Na půdní úrodnosti se podílí minerální, chemické, fyzikální a biologické vlastnosti půdy. Z hlediska agrochemického je půdní úrodnost výrazně ovlivněna obsahem organických látek, půdní reakcí a obsahem živin.

S pokračujícím procesem degradace půdních vlastností klesá nejen přirozená úrodnost půdy, ale snižuje se i využitelnost živin do půdy dodávaných formou průmyslových a statkových hnojiv. Negativní vliv zde sehrávají změny klimatu, především průběh srážek a jejich intenzita, což se projevuje nejvýrazněji v oblasti utužení půdy a zhoršování jejích základních vlastností.

V důsledku toho se zvyšuje energetická náročnost a náklady na kultivaci půdy, což má negativní dopad na celkovou rentabilitu výroby.

Řešení je nutno hledat v systémovém přístupu a jako hlavní priority zařadit komplexní péči o půdní fond a cílené zvyšování půdní úrodnosti.

Hodnocení situace v České republice a v EU

Příčinou nižších výnosových výsledků ječmene jarního a jeho výnosových trendů lze z pohledu poruch půdní úrodnosti označit špatný fyzikální stav, nízkou kvalitu humusu, nízké zastoupení hořčíku na sorpčním komplexu a poruchy biologické aktivity způsobené nedostatkem lehce rozložitelných organických látek.

V takto porušeném prostředí klesá účinnost živin dodávaných v průmyslových hnojivech. Výnosová stabilita klesá v důsledku větší závislosti pěstovaného ječmene na počasí.

V roce 1991 bylo na 1 kg NPK vyprodukováno 75 kg ječmene, v roce 2000 už jen 17 kg!

( Pokorný.Ph.D, 2002 )

Bohužel tato situace se netýká pouze ječmene jarního, ale prakticky všech pěstovaných plodin ve všech regionech České republiky. Tento stav je důsledkem uplatňování nevhodných osevních postupů, úbytku živočišné výroby a to především kolapsu chovu skotu a špatného hospodaření s organickými zbytky rostlin v podnicích bez živočišné výroby. Toto jsou faktory, které přímo ovlivňuje lidský faktor a dají se tudíž řešit.

Horší ovšem je, že na destrukci půdy se intenzivně podílí sama příroda a to především průběh srážek. Na Moravě došlo k významnému poškození zemědělské půdy při záplavách v roce 1997 a Čechy byly takto zasaženy v roce 2002. Srážky v průběhu vegetačního období, kdy deště přichází v přívalech během krátkého časového úseku pak opakovaně půdy zatěžují obrovskou vahou, protože voda nestačí zasakovat, rozplavuje půdní strukturu, vytěsňuje z půdy vzduch a společně s rozplavenou půdou je hlavní příčinou silného podpovrchového utužení.

Na svažitých pozemcích je tento negativní jev navíc umocněn erozí.

Tato situace se týká všech polí, bez ohledu na to, zda jsou zde uplatňovány orební, minimalizační či půdoochranné technologie.

Po přívalových srážkách pak pravidelně přichází období sucha, půda rozpraská do hloubky a praskliny pak jako komíny vytahují vláhu a prosušují půdu do větší hloubky.

Využitelnost vody jak ze srážek, tak i z půdní zásoby je pro rostliny minimální.

Přestože v současné době je k dispozici vysoce kvalitní zemědělská technika, splňující parametry použití v půdoochranných technologiích, rostou výnosy zemědělských plodin a tím je zajištěna možnost zapracování většího objemu organických zbytků do půdy, situace v zemědělských podnicích nám ukazuje, že tento zápas s přírodou člověk nevyhrává.

V první polovině 90. let minulého tisíciletí, kdy začínal rozvoj minimalizačních a půdoochranných technologií bylo cílem hloubkového kypření rozrušení utuženého podorničí a k této operaci postačil výkon tažného prostředku 40-50 koní na metr záběru kypřiče. Hloubkové kypření se zařazovalo do technologií zpracování půdy jednou za 4-5 let s dostatečným účinkem

Posledních 5 let řada podniků zařazuje tuto operaci jednou za 2-3 roky a některé pozemky, či jejich části prokypřuje do hloubky každý rok. Nejenže se doba účinnosti hloubkového kypření výrazně zkracuje, zvyšuje se navíc energetická náročnost těchto operací, kdy výrobci strojů uvádějí potřebu tažné síly okolo 80 koní na metr záběru stroje, v praxi však v zájmu dodržení pracovní rychlosti, výkonů a kvality práce se často potřebný výkon pohybuje na hranici 100 koní na metr pracovního záběru kypřiče.

Toto je nutnost vyvolaná výše uvedenou situací a negativně se projevuje především v oblasti rentability výroby.

Důsledkem tohoto stavu je zhoršení všech půdních vlastností, jak je uvedeno výše, v půdách převládají anaerobní procesy, jejichž výsledkem je destrukce organické hmoty pocházející z rostlinných zbytků a statkových hnojiv.

Anaerobní bakterie rozkládají proteiny, glycidy a lipidy v procesu mineralizace tak, že pouze malá část vzniklých minerálních živin je využitelná rostlinami, převážná část je v půdě ukládána do nepřístupné zásoby nebo je z půdy vyplavována. Celulóza a lignin jsou v procesu fosilizace spalovány na sirovodík, metan, kysličník uhličitý a amoniak a bez významného využití unikají do ovzduší.

