Prezident Agrární komory Jan Veleba se účastnil i jednání ministra zemědělství Jana Mládka a eurokomisaře pro ochranu spotřebitele a zdravotní nezávadnost potravin Markose Kyprianu. Účastnil se i diskuse renomovaných ekonomů, kterou Agrární komora zorganizovala. Na tomto jednání vystoupila s velmi zajímavým příspěvkem prof. ing. Věra Bečvářová z Ústavu podnikové ekonomiky, Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně.

„I když v rámci stávající společné zemědělské politiky EU dosud existují poměrně silné regulační mechanismy, právě v tomto období je reálná šance stát se spolutvůrci nově se formujícího prostředí, hledat příležitosti realizace konkurenčních výhod založených na jedinečnosti znalostí a skupin zdrojů, které máme k dispozici. To se netýká pouze podnikové sféry, ale i tvůrců politiky, výběru adekvátních nástrojů, které lze v rámci pravidel společné zemědělské politiky uplatňovat,“ uvedla Bečvářová.

Zemědělství jako součást širšího segmentu ekonomiky
„Jedním z typických rysů současného období je skutečnost, že tradiční zemědělec jako výrobce základních surovin pro potravinářskou (i nepotravinářskou) výrobu je ve stále větší míře vystavován konkurenčním tlakům rozšiřujícího se světového trhu potravin a ztrácí svůj původně rozhodující vliv na vývoj potravinového trhu. Přijetí myšlenky spotřebitelského rozměru a přesun silového těžiště na finalizující články zpracování a distribuce v potravinových řetězcích stále výrazněji formují konkurenční prostředí nejen potravinářských, ale i zemědělských podniků,“ konstatovala Bečvářová. Ve svém důsledku to to vše vede k poklesu účinnosti státních regulačních zásahů a politik, což vyvolává tlak na liberalizaci trhů a urychlení reforem.

Důraz na přidanou hodnotu v konečném výrobku
Profesorka Bečvářová  se vyjadřovala i ke zpracovatelskému průmyslu a stupni finalizace výroby . „Charakter poptávky po potravinách a dalších produktech zemědělského původu se mění,“ uvedla.  „Poptávka začíná determinovat celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů, mění se postavení zemědělských podniků v rámci intenzivních i extenzivních systémů hospodaření. Do toku potravin a zemědělských produktů zasahuje celá škála firem nezemědělského charakteru, často globálních sítí, soukromých společností i veřejných agentur, které se podílejí na identifikaci konkrétních požadavků spotřebitelů a spotřebitelských segmentů. Roste závislost výrobců a zpracovatelů surovin na vyšších stupních finalizace včetně přenosu rizika a prosazení tržní síly v potravinových vertikálách jako důsledek koncentrace podniků obchodu a prosazování tržní síly při výrazné komoditní i územní diferenciaci, zvyšuje se podíl potravinářského průmyslu a obchodu na přidané hodnotě v konečném výrobku,“ hodnotí prosec zpracování a finalizace zemědělské produkce Bečvářová

Strukturální změny
„Pro zpracovatele, tedy pro stranu poptávky, se stávají zajímavými ti výrobci a trhy, kteří nabízejí zemědělskou surovinu za ceny nižší. Tím se v delším časovém období stává objem reálně obchodovatelného množství „dražší“ suroviny stále menší,“ dodává.  „Je zřejmé, že zvýšení technickoekonomické efektivnosti, jež podmiňuje zejména nákladovou konkurenceschopnost, nelze dosáhnout bez dalších strukturálních změn,“ konstatuje Bečvářová. Podle ní strukturální změny zahrnou:
 intenzifikaci zemědělské výroby jen na určité části ploch obhospodařované zemědělské půdy, kdy kriteriem spíše než agroekologické podmínky je získání pozice na trhu včetně zlepšení vazeb a zvýšení technickoekonomické efektivnosti zpracovatelských podniků,
 převedení části zemědělských podniků na soustavy hospodaření s extenzivním využitím zemědělské půdy, s podstatným či převažujícím podílem mimoprodukčních přínosů,
 rozšíření ploch věnovaných rostlinné produkci s nepotravinářským využitím.
Vytváření koncepce podpory agrárního sektoru z nově vytvářených strukturálních fondů Společenství tuto možnost v současné době nabízí.