O venkov a zemědělství se zajímá v ČR velmi úzký okruh lidí, který se navíc navzájem zná. Vy jste výjimkou a „novou tváří“. Odkud jste se vzal na postu ředitele Ústředního pozemkového úřadu?

Je pravda, že současné problémy venkova a zemědělství přitahují nadšence a těch je skutečně relativně uzavřený počet. Změny v přístupu k problematice venkova a zemědělství, zaměřeného doposud výhradně na produkci, změny zaměřené na komplexní rozvoj venkova jistě osloví nové tváře a já nejsem v tomto případě výjimkou. Poslední moje angažmá bylo v příspěvkové organizaci hlavního města IROP, naším hlavním úkolem bylo dokončit narovnání majetkových vztahů, které byly dotčeny výstavbou Prahy v posledních padesáti letech. Osobně se dobře cítím v přírodě, rodiče mne učili lásce k naší zemi. Krajina v naší krásné zemi má mnoho různých podob. V druhé polovině minulého století si někteří mysleli, že poručí větru a dešti a že mohou beztrestně drancovat pro vyšší výnosy. Kvalitní půda a kulturní  krajina jsou hodnoty našeho venkova. Chci se zařadit k těm, kteří o této problematice nejen vášnivě mluví, ale i konstruktivně příspívají k řešení. To mne oslovuje a proto jsem přijal výzvu a rozhodl se projít výběrovým řízením na post ředitele. To byl první relativně jednodušší krok, ty další jsou mnohem náročnější a složitější. Věřím, že i s pomocí lidí z ASZ se nám podaří úkoly, které jsou před pozemkové úřady postaveny splnit.

Pokračování rozhovoru zde: Deset otázek pro ředitele Ústředního pozemkového úřadu, Jaroslava Vítka