Proti tomu plocha obilí a řepky dosáhla 74 % orné půdy a letos se dál zvýší. Co z toho vyplývá? České klasické zemědělství odchází.

Mizí živočišná produkce a s ní i zaměstnanost. Máme v České republice 942 tisíc hektarů trvalých travních porostů a na nich 183 tisíc krav bez tržní produkce. To je 19 krav na 100 hektarů. Nedomnívám se, že toto je ta zaměstnanost, o které nedávno psal resortní ministr v tiskové zprávě. Máme v ČR také 374 tisíc krav dojených, což představuje v přepočtu pouhých 12 VDJ na 100 hektarů půdy. Sousední Rakousko má 21, Německo 26 a třeba Nizozemsko 82.

Produkce zeleniny se propadla

Zkusme z jiného soudku. Například zelenina. Pěstuje se na ploše zhruba 10 000 ha. V nejhorší době, po válce, to bylo o 7000 ha víc, v roce 1990 byla plocha trojnásobná.

Tomu odpovídá obchodní saldo zeleniny, je záporné v řádu 8 mld. Kč. Zdálo by se, že si toho někdo všimne a že se tím bude zabývat, minimálně nebude škodit. Opak je pravdou.
Současné ministerstvo práce a sociálních věcí zastavuje pracovní povolení pro ukrajinské dělníky, bez kterých se zelináři zkrátka neobejdou. Nejenom zelináři, ale i ovocnáři a chmelaři.

Vezměme ovoce. Nechci sčítat jablka s hruškami, ale v tomto případě musím. Když vezmu počty stromů nejrozšířenějších druhů našeho domácího ovoce (jabloně, hrušně, švestky a třešně), tak v současné době máme 23 tisíc stromů celkem. Po válce to bylo o tři tisíce víc a na konci devadesátých let byl stav asi 31 tisíc. Zdálo by se, že tento nejpřirozenější druh našeho ovoce si zaslouží podporu. A opět, opak je pravdou.

Nechybělo mnoho a ministerstvu financí se nedávno téměř podařilo zastavit běžící program podpory Ovoce do škol. Šlo o 19 milionů korun z českého rozpočtu. Z Bruselu se přidává dalších 60 milionů korun.

Kauza zvaná vejce z neobohacených klecových chovů

Nejnovější kauzou jsou vejce. Dřívější soběstačnost jsme samozřejmě opustili a jsme nuceni dovážet už 22 % spotřeby, konkrétně vloni to bylo 760 milionů vajec. Najednou to ale tak snadno nejde, protože mnozí zahraniční producenti, například Poláci, nezajistili realizaci evropské směrnice o obohacených klecích, která platí od 1. ledna letošního roku. Výsledek pro spotřebitele bude výrazné zvýšení ceny vajec.

Po vejcích může přijít vepřové maso. V konkrétních příkladech české agrární antipolitiky bych mohl pokračovat. Třeba už dříve – Gandalovičův výsměch na naše žádosti o pomoc prasatům v době, kdy ještě pomoci šlo a kdy šlo pád tohoto důležitého oboru zastavit.

České zemědělství mělo dobré základy a kořeny

Nedávno jsem dokončil pětidílnou studii o vývoji českého zemědělství. Z ní je patrné, že české zemědělství mělo dobré základy a kořeny. Po staletí, od středověku se tu vyvíjela agrární soustava založená na produkci živočišné výroby, která ke své výrobě využívala suroviny z rostlinné produkce. Po staletí se tu vyvíjel navazující mohutný zpracovatelský průmysl – cukrovary, lihovary, tírny, čisticí stanice, sladovny, škrobárny, konzervárny, mlékárny a další a další. K tomu síť kvalitních škol a výzkumných pracovišť.

To všechno v mnoha případech už je historie a klasické zemědělství, které do našich zeměpisných šířek patří, rychle odchází. Děje se tak za překotného střídání ministrů, náměstků, politiků a zhusta za jejich nezájmu. Přijde ale doba, kdy se to změní. Současná situace na trhu vajec je toho předzvěstí.

Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR