Na jaké výměře se dnes v ČR pěstují geneticky modifikované plodiny?
Česká republika se v loňském roce po boku Francie, Německa a Portugalska připojila ke Španělsku, kde se jako v jediné zemi EU již od roku 1998 komerčně pěstuje insekt rezistentní Bt kukuřice. V roce 2005 se v ČR pěstovalo zhruba 270 ha této plodiny, v letošním roce odhadujeme plochu 1500ha.

Jaké jsou perspektivy geneticky modifikovaných plodin v ČR a pro jaké účely by se především měly pěstovat?
Než začnu hovořit o perspektivách, chtěl bych říci, že každá perspektiva musí mít své reálné základy a také podmínky, za kterých je možné ji začít uskutečňovat. Jsem rád, že legislativci i úředníci správního a výkonného aparátu ČR přistoupili ke GMO velmi citlivě a racionálně a vytvořili funkční legislativní a správní systém, který na jedné straně stanovuje jasné podmínky pěstování a tzv. koexistence s ostatními formami pěstování včetně efektivního způsobu kontroly.

Budeme-li chápat zemědělství jako podnikatelskou oblast, kde se má tvořit zisk a hodnoty, potom se domnívám, že hlavní důraz by se v produkčních oblastech měl klást na cílené využití biotechnologií, resp. GMO plodin za účelem zajištění rentability a tvorby přidané hodnoty a v konečném efektu pak i konkurence schopnosti. GM plodiny nám tuto efektivitu zajišťují a mohou pěstitelům i zpracovatelům otevřít prostor ke tvorbě zisku pro realizaci produkce nejen v krmivářství, ale i průmyslovém využití zemědělských surovin, zejména pak výrobě biopaliv. Například GMO kukuřice mají obrovskou perspektivu zajistit svými agronomickými, pěstitelskými a zpracovatelskými parametry prosperitu uživatelům, tedy nejen zemědělci, ale i zpracovateli surovin, výrobcům krmiv nebo biolihu. To je perspektiva, jíž se může evropské zemědělství ubírat, má-li byt v budoucnosti nezávislé na dotacích. 

Které klady GM plodin jsou pro uživatele - pěstitele nejzajímavější.
Z hlediska pěstitele je samozřejmě primární efektivita pěstování geneticky modifikovaných plodin založena na využití agronomických vlastnosti a parametrů (odolnost, rezistence proti škůdcům apod.). Tyto efekty přináší výhody, ať už v podobě vyšších ekonomických výnosů z hektaru plochy nebo přidružených výhod, jako jsou např. organizační a environmnetální výhody.

Obecně, postavení zemědělského sektoru v EU je složité, těžko přežívá pod politickým i ekonomickým tlakem USA a WTO, je vystaveno i vnitřním tlakům vyvolaným potřebami konzumentů ať už se týkají životní úrovně, kvality života či ochrany spotřebitele. Na jedné straně je zde silná poptávka po laciných, ale i kvalitních potravinách, na druhé straně silná potřeba zachovat status quo struktury resp. ekonomické ochrany a environmnetální charakter zemědělství.

V konečném důsledku vnějších i vnitřních vlivů však dochází k postupnému otevírání evropského trhu a tím sílícímu tlaku na snižování cen zemědělských výrobků a komodit na úroveň světové ceny.

Jak jsem se zmínil,  GMO technologie vedle přímých hospodářských efektů přinášejí nepřímo i výhody v podobě pružnějšího hospodaření, efektivního boje se škůdci, snížených rizik pro produkci a zlepšenou kvalitu úrody snížením např. rizika výskytu mykotoxinů,  současně pak i globálně zajišťuje i nemalé přínosy pro životní prostředí. Například úspory pohonných hmot vedly k omezení emisí skleníkových plynů, o nichž se soudí, že způsobují změnu klimatu. Za devět let se díky GM plodinám ušetřilo 1,8 miliardy litrů pohonných hmot a rozšíření bezorebných technologií zvýšilo pohlcování uhlíku půdou. Tyto faktory jen za rok 2004 eliminovaly z ovzduší více než 10 miliard kg oxidu uhličitého.

Dosud jsem hovořil jen plodinách, které se již pěstují. Velmi zajímavé jsou samozřejmě plodiny, které se nacházejí v různých stádiích vývoje a čekají na uvedení na trh . Zde bych uvedl plodiny, které dokáží lépe hospodařit s dusíkem nebo jsou tolerantní ke stresu, zejména suchu. Pro zpracovatelský průmysl jistě budou zajímavé plodiny se zásadně vylepšenými nutričními vlastnostmi, ať již pro výživu lidí nebo krmení zvířat.

Proč je v EU stále dost velký odpor proti GMO plodinám.
Evropa je zmanipulována strachem z GMO cíleně vyvolávaným vědecky nepodloženými a nezodpovědnými informacemi. Evropský konzument se tak stává další, vedle dotačních a subvenčních opatření, umělou bariérou před konkurencí. Loňským rokem se uzavřela první dekáda komerčního pěstování GM plodin na světě. Tyto plodiny v praxi prokázaly své nesporné výhody a jejich využití v neevropském zbytku světa dávno překročilo stadium uvádění na trh a je  v situaci širokého uplatnění. Rozloha, na které se v roce 2005 pěstovaly, dosáhla 90 mil. ha. Bohužel však musím konstatovat, že Evropa se na požívání výhod, které tyto plodiny představují, a to ke škodě zemědělců, zpracovatelů i životního prostředí, podílí jen velmi málo. Největším producentem GM plodin je v unijní Evropě Španělsko, které na rozloze 58 000 hektarů pěstuje insekt rezistentní Bt kukuřici MON 810, v menší míře pak již zmíněná Francie, Německo, Česká republika a Portugalsko. Ne-Unijní Rumunsko, pěstuje 100 000 hektarů geneticky upravené Roundup Ready sóji.

V posledním období přijala ale EU určitá legislativní opatření, o co konkrétně jde?
V posledních 3-4 letech je patrný zájem Evropské komise podporovaný aktivní snahou Velké Británie, Německa nebo Francie, o racionalizaci vzniklého stavu. Velkým krokem vpřed bylo vytvoření nového legislativního systému, který reguluje průchod geneticky modifikovaných plodin v celém potravinovém řetězci a zřízení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), jakožto nejvyšší vědecké autority EU v této oblasti. Ani to však není bez problémů. Některé státy tento systém, na jehož tvorbě se podílely, začínají v posledních měsících kritizovat. Již jsem slyšel výtky na činnost EFSA, neboť v rámci hodnocení GM plodin v registračním řízení dosud nevydala žádné zamítavé stanovisko. Člověku, který se tomuto oboru věnuje, nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou. Evropský systém registrace GM plodin je považován za velmi přísný, a proto se do registrací přihlašují jen ty plodiny, které úspěšně prošly mnohaletým vývojem ve firmách a většinou již také prošly dvěma nezávislými registračními řízeními v USA a Japonsku.

Evropa v podstatě ztratila 10 let a místo toho, aby veškerý čas, energii , kapacitu a peníze využila na výzkum a zhodnocení svého potenciálu, soustředila se na kontrolu a hledání mnohokrát hledaného a kontrolovaného.

Můžete poctivě  zmínit i nějaká mínus GMO plodin?
Jistě. Jsou to skryté náklady na současný , přes racionální míru regulovaný a bariérový systém schvalování . Je samozřejmé, že dostatečný prostor musí mít vědecké posouzení a odborný dohled ale evropský proces schvalování je neúměrně  náročný, zaměstnává obrovský aparát úředníků a politiků, což nakonec platíme ze svých daní.