- pokles produkce zemědělských komodit, zejména v živočišné výrobě (v chovu prasat) a v produkci cukrovky; celkový rozměr zemědělství jako součet jeho produkčních a nekomoditních výstupů však vzrostl o téměř 23 %;

- míra soběstačnosti komodit, odrážející do značné míry jejich úroveň souhrnné rentability, se u rostlinných produktů s výjimkou řepky výrazně zvýšila a u všech těchto produktů domácí produkce vysoce převyšuje domácí poptávku; u živočišných produktů došlo ke snížení míry soběstačnosti u všech produktů, avšak pouze u monogastrů došlo k převisu domácí poptávky nad domácí spotřebou a k výraznějšímu nárůstu dovozů;

- i přes celkový pokles produkce zemědělských komodit tak zůstává české zemědělství v souhrnu vysoce přebytkové;

- přiblížení struktury národního hospodářství vyspělým zemím: pokles podílu zemědělství, lesnictví a rybolovu na HDP z 3,27 % na 2,37 % a na zaměstnanosti ze 4,68 % na 3,51 %; tomu odpovídá i snížení počtu pracovníků v zemědělství po vstupu o více než 30 tis. osob;

- významné zvýšení podílu zemí EU na českém AZO, na dovozu i vývozu agrárních komodit, při stoupajícím podílu vývozu zemědělských surovin a dovozu výrobků s vyšší přidanou hodnotou;

- více než dvojnásobné zvýšení podpor do zemědělství;

- zvýšený zájem o zemědělskou půdu, vedoucí ke změnám ve struktuře vlastnictví půdy a ke zvýšení nájemného, které se u nejlepších půd přibližuje hranici 100 €/ha a tím i spodní hranici nájemného v zemích EU 15;

- výrazný posun v modernizaci a technologické vybavenosti zemědělských podniků;

- výrazné zlepšení ekonomické situace zemědělství i jednotlivých kategorií zemědělských podniků zejména v důsledku zvýšených podpor: důchod z faktorů/AWU se zvýšil více než dvojnásobně a dosáhl 93% úrovně zemí EU 27 a ČPH/AWU se zvýšila o téměř 60 %; absolutně i z hlediska dynamiky vývoje se zlepšila ekonomická situace nejvíce u (větších) podniků fyzických osob, nejméně u zemědělských družstev;

- pokles efektivnosti produkce: podíl mezispotřeby na celkové produkci se zvýšil o více než 5 p. b. na 75,3 % a rozdíl v efektivnosti proti zemím EU 15 se zhruba o 50-60 % zvýšil;

- výrazné zvýšení výměry ekologického zemědělství (o 40 % v porovnání s předvstupním obdobím), avšak převážně na TTP s relativně nízkou produkcí ekologických surovin;

- v důsledku postupujících klimatických změn zvýraznění některých negativních externalit zemědělství ve vztahu k životnímu prostředí, zejména pokud jde o vztah k vodnímu režimu a erozi půdy;

- další pokles významu zemědělství pro ekonomiku venkovských oblastí, včetně zaměstnanosti venkova.

Obecné podmínky vývoje českého zemědělství v rámci EU

Zemědělství samozřejmě reaguje na národohospodářské podmínky. Reálný ekonomický růst po vstupu do EU výrazně akceleroval, zpomalil se až v důsledku světové ekonomické krize v letošním roce. Vliv měl také měnící se kurz koruny vůči euru – koruna se po vstupu do EU výrazně zhodnotila, což mělo negativní vliv na výši vyplácených dotací. Dalším dopadem byl vyšší růst cen vstupů oproti cenám zemědělských výrobců. Podíl zemědělství, lesnictví a rybolovu na HDP se oproti předvstupnímu období snížil téměř o třetinu (výsledná hodnota 2,37% je ale stále vyšší než průměr EU 15), počet pracovníků ve stejném období ale klesl „jen“ o čtvrtinu.

Příjmová strana zemědělství se výrazně zlepšila zejména díky výraznému nárůstu (o 57%) výdajů a podporu agrárního sektoru. Roční podpory pro samotné zemědělství se zvýšily téměř o 80%. Počínaje obdobím 2007-8 převyšují podpory ze zdrojů EU podpory národní. Došlo i k radikálnímu přeorientování podpor na platby oddělené od produkce, čímž se posílila orientace zemědělců na podmínky trhu. V období 2007-08 tak na 1 ha z. p. připadalo přes 9 700 Kč podpor, resp. na 1 pracovníka v zemědělství přes 250 tis. Kč podpor. Celkově lze konstatovat, že makroekonomické podmínky včetně úrovně podpor se po vstupu do EU podílely na výrazném zlepšení ekonomické situace zemědělství.

Po roce 2013, kdy dojde k vyrovnání procentické úrovně přímých plateb EU (v rámci Pilíře I) mezi zeměmi EU 10 a EU 15, se zemědělství ČR s úrovní kolem 252 €/ha z. p. se bude nacházet zhruba na průměru všech zemí EU a podle předběžných propočtů by tomu nebylo jinak i při jakémkoliv úsilí o spravedlivější alokaci těchto zdrojů v rámci EU.

Podniková struktura a výrobní faktory

Co se týče podnikové struktury, zásadními odlišnostmi ČR od EU 15 je převaha velkých podniků právnických osob (podíl podniků fyzických osob ale po vstupu do EU mírně roste na úkor družstev; dále vyšší průměrná výměra podniku (v roce 2003 v ČR 144 ha, v EU 15 jen 25 ha); podstatně nižší podíl půdy obhospodařované jejími vlastníky (v roce 2003 9,8 % v ČR a 53,5 % v EU 15, ostatní půda je pronajímána) – tento podíl se ale vyvíjí pozitivně a v současnosti je podíl pronajímané půdy cca 80 %; a mnohem nižší podíl tzv. rodinných pracovníků (v ČR 17,3%, v EU 15 71,9 %).

ÚZEI očekává další zvyšování počtu podniků FO a zároveň nárůst podniků provozovaných zahraničními osobami či ovládaných nezemědělským kapitálem. Velkovýrobní struktura zemědělství však bude zřejmě zachována.

Po vstupu do EU vzrostl zájem o půdu – úměrně k tomu stoupla tržní cena půdy (asi o 5 – 10 %) i ceny nájmů (za pětileté období po vstupu do EU o 141 % u FO a o 182 % u PO – pachtovné u nejkvalitnějších půd v ČR – cca 100 EUR/ha - se tak dostalo zhruba ke spodní hranici rozmezí EU 15, tj. 90 – 300 EUR/ha) a výrazně ubylo neobhospodařovaných ploch. Nárůst poptávky po půdě byl ovlivněn i zvyšujícím se podílem podpor vázaných na půdu. Negativním jevem je bohužel stálý narůstající úbytek zemědělské půdy (převody do nezemědělského užití). Z hlediska využití půdy po vstupu do EU ubylo orné půdy, chmelnic a sadů, naopak přibylo vinic, zahrad a TTP.

Od počátku privatizace bylo do konce roku 2008 prodáno 67 % půdy určené k odstátnění, a to převážně FO. Podíl půdy, která se dostala do rukou cizinců bohužel z důvodu nedostatku podkladů nelze kvantifikovat. Část výnosů z prodeje státní půdy by měla jít na pozemkové úpravy, zatím však nedošlo k uspokojivému zrychlení těchto úprav a ani přes neustálá politická deklarování nejsou tyto úpravy politickou prioritou.

Počet pracovníků v zemědělství byl v roce 2008 na úrovni čtvrtiny počtu před rokem 1989. Po vstupu do EU se meziroční úbytky stabilizovaly na 2 - 3 %, což znamená rychlejší ubývání pracovních míst v zemědělství než ve zbytku EU. V roce 2008 tak v zemědělství pracovalo asi 126,4 tis. osob, nadále ale lze čekávat další úbytek pracovníků (i vzhledem k zaměření podpor, které podporují údržbu krajiny, ale vedou k redukci pracovních míst). Krajně nepříznivá je věková struktura pracovníků, více než polovina všech pracovníků v sektoru je starších 45 let, vzdělanostní struktura je nižší než v NH, ale pomalu se zlepšuje. Disparita zemědělských mezd vůči NH se po vstupu do EU začala snižovat, na konci roku byla zhruba na úrovni 75 % (průměr EU je kolem 80 %).

Vývoj zemědělství zejména po roce 2004 nebyl limitován přístupem k úvěrům. O tom svědčí zejména nárůst investičních úvěrů, který se mj. odráží v modernizaci a technologické vybavenosti zemědělství (viz tab. 2.4). V nejbližší budoucnosti lze však očekávat zvýšené tlaky na financování „neproduktivních“ investic, související s naplňováním požadavků cross-compliance.