Tato situace dále zhoršuje půdní vlastnosti a prostředí v půdě, zejména se to projevuje na snížení KVK, zvýšení hydromorfie, zhutnění půdy a okyselení. V tomto prostředí dochází k udušení kořenů, jejich zahnívání a rostliny jsou pak nuceny kořenit velmi mělce, což jim neumožňuje čerpat půdní vláhu a živiny a navíc má tento stav vliv i na zdravotní stav rostlin. V zájmu udržení intenzity výroby pak vyvstává nutnost zvyšování dávek průmyslových hnoji a pesticidů.

Avšak ani zvyšování dávek živin ve formě průmyslových hnojiv nevede k požadovanému výsledku ( viz. úvodní odstavec ), protože v nezdravých půdách je nízká aktivita rhizosféry a využitelnost dodávaných živin je na úrovni 20-50%.

Z výše uvedeného vyplývá, že standardní přístup hospodaření na půdě uplatňovaný ve většině zemědělských podniků ke zlepšení situace nepřispívá a to ani při vysoké intenzitě výroby orientované na udržení úrovně vstupů v zájmu zabezpečení cílových výnosů plodin a kvality produkce.

Je potřeba hledat nová, systémová řešení v zájmu zvýšení úrodnosti půdy a zajištění trvale udržitelného způsobu hospodaření na půdě.

Aktuálnost tohoto přístupu je umocněna současnou situací na trhu, kdy rostou ceny vstupů a energií a dnes už víme, že nelze očekávat významné zvýšení cen zemědělských komodit. 

Řešení – zlepšení půdních vlastností a přirozené úrodnosti půdy

Cílem řešení je uvést do rovnováhy biologické půdní systémy v zájmu optimalizace půdních procesů pomocí produktů se specifickým poměrem minerálních látek a stopových prvků, které budou systémově začleněny do technologií pěstování rostlin.

Dále pak optimalizovat růst a vývoj rostlin v zájmu zvýšení efektu fotosyntézy, zlepšení zdravotního stavu a využití biologického výnosového potenciálu rostlin.

Jedním z možných úspěšných a v praxi ověřených řešení je využití produktů společnosti PRP TECHNOLOGIES, které prošly 60ti letým výzkumem, vývojem a praktickým ověřováním ve Francii, Švýcarsku, Holandsku, Německu, ale v posledních letech se jejich využití významně rozšiřuje i v Polsku, Slovinsku, v České Republice a na Slovensku.

Pěstování rostlin v zemědělské výrobě a především jeho úspěšnost závisí na tom, do jaké míry dokáže hospodář využít proces fotosyntézy, z něhož pochází více než 90% produkce biomasy.

Rostlinná výroba pak po odtransportování hospodářsky cenných produktů pro tržní účely či pro potřeby další vlastní výroby zanechává přímo nebo nepřímo na poli obrovské množství živin, které na zdravé půdě mohou z větší části nebo zcela pokrýt potřebu následných plodin.

Tabulka č. 1: Obsah živin v posklizňových zbytcích rostlin ( % )

Jednoduchým propočtem pak zjistíme, že při výnosu 8 t/ha zrna kukuřice zůstane na poli po sklizni 10-13 t/ha slámy, což teoreticky reprezentuje 124-152 kg N, 49-61 kg P2O5 a 234-288 kg K2O. Takto můžeme kalkulovat u všech plodin v rámci uplatňovaného osevního postupu.

Podobným způsobem je možné kalkulovat i v podnicích s živočišnou výrobou, kde chlévský hnůj či kejda jsou rovněž cennými zdroji živin.

Pokud dokážeme upravit půdní prostředí tak, aby v něm převažovaly aerobní procesy, můžeme významným způsobem následně snížit hnojení dusíkem a snížit nebo zcela vypustit hnojení P a K a to bez negativního dopadu na výnos plodin a kvalitu produkce.

Navíc ve zdravém půdním prostředí převládají reakce, jejichž výsledkem jsou sloučeniny neutrální nebo zásadité povahy a tento jev se významně podílí na zlepšení pH půdy.

Bohužel ve většině zemědělských podniků takto neuvažují, přestože by je k tomu měla nutit ekonomická situace.

Produkt PRP SOL je minerální aktivátor vitálních funkcí půdy, který výrazně napomáhá při řešení uvedených problémů i využití živin z organických statkových hnojiv a posklizňových zbytků.

Tento přípravek výrazně zlepšuje půdní vlastnosti, zvyšuje infiltraci a retenci vody v půdě, usnadňuje kultivaci půdy a jeho použití může výrazně snížit dávky průmyslových hnojiv bez negativního dopadu na výši a kvalitu produkce.

Účinnost přípravku PRP SOL spočívá v technologickém postupu MIP ( Mineral Inducer Process ), vyvinutém a patentovaném společností PRP Technologies. Princip účinku spočívá v aktivaci buněčných metabolismů půdních mikroorganismů řízeným přísunem specifických minerálních prvků. Jedná se o vyvážený poměr makro a mikroelementů  pocházejících z přírodních zdrojů, což nejen zabezpečuje jeho přínosy, ale navíc má i vynikající ekotoxický profil. Na základě tohoto je plně využitelný ve všech technologiích a formách zemědělské výroby včetně ekologické a bio produkce.

Na sledování jeho vlivu na půdní vlastnosti se potvrdilo, že v poměrně krátké době 1-2 sezón lze už vidět přínosy jeho použití.