Vzhledem k tomu, že zemědělci v EU-15 pobírají dotace delší dobu a dodnes ve vyšších částkách než zemědělci v přistoupivších zemích do EU, měli a mají jiné podmínky pro modernizaci svých podniků a tedy i kvalitativně v současné době by mohly být dál než podniky, které v EU-12 přecházely ze socialistického systému hospodářství na současný tržní způsob. Docházelo k tomu, že mnohé objekty kapacitně, pohodou zvířat, stavebně a technologicky neodpovídaly požadavkům současné doby. Proto při stávajících systémech kontrol bylo nutné tyto objekty opustit, anebo stavebně upravit. To samozřejmě vyžaduje i značné finanční náklady.

Vzhledem k tomu, že v České republice i v dalších zemích EU-12 zemědělství bylo využíváno k tomu, aby byla potlačená inflace a nezvyšovaly se životní náklady obyvatel státu, přestaly zemědělské produkty korespondovat při výkupu s nákladovou cenou a mírným ziskem zemědělce. V současné době nelze zemědělství provozovat bez dotací.

Požadavky stanovené unií se musí zaplatit

Dotace jsou v různých zemích EU-27 rozdílné, ale vesměs zahrnují sumu dotací na konkrétní farmu. Nezemědělská veřejnost vnímá dotace do zemědělství jako protěžování oboru a nesystémové řešení. Souhlasil bych s tímto názorem za předpokladu, že dotace do zemědělství a potravinářství nebudou nikde na světě a tedy přístup na trh by měli jen ti, kteří by v konkurenci obstáli po cenové a kvalitativní stránce.

Jenže pokud státy chtějí kontrolovat kvalitu potravin, stav zemědělské půdy a hospodářských zvířat, krajinotvorbu a údržbu krajiny, pak musí na tyto činnosti a požadavky přispívat. Pokud si na sebe vzala tento úkol EU a rozhodla o kritériích, podle kterých budou hodnoceny zemědělské podniky a jejich hospodaření, pak nezbývá, než si tuto činnost svým způsobem zaplatit. Tato platba by proto měla být při stejných požadavcích všude stejná nebo v prvopočátcích, kdy se podnik zakládal a potřeboval svoji farmu postavit podle určených požadavků a podmínek, měl by zadavatel (stát a EU) formou dotací připlácet větší měrou.

V tomto bodě se domnívám, že dojednané přístupové podmínky do EU byly podhodnoceny a zemědělství včetně zpracovatelského průmyslu byly vrženy na oltář zadání – co nejrychleji vstoupit do EU i za cenu, že tato oblast v dalších letech bude mít značné problémy.

Náklady jsou už srovnatelné

Nezřídka se nyní objevuje názor, že při dojednávání vstupních podmínek nových členských zemí do EU, tehdejší komisař pro zemědělství xxxxx Fischler, k rozdílné výši dotací ve starých a nových zemích argumentoval odlišnými mzdami a náklady. V současnosti jsou v zemědělství náklady v EU-15 i EU-12 z devadesáti procent srovnatelné. Jde o náklady spojené s pohonnými hmotami, stroji, hnojivy, stavebními pracemi, službami a materiály, které jsou cenově srovnatelné v celé EU nebo dokonce ve starých zemích o něco nižší než v nových zemích.

Dokladem tohoto tvrzení jsou časté informace o cenách strojů, automobilů a traktorů tak, jak informuje denní tisk, ve kterých zemích je výhodnější nakupovat nové automobily. Z vlastní zkušenosti vím, že i stavební materiál bývá v SRN lacinější než v ČR. O cenách služeb se zmíním pouze v tom směru, že řada zahraničních firem hospodařící na půdě v ČR, si najímá služby ze zahraničí, a to ať jde o sklizeň, postřiky či hnojení. Pravděpodobně se přitom sleduje kombinace nižší cena a vyšší kvalita, respektive záruka.

Rozdílnost mezd

Ve mzdových nákladech není jednoznačné, co by hovořilo ve prospěch nižších mezd v EU-12. Nezájem o práci v zemědělství nutí nabízet mzdy srovnatelné se mzdami v průmyslu. Samozřejmě, že moderní a nové stroje vyžadují i kvalifikované pracovníky a ty lze získat pouze za vyšší mzdy, než bylo dosud zvykem. Cena půdy i nájemné za půdu se zvedla od roku 2004 minimálně na trojnásobek.

Ing. Jiří Tetzeli ředitel Okresní agrární komory Plzeň - sever