Hrubá zemědělská produkce

HZP zůstala po vstupu do EU zhruba na stejné úrovni (117 mld.), zvýšil se ale podíl rostlinné produkce na úkor produkce živočišné. Stalo se tak hlavně na základě omezení produkce vepřového masa. Nejvyšší HZP bylo díky extrémně vysokým cenám zemědělských výrobců dosaženo v roce 2007, naopak nejnižší byla v roce 2006, kdy nejvíce poklesla hodnota živočišné produkce.

Zhruba 60 % produkce rostlinné výroby tvoří do vstupu do EU obilniny a olejniny, podíl u těchto plodin se stále zvyšuje. Naopak úbytek zaznamenala cukrová řepa. Na produkci živočišné výroby se nejvýznamněji podílí mléko (38 %), i u tohoto odvětví byl po roce 2004 zaznamenán nárůst. Pokles byl zaznamenán u hovězího masa (export telat a snižování stavů), nejvíce byl vstupem do EU ovlivněn trh s vepřovým masem (snížení téměř o 30 %).

Hodnota produkce na jeden hektar a na jednoho pracovníka je v ČR podstatně nižší než ve většině ostatních zemí EU.

Ekonomická situace

Výsledky odvětví zemědělství po vstupu ČR do EU obecně indikují snižování efektivnosti vlastní zemědělské produkce (bez započtení podpor) a zvyšující se vliv podpor na celkových ekonomických výsledcích odvětví. Jde také o menší efektivnost produkce v porovnání se situací ve většině zemí EU 27. To při očekávaném růstu nákladů (zejména práce a půdy) tvoří zásadní riziko do budoucnosti pro konkurenceschopnost českého zemědělství v podmínkách jednotného trhu EU.

Podle právních forem byly v přepočtu na pracovní sílu nejdynamičtější podniky FO, kde čistá přidaná hodnota (ČPH) vzrostla po vstupu do EU o 122 %. V tomto faktoru ale stále nedosahujeme ani průměru EU 25. V přepočtu ČPH na ha se naopak jako nejúspěšnější jevily větší podniky, tedy hlavně obchodní společnosti a družstva. Podíl dotací na ČPH se postupně zvyšoval. Z pohledu výrobního zaměření se ČPH nejvíce zvyšovala u podniků zaměřených na rostlinnou produkci a na chov skotu. Tyto podniky přešly po vstupu do EU ze ztrátového hospodaření do zisku. Nejhorší naopak byly podniky zaměřené na chov drůbeže a prasat. V průběhu pětiletého období po vstupu do EU se také pomocí dotací začalo kompenzovat produkční znevýhodnění LFA oblastí, které tak dosáhly téměř 90 % ČPH vůči oblastem mimo LFA.

Komodity

Vývoj u obilovin lze ve sledovaném pětiletém období charakterizovat nárůstem hektarových výnosů při zachované ploše. Růst produkce doprovázené snižující se spotřebou (především pro krmné účely) znamenalo zvyšování zásob a exportu. Vlivem dotací mělo pěstování většiny obilovin výrazně kladnou rentabilitu. CZV zaznamenávaly velké výkyvy, zejména prudké zvýšení v roce 2007/8 a následné oslabování. Soběstačnost ČR je na úrovni 130 %.

Plocha pěstované řepky po vstupu do EU klesla, ale postupně se zase vrátila na původní úroveň. Výnosy se zvýšily a díky stálé poptávce, která se zvyšovala i díky využití řepky k výrobě MEŘO, se stala dlouhodobě ekonomicky nejvýkonnější komoditou rostlinné výroby, vyjma roku 2005/6 byla rentabilní. CZV u řepky se v období po vstupu zvýšila cca o 6 %. Soběstačnost ČR je na úrovni 130 %.

Pro odvětví cukrové řepy znamenal vstup do EU zásadní restrukturalizaci. V závislosti na snižování produkce cukru v EU byla výměra cukrovky v ČR snížena o 44%. Výnosy, cukernatost i výtěžnost cukru se naopak zvyšují, takže pokles výroby cukru v ČR se snížil jen o 10 %. Saldo zahraničního obchodu se po výrazném snížení v návaznosti na reformu trhu opět pomalu vrací do aktivní bilance. CZV se v důsledku reformy zásadně zvýšila, postupně je ale snižována a zároveň kompenzována oddělenou platbou za cukr. Cena je nyní pod úrovní CZV před vstupem do EU. Rentabilita se po vstupu do EU výrazně zvýšila a v průběhu posledních pěti let se i přes pokles drží zhruba na úrovni 25 %. Soběstačnost je plná.

Podmínky výroby a zpracování mléka byly ovlivněny hlavně zavedením kvót. Přidělení omezující kvóty a zároveň zvyšování užitkovosti krav znamená pokles stavů dojnic (po vstupu asi o 12 %), produkce mléka ale zůstává víceméně stejná. Po vstupu do EU se zvýšil vývoz mléka a naopak dovoz výrobků, kladné saldo bylo i přes mírný pokles soběstačnosti zachováno. CZV se po roce 2004 zvýšily na úroveň EU, navíc byla rentabilita ovlivněna dotacemi ve výši zhruba 1 Kč/litr, ale také zvyšujícími se náklady na produkci (v roce 2008 patřily k nejvyšším v EU). Čistá rentabilita byla před vstupem do EU mírně kladná, po vstupu naopak klesla do záporných hodnot. Ovšem po započtení dotací lze říci, že rentabilita byla kladná po celé období 2001 – 2008 a po vstupu do EU vzrostla, v roce 2005 kulminovala a od té doby klesá.

Na trhu s hovězím masem došlo po roce 2004 ke stabilizaci – pokles stavů skotu, spotřeby i produkce masa se zpomalil. Ekonomika byla pozitivně ovlivněna hlavně dotacemi, které zapříčinily zvyšování stavů krav BTPM. Saldo zůstalo aktivní, soběstačnost se stabilizovala na cca 110 %. Ceny jatečného skotu sice vzrostly, ale stále nedosáhly cen v EU. Díky zvyšujícím se nákladům (opět jedny z nejvyšších v Evropě) a nízkým přírůstkům byla čistá rentabilita po celé období záporná, zisk byl tvořen pouze se započtením dotací.

Velký konkurenční tlak po vstupu do EU znamenal velký útlum chovu prasat. Příčinami byla nižší efektivita produkce jatečných prasat (nízký počet narozených selat na prasnici a rok, nízký přírůstek a horší konverze krmiv) a slabší konkurenceschopnost zpracovatelů. Jen od roku 2004 byly stavy prasat i produkce masa sníženy o více než 20 %. Soběstačnost je nyní zhruba na 75 %, saldo je výrazně záporné. CZV se od vstupu do EU snižovala, náklady naopak zvyšovaly a rentabilita klesla až na -25 %.

U drůbeže nezaznamenal trh žádné výrazné výkyvy. Početní stavy se mírně snížily (o 10 %), stejně jako náklady na produkci a CZV. Poptávka naopak rostla a díky dlouhodobější vysoké spotřebě bylo nutné dovážet stále více. Zvyšoval se i export, ale saldo zůstává pasivní. V poslední době se stavy drůbeže a CZV vrátily až na úroveň před rokem 2004. Soběstačnost je na úrovni 94 %. Rentabilita byla v letech 2004 – 2008 těsně nad úrovní 100 %.

Celkově tedy lze konstatovat, že na soběstačnost v rostlinných komoditách měl vstup do EU spíše pozitivní vliv (kromě řepky, kde se výrazně zvýšila spotřeba), naopak na živočišné komodity byl vliv spíše negativní (slabá konkurenceschopnost producentů a zpracovatelů). Souhrnná rentabilita je oproti předvstupnímu období lepší téměř u všech komodit (kromě drůbeže a prasat), důvodem je započtení přímých plateb a zlepšení nákladové rentability.

Zahraniční obchod

Obrat zahraničního obchodu se logicky podstatně zvýšil, mírně vyšší byla dynamika vývozu, celková bilance je však stále záporná. Došlo k omezení obchodu vůči třetím zemím. Zásadně se zvýšil rozsah vývozu obilovin, které se tak dostaly na první příčku v aktivech. Druhé místo si i přes snížení vývozů udržela kapitola mléko, mléčné výrobky, vejce a med. Další důležitou vyváženou komoditou jsou živá zvířata, olejnatá semena a plody. Zhoršila se pozice nápojů (i přes zvyšující se vývozy piva). Cukr a cukrovinky se dokonce dostaly do záporných čísel. Největší dovozy ČR zaznamenává standardně v kapitole ovoce a ořechy, druhou příčku v dovozech po stupu do EU obsadilo maso. Dalšími dováženými komoditami jsou zelenina, krmiva (sojové pokrutiny) a kakao.

Nejzávažnějším důsledkem vstupu do EU jsou zvyšující se importy masa. V budoucnu se žádná zásadní změna zahraničního obchodu nedá očekávat. Zvyšující se dovozy ovlivňuje hlavně potřeba zboží, které v našich podmínkách nelze vyprodukovat (exotické ovoce), ale také nízká efektivita zpracovatelského průmyslu a s ním spojená nutnost dovážet zboží s vyšší přidanou hodnotou.

Mimoprodukční funkce zemědělství

Po vstupu do EU byla zavedena AEO a finanční prostředky vynakládané na agroenvironmentální politiku narostly asi trojnásobně oproti období před vstupem. Opatření směřují převedším na podporu zakládání a údržbu travních porostů a minimalizaci používání pesticidů průmyslových hnojiv.

Plocha ekologicky obhospodařované půdy pozvolna roste – v roce 2008 překročila 300 tis. ha (přibývá hlavně travních porostů), roste také podíl bio potravin na trhu.

Z opatření orientovaných na péči o krajinu jsou nejvíce využívány podpory určené pro pěstování meziplodin a zatravňování orné půdy. Jejich hlavním cílem je zpomalení povrchového odtoku vody na orné půdě a snížení rizika eroze půdy. Na podporu pěstování meziplodin bylo v období 2004-08 poskytováno 928,4 mil. Kč ročně na 203,5 tis. ha o. p. (před vstupem do EU tyto podpory nebyly). Rozsah zatravňování narostl z 3,1 tis. ha (rok 2001) na 55,1 tis. ha (rok 2008). I přes zavedení těchto podpor je procento erozně ohrožených pozemků stále vysoké.

Po vstupu byly nově uplatňovány podpory zakládání prvků územních systému ekologické stability (ÚSES), zalesňování a zakládání porostů rychle rostoucích dřevin. Tato opatření samozřejmě znamenala přínos pro posílení druhové různorodosti a zlepšení krajinného rázu, ale v mnoha oblastech je stále velký nedostatek krajinných prvků a nízká ekologická stabilita krajiny.

Z regulatorních opatření bylo po vstupu do EU zavedeno tzv. cross compliance. Důležitý vliv na životní prostředí mělo např. přijetí tzv. nitrátové směrnice. Podíl dusíkem zranitelných oblastí na výměře z. p. ČR vzrostl mezi roky 2003 a 2007 o 5,2 %. Standardy v rámci GAEC byly již zavedeny po vstupu do EU (právní předpisy jsou v rámci cross-compliance vyžadovány až od roku 2009) a jejich přínosem je např. ochrana krajinných prvků. V roce 2009 podléhají podmínky GAEC zásadní revizi, neboť některá opatření nebyla dostatečně účinná. V roce 2004 vstoupila v platnost novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, stanovující mimo jiné vytvoření soustavy Natura 2000, kterou představují dva typy území: Ptačí oblasti, které tvoří 8,8 % a Evropsky významné lokality tvořící 9,2 % celkové rozlohy ČR.

Výsledky strukturálního šetření v roce 2003 ukazují na klesající tendenci počtu zemědělských podniků s nezemědělskou činností na 5,7 %. Zásadní obrat nastal v období 2003-05 v souvislosti se vstupem ČR do EU, kdy vzrostl počet subjektů provozujících nezemědělské činnosti více než dvojnásobně na 14,6 %. V následujícím období 2006-07 však opět mírně klesl na 13,3 % (nejvíce diverzifikovaných podniků je v Jihomoravském a Jihočeském kraji). Diverzifikace stále pro zemědělce představuje pouze doplňkový příjem a nelze očekávat zásadní zvýšení podílu diverzifikujících zemědělských podniků. Během sledovaného období 2000-07 patřily mezi nejvíce zastoupené činnosti zpracování zemědělských produktů, obchodní činnost a doprava. Významným jevem je rostoucí počet subjektů provozujících těžbu a zpracování dřeva a výrobu vína z hroznů.