, přípravky z obilovin a cukrovinky. Vzhledem k tomu, že ČR musí dovážet zemědělské položky, které není schopna vzhledem ke svým geografickým a klimatickým podmínkám vyprodukovat, má k uvolňování unijního trhu pro dovozy ze třetích zemí mnohdy pozitivní přístup. 

Právně závazná znění všech předmětných dohod sjednávaných v rámci EU jsou publikována v  Úředním věstníku Evropské unie, na něž materiál odkazuje, příp. také ve Sbírce mezinárodních smluv. Smlouvy, které byly v platnosti před vstupem ČR do EU, jsou pro ČR závazné od 1. 5. 2004 a smlouvy, které vstoupily v platnost po tomto datu, je závaznost pro ČR shodná s datem nabytí platnosti smlouvy.

Na významu nabývají i dohody o spolupráci ČR se třetími zeměmi, spadající do národní kompetence, které v souladu s legislativou EU respektují společnou obchodní politiku a pokrývají oblasti spolupráce tam, kde není uplatňována regulace prostřednictvím pravidel a předpisů společné zemědělské politiky. Tyto dohody jsou uzavřeny buď na mezivládní úrovni, pak mají podobu vědecko-technické a hospodářské spolupráce, nebo na úrovni meziresortní, a pak jsou zaměřeny na spolupráci v oblastech vědy, výzkumu, šlechtění, plemenitby, akvakultury, veterinární a fytosanitární problematiky, lesnictví, vodohospodářství apod. Tato smluvní báze je v poslední době využívána především u zemí bývalého sovětského bloku a východoasijských zemí.

Následující dokument se poprvé snaží podat přehled vybraných dohod v oblasti zemědělství, z nichž ČR v současné době může profitovat, nebo v nejbližší době bude moci profitovat, a jejichž implementace by měla přinášet uživatelům prospěch jak v obchodě, tak v ostatních formách praktické spolupráce. Vzhledem k tomu, že tyto dohody jsou v neustálém vývoji, není níže uvedený informativní přehled konečný a nelze jej považovat za závazný.

 


zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR »


Hodnocení => průměr 043
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